Kjersti Buaas

Kjersti je jednatřicetiletá charismatická žena z norského městečka Trondheim. Se snowboardingem začala ve dvanácti letech a o dva roky později už závodila. Je jednou z mála ženských jezdkyň, které zvládají slopestyle i halfpipe. 

Kromě snowboardingu je Kjersti horlivou filmařkou, bio zahradnicí, jogínkou a nadšenou fotografou. Denně hledá nové výzvy. A jen tak pro zajímavost hraje na ukulele a u Roxy má svou vlastní Kjersti Buaas signature series. 

Hey Kjersti, pověz mi, kde právě jsi a co děláš?
Právě jsem v Breckenridge (Colorado, USA) a jezdím skoro každý den. Zatím sice není moc sněhu, ale je to sranda! 

No, u nás pro změnu není vůbec žádný sníh. A co léto? Kde si byla? Co si dělala?
Letos v létě jsem byla doma v Trondheimu i v mém druhém domově v Kalifornii. Projela jsem celé západní pobřeží Ameriky a kempovala s Chanelle Sladics. Navštivily jsme zajímavý místa a neotočily to zpátky dokud jsme nedojely až k Vancouver Island. Taky jsem byla na Novém Zélandu fotit s Roxy. Tam byla taky spousta legrace.

Klasická otázka na začátek. Jak si se dostala ke snowboardingu?
Vyrůstala jsem ve velmi aktivní a sportovně založené rodině. Svoje první lyže jsem dostala, když mi byl rok. Chodili jsme lyžovat skoro každý víkend a já se postupem času začala věnovat alpskému lyžování. Snowboardingu jsem propadla ve dvanácti letech, protože moje starší sestra začala se snowboardingem o rok nebo dva dříve. Vždycky jsem chtěla dělat to, co dělala ona. Tak jsem si koupila jednoho dne dost “crazy banán” a vyrazaila jsem na sníh - měřil 155cm! Milovala jsem to od prvního dne, a tak jsem stále vděčná za to, že můžu žít tenhle životní styl. 

Kdo ti v tý době pomáhal? Jak ses učila nový triky? S moc holkama sis asi nezajezdila, co?
Zpočátku jsme jezdila s partou v lokálním resortu Vassfellet. Starší kluci a holky (těch dříve bylo jen pár) mi hodně pomohli. Jednou týdně jsme organizovali neorganizovaný trénink v rampě. Taky se mi dostalo velké podpory od juniorského národního týmu, když jsem s nimi začala v patnácti jezdit. 

Vnímají tě doma ve tvém městečku trochu jako celebritu?
Haha, pokouším se být sama sebou. A to se pořád trochu mění. Nevím, co si o mě lide myslí, ale doufám, že jsem většinu z nich inspirovala k tomu, aby milovali outdoor a sníh. 

Jaké triky trénuješ?
Učím se teď víc backside a switch backside rotací, abych se v nich cítila jistější a mohla je odjet brzy i na větších skocích. 

Jaké máš konkrténí plány na letošní zimu?
Něco plánuju, ale většinou ne tolik do budoucna... Mám menší cíle, které bych si chtěla splnit. Určitě bych se chtěla naučit pár triků a zúčastnit se pár závodů. Zároveň se snažím být štástná v každém okamžiku, a to nejvíce jak můžu. Dýchání a čtení jsou moje nástroje.☺

Proč si myslíš, že se držíš na vrcholu ženského snowboardingu tak dlouho? Co tě motivuje?
Motivace zůstává, když vychází zevnitř. Jsem sama sobě odpovědná za to, že si to uvědomuju a myslím si, že právě tohle mi pomáhá zůstat motivována a dělat "to samé" několik let.
Nemůžeš se soustředit na výsledky, ale musíš vidět cestu jako odměnu.
Snowboarding je plný originality a kreativity. Když máš okolo sebe takovýhle hravý prostředí, tak je lehký se tím bavit!

