Eva Samková

Eva Samková je mládá, teprve osmnáctiletá kočka z Vrchlabí, která se už dvakrát stihla stát juniorskou mistryní světa ve snowboardcrossu. Miluje saxofon, surfing, koně a bez diskuzí patří k nejkrásnějším českým sportovkyním. Bohužel tahle sezona pro ní skončila předčasně. Eva včera podstoupila operaci plastiky vazu. Držíme palce, ať jde rekonvalescence rychle a úspěšně!

Tahle sezona pro tebe skončila předčasně zraněním. Co se stalo?
Bohužel je to tak. Hrozně mě to štve, protože jsem se na tudle sezonu fakt těšila a chtěla jsem udělat nákej pořádnej výsledek. Stalo se to na prvním svěťáku v Americe. Byla to moje hloupost, protože jsem jela pomaleji na skok než normálně, a ještě ho sešlápla tak, že jsem samozřejmě dala kredenc. Odneslo to levý koleno, přesněji křížovej vaz. Ze začátku to vypadalo jenom na natažený vazy, ale magnetická rezonance ukázala, že je to utržený.

Co teď s tím? Čeká tě operace a rehabilitace?
No jasný, operace teďka v pondělí (16.1. - pozn. red.) v Berouně u skvělýho pana doktora Dvořáka, a pak se budu půl roku snažit dát to zase dohromady.

Vypadá to, že zamíříš na rehabilitaci do vyhlášené Red Bull kliniky? Co od toho očekáváš?
Jojo, plánuju tak 14 dní v DTC a čekám, že se odtamtud vrátím jako nová. :D Mám jenom nejlepší reference od Šárky (Pančochové – pozn.red.) a plno dalších. Bude to super. Hlavní je, že budu neustále pod dohledem trenérů a nebudu se moct ulejvat, což je hlavní.

Jestli se nepletu, tak ses věnovala nejdříve freestyle snowboardingu než si propadla snowboardcrossu (SBX). Jak se to stalo?
To jsem takhle jednou při tréninku na závodech Rookie Cupu skákala třistašedesátku a zlomila jsem si nohu. A pak mi trvalo skoro třičtvrtě roku, než jsem se dala do pořádku, ale věděla jsem, že to nebude ono, že se budu bát. A moje kamarádka fyzioterapeutka se znala s reprezentačním trenérem snowboardcrossu Markem Jelínkem a řekla mu o mě a že by se mi cross líbíl. A tak jsem s ním jela na soustředění. A už jsem u toho zůstala.

V roce 2009si jela první závody a za rok ses stala hned juniorskou mistryní světa. Pomohly ti dovednosti z freestylu se rychleji zabydlet ve snowboardcrossu?
Určitě. Freestyle mi pomohl hlavně v tom, že jsem se nebála skoků a byla jsem na ně zvyklá a měla jsem hodně naskákáno, což je v crosse taky hodně důležitý.

Co je na SBX nejtěžší?
Pro mě je nejtěžší nemít váhu v zadu. Jak se dostanu váhou na zadní nohu, tak je všechno špatně a podle toho pak vypadá i moje jízda. Navíc taky moc nedávám jezdit ve čtyrech, ale pomalu si zvykám.

A jak se to snažíš zvládnout?
Musím trénovat, trénovat a trénovat. A taky mít nejlepší trenéry na světě.

Jak bojuješ se strachem?
Hodně mi pomáhá trenér Jakub Flejšar a taky si řeknu, že přece nejsem ryba a musím to dát.

Máš větší respekt z milovaných koní nebo těžké závodní trati?
Asi z trati, než si na ní zvyknu. 

Jak vypadá tvoje letní připrava?
No já bych se nejradši jen válela a surfovala. Ale naštěstí právě surfing je zrovna super letní příprava. K tomu přidávám ještě posilku, běhání, kolo, brusle a plavání.

Máš teď aspoň vic času na odpočinek, seriál Dexter a saxííík, když si teď marod?
Času mám dost, ale bohužel na učení a maturitu, ale chtěla jsem zase začít chodit na hodiny saxíku, tak uvidim, jestli se k tomu dokopu. No a Dexter ten je jasnej, občas ho doplní i Červenej trpaslík.

S kolotočem světového poháru je spojeno hodně cestování? Kde se ti nejvíc líbilo?
U nás je problém, že nikde moc dlouho nezůstaneme. Většinou přijíždíme přímo na trénink a po závodě hned zase odjíždíme. Takže toho moc nevidím, ale nejlepší byl Nový Zéland. Ten je fakt top!

Máš nějaký tajný tip na zkrácení dlouhé chvilky při „nekonečných cestách“?
Pár prášků na spaní a člověk je hned šťastnější a dobrá kniha je samozřejmost.

Na co se nejvíc těšíš domů po dlouhé cestovní štaci?
Na klid, postel a Tomiše. (Přítel - snowboardista Tomáš Tuzar - pozn. red.)

Jsi členkou Sportovního armádního klubu Dukla. Co to v praxi pro tebe znamená?
Jen samý výhody. Nejsem voják, ale Dukla mi pomáhá ve všech směrech. Od peněžní podpory až po fyzioterapeutku.

Máš uniformu?
Ještě nemám, ale uvidíme časem.

Kdo ti nejvíc pomáhá a s kým spolupracuješ?
Základ jsou moji dva trenéři Marek Jelínek a Jakub Flejšar. Díky nim se na mě nabaluje spousta dalších lidí, organizací a sponzorů. Pomáhají mi i fyzioterapeutky Pavla Mrkousová, Terka Kopecká a Silva Šúrová, mazači Honzík Weisshautel a Petr Votava. A taky Zdenda Tůma, který mi pomáhal vymýšlet všechny pohyby tak, aby jízda správně vypadala. Dále trenér na gymnastiku Kuzma, samozřejmě rodina a v poslední době i taška Zuzky Panské. Dále taky Dukla Liberec a přebytek energie mám díky Red Bullu. A to jsem určitě na spousty lidí ještě zapomněla. 

Máš nějaký triky na zlepšení techniky, které by našim čtenářkám mohly pomoct?
Podle mě je na prkně hlavní správnej postoj a od toho se pak odvíjí všechno. Důležitý je být bokem nad prknem, kolena ven (hlavně ne žádný ixka) a váha vepředu.

Co tě nejvíc baví na snowboardcrossu?
Rychlost, různorodost tratí a jízda ve čtyřech.

Myslíš si, že tě dubnové datum a znamení býka předurčuje k tomu jít si za svými sny?
Tak to nevím. Asi to mám v sobě už od mala a prostě mě baví závodit a být nejlepší. Snad se k tomu někdy dopracuju.

Kde by si chtěla být za pět let?
Být nejlepší na světě!

Evu podporují firmy: Redbull, Vagus, Čeps, Nikita, Choc snowboards, Remax, Swix a je členkou Dukly Liberec.

Další zajímavé články