Designérka Lucie Koldová

Slavnostní večer předávání cen Czech Grand Design se pomalu a jistě blíží. Mě tedy nezbývá nic jiného, než dodržet slib a přinést další aktuality ze světa návrhů. Nejužší nominace, které určují, kdo ještě stále zůstává ve hře, jsou již realitou a jejich výsledky naleznete na oficiálních stránkách www.czechgranddesign.cz. V každé kategorii jsou nyní nominováni tři až čtyři designérské osobnosti či společnosti. A protože se nejen ve světě designu, ale i v těchto nominacích vyskytují velice nadané slečny, dámy návrhářky, fotografky a tvůrkyně, rozhodla jsem se několika těmto ženám položit téměř totožné otázky a sledovat jejich reakce, čímž bych vám je ráda trošku představila. 

První mojí „obětí“ byla mladá a velice nadaná designérka Lucie Koldová, která byla nominována v kategorii Designér roku a Objev roku, a zároveň byla po emailové komunikaci ochotná se se mnou sejít v doslova v polních podmínkách a poskytnout mi nefalšovaný rozhovor. 

Lucie Koldová je mladá designérka, která v roce 2009 dokončila studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Zde nabírala přehled a zkušenosti v ateliéru předního českého dua Olgoj Chorchoj (Jan Němeček a Michal Froněk). A dle mého názoru tak činila velice dobře, protože její návrhy se nedají jen tak přehlédnout. Lucie má za sebou řadu úspěšných prezentací a projektů, které můžete shlédnout na jejích webových stránkách (www.luciekoldova.com). V současné době žije v Paříži, kam odešla za prací. Jejím původním záměrem bylo pracovat v Londýně, ale díky souhře náhod se ocitla ve slavném, a podle ní skvělém studiu Arika Levyho (www.ariklevy.fr).

Jak ses dostala k designu?                                                       Jako malá jsem doma našim vyráběla instalace z kolíčků na prádlo a pořád si kreslila. Tam to asi všechno začalo. Později jsem objevovala malbu a grafické techniky na umělecké přípravce. V období studia na gymnáziu, když přišlo na lámání chleba, jsem přemýšlela jak umění zúročit, protože v mém životě převažovalo nad sportem a všemi možnými zájmy. Design je dle mého názoru takovým progresivním uměním. Člověk může měnit prostředí kolem sebe, má vedle estetičnosti i užitnou hodnotu. Chtěla jsem se věnovat tomu, co bude smysluplné a design mi přijde, že má potenciál v jistém smyslu vše kolem nás posouvat a zlepšovat. Jak kvalitu všedního života, tak třeba jen náladu. Baví mě lidem dělat radost tím, že se s mými věcmi cítí dobře.

Měla jsi na škole nějakého oblíbeného profesora nebo vzor? Poznamenala tě tvorba Olgoj Chorchoj?
Určitě, pro mě jsou vzory do teď. Jsme přátelé a vždy je ráda vidím. Obohacují mě. Vidí design v širších souvislostech. Poznamenali mě svojí čistotou věcí, minimalistickou barevností, přiznáním materiálů… 

Je nutné studovat design?
Určitě ne, stejně tak jako nemusíš třeba studovat malbu a můžeš být skvělým malířem, nebo cokoliv jiného. Škola ti jen dává velkorysý prostor na seberealizaci a vývoj vlastního myšlení.

Jak vnímáš veškeré nominace na designérské ceny v tvém životě?
Moc jich nemám, spíš se zaměřuju na realizace těch věcí. Vnímám to jinak pozitivně, ale neřeší nic zásadního v mém životě. Vnímám to spíše tak, že je zde spousta šikovných lidí, kteří jen nejsou tolik vidět jako já, v tom je velice důležitá propagace na akcích. Je to povzbuzení v práci, člověk vidí, že to má smysl. A je příjemné vědět, že někteří lidé to vnímají stejně a chápou mé návrhy. Člověk musí mít jasno v tom, co dělá, a měl by myslet věci opravdu upřímně.