Kolikrát během roku sedíš v letadle?
Tohle bude asi trochu divoký, nemám tušení… Tak třicetkrát až čtyřicetkrát ročně? ☺

Popularita holčičího snowboardingu v současnosti roste. Co se změnilo od chvíle, kdy si začala jezdit?
Myslím, že je úžasné, jak se v posledních letech holčičí snowboarding rychle vyvíjí. Triky jsou stále techničtější a stylovější. Snowboardistky jsou více vidět v médiích – corových i mainstreamových.
Když jsem začala jezdit, tak na horách bylo mnohem méně dívek na snowboardu než nyní. To je fakt velká změna. Teď je všude tolik dobrých holek, co shredí. Jsem fakt šťastná, že můžu být součástí tohohle hravého prostředí a je to pro mě teď největší inspirace v životě. 

Když nesnowboarduješ, jak relaxuješ?
Miluju čtení, samovzdělávání, dobrý dokumenty nebo přijemnou solnou Epsom koupel. Dýchání se stalo výraznou součástí mého relaxačního proceu, protože mě to spojuje se zemí a sklidňuje rychleji, než cokoli jiného.

Kdo jsou tvé oblíbené riderky?
Inspirují mě lidi, kteří „vzlétají“ z odrazu celým svým srdcem, tvoří ve vzduchu a přistávají s úsměvem. Šárka (Pančochová) je jednou z nich, spolu s ní to jsou Aimee Fuller, Chanelle Sladics, Helene Olafsen, Silje Norendal, Lisa Wiik, Leanne Pelosi, Robyn Van Gyn a mnoho dalších!

Jak často vídáš Šárku a jaká slova se ti vybaví při pomyšlení na ní?
Šárka je jedna z mých nejlepších kamarádek. První slova, která se mi vybaví, když slyším její jméno je: láska, energie a hravost. Ona má nejsilnější objetí, tančí jakoby se nikdo nedíval a je prostě celá úžasná! Její snbowboarding je pro mě hodně inspirativní, protože jezdí srdcem, má krásný styl a sdílí svou energii s každým kolem ní!

Byla si vlastně někdy v Praze?
Jasně, loni jsem navštívila Prahu. Chtěla jsem vidět město, zažít historii, poznat kulturu a strávit čas s Šárkou a dalšíma holkama z One Life Crew. Je to jedno z nejhezčích měst, ve kterém jsem kdy byla. A pevně věřím, že se jednou vrátím, až nadejde ten správný okamžik. 

Jaký máte plány s vaší partou „This is One Life Crew“?
Dobrá, the One Life crew je skupina legračnich holek, který si užívají snowboardingu a vzájemně se inspirují v životě. Jsou tak veselý a vždy připraveny jít v myšlení hlouběji. Což miluju!
V současný době dokončujeme dokumentární film z Islandu, který by měl mít premiéru v Breckenridge. Chystáme se to vydat volně ve třech částech i on-​line. Tak to nezapomeňte čeknout!
V srpnu plánujeme podniknout výlet a točit. Kam až lze plánovat, tak tohle máme na programu.

A to nejhorší nakonec... Co tvoje zranění?
Ano, měla jsem zranění, která by mohla být definováno jako vážná... Když jsem si třeba vyrazila čtyři přední zuby, odlomila kousek loktu nebo si před pár lety přetrhala vazy v koleni.
Zranění jsou výzvou, ale věřím, že budu-​li pracovat na tom, jak prožívat a uvědomovat si současnost, můžu jim předejít. Tohle je jedna z mých met pro letošek, zůstávat v současnosti jak nejvíc dokážu. 

Jezdíš radši v parku nebo prašanu?
Mám ráda všechny druhy terénu a to, že jsem v pozici, kdy můžu dělat oboje je to, za co jsem velmi vděčná. Nemůžu odmítnout ani jedno, kdybych si měla vybrat mezi dnem v parku nebo prašanovým dnem. Vybrala bych si poslední variatnu.

Jaké máš plány, čemu by ses chtěla věnovat, až ukončíš sportovní kariéru?
Chtěla bych pracovat v nějakém tvůrčím oboru - natáčení, střih nebo sporty. Bylo by fajn mít svojí vlastní mediální společnost a pracovat z šetrně k životnímu prostředí.
V současnosti studuji sportovní obor ve škole. Miluju se vzdělavát se v růzými způsoby učení a vyučování. 

Děkuju za odpovědi a tvůj čas.

PS: Velké díky za příležitost zpovídat Kjersti patří Kristýně Kokešové z Monster. Dííky! Freeride.cz/ Girls.