Longboardový taťka Thomas Kahle
16.4.2013
Pro longboardové nadšence, kteří se okolo tohoto sportu motají už nějaký ten pátek, je Thomas Kahle "velký taťka". Jako první k nám longboardy začál dovážet, otevřel první longboardový obchod a stojí za spoustou projektů s longboardingem spojených. Jak k nám tento kanadský rodák na dlouhém prkně přijel, jak si vybrat správně prkno, jaké byly začátky longboardingu u nás a jaké technické a konstrukrční novinky nás v sezóně 2013 čekají, jsme byli zjistit přímo v jeho obchodě ONE15 v Praze.
Ahoj Thomasi, právě si se vrátil z Kanady, týkala se návštěva nějakým způsobem i longboardu, nebo jsi byl navštívit rodinu?
Samozřejmě jsem do Kanady odjel navštívit rodinou, ale ve Vancouveru jsou jedni z největších longboardových výrobců na světě, a tak jsme tam jeli za prací.
Kdy si se poprvé podíval do Česka?
Poprvé, když mi bylo pět, potom v sedmi, potom v deseti, potom ve dvanácti, ve třinácti... Od mých třinácti