Českých tvůrců, kteří se prosadili v zahraničí, není mnoho, tobě se to povedlo. Mohla bys nám dát pár rad jak na to? Bylo to v tvém případě o štěstí nebo tvrdé dřině?
Neřekla bych, že jsem se už prosadila, ale určitě jsem k tomu dostala dobrou příležitost. Vnímám to jako svou osudovou cestu. Vždy jsem se snažila mít své návrhy a vize pečlivě dotažené a prezentovat vše na různých výstavách a na své webové stránce, spolupracovala jsem se skvělými lidmi, věnovala jsem tomu obrovskou dávku času. Moc mi pomáhal Jiří Karásek s osobním vuzuálem a grafickou úpravou propagačních věcí na výstavách v zahraničí /www.vytvarnici.eu/
Myslím, že je to velice důležité, když něco děláš, tak total naplno! Když jsem se pak potkala s Arikem Levy v Praze a dali jsme se do řeči na jeho přednášce v Praze, asi se mu moje věci zdály perspektivní, našel v nich společný výraz a dal najevo zájem o navázání spolupráce. Takže jsem nemusela absolvovat žádné výběrové řízení. Naštěstí! Nadneseně by se dalo říci, že jsem byla ve správný čas na správném místě.

Platí v tvém případě, že se umělec musí prosadit nejdříve v zahraničí a až po té získá uznání v Čechách?
Myslím, že ne. Záleží na okolnostech…
Jaký je pocit, když vidíš své návrhy v životní velikosti na výstavách po celém světě?
Je to fakt skvělý, to mi pak vždycky dodá ještě větší drive do práce! Někdy je to síla pracovat s výrobci, většinou výroba nevychází podle představ a vyskytují se různá omezení a kompromisy, je to vysilující, ale pak když je vše nainstalované, tak si oddychnu a mám chvilkovou extázi… A chvilku nato začíná všechno znova! 

Jak se ti spolupracuje s výrobci? Je to dlouhá cesta zhotovit dané návrhy?
Nemám s tím mnoho zkušeností, ale vždy jsem spolupracovala s lidmi, se kterými si dobře rozumím. Upřednostňuji osobní a upřímný přístup. Někteří výrobci chtějí experimentovat, ty je jen musíš přesvědčit. S lidmi, se kterými spolupracuji, se musím cítit dobře.

Jak vlastně vypadá tvůj normální den?
Jestli myslíš teď v Paříži, tak ráno vstanu, hlava na hlavě v super malém bytě, celý den trávím v práci, vymýšlím a „hraju si v dílně“, večer maximálně jeden drink sama doma, odepsat na emaily, přečíst pár stránek a spát. Vlastně jsem začala po večerech chodit na francouzštinu a někdy si jdu zaběhat. Mladí designéři v zahraničí musejí makat, jinak na ně není nikdo zvědavej…

Co by si za navrhování nikdy nevyměnila?
Jsem holka, takže partnerský a rodinný život. Každý člověk nechce být sám, ale na druhu stranu nic není zadarmo a já momentálně věnuji veškerý svůj čas práci a uvědomování si sebe sama.

Kde bereš inspiraci na své návrhy? Jsou to myšlenky okamžiku?
Snažím se dělat věci založené na dobré myšlence, ale je rozdíl, jestli navrhuji pro firmu nebo svou osobní kolekci sama za sebe. Tam se nemusím u prototypů na nikoho příliš ohlížet. Jasný je, že každý se snaží vymýšlet věci, které ještě nebyly, ale mě se to zdá někdy skoro nemožné… Někdy to ale není nutně hlavní cíl. Bez rešerše se tedy neobejdu, vše kolem tě ovlivňuje. Ze zkušeností můžu říct, že na nejlepší věci třeba nepřijdu sezením v práci u stolu, ale večer, když jsem někde sama nebo s kámošema v terénu nebo když cestuju a objevuju nové prostředí a nové souvislosti…

Co tvé okolí, přeje ti úspěch?
Všichni mí kamarádi co mě znají, vědí, že jsem tvrdě pracovala a neměla nic zadarmo. Myslím, že mi přejí, když se daří.

Co ti říkají pojmy snowboarding, skateboarding či surfing? Jezdíš, či jezdila jsi někdy na nějakém boardu?
Na snowboardu jsem jezdila. Zkusila jsem si to a bavilo mě to, ale lyže jsou lyže. Snowboarding je pro mě věcí módy. V tomto jsem trochu konzervativní a myslím, že se staré nemusí nutně měnit za nové. Takže si ráda zalyžuji /​ale až si jednou vydělám na vlastní prkno – bude všechno jinak!

A koho si vemu "na mušku" příště? Nechte se překvapit, prozradím jen, že ta mladá žena bude ze světa fotografie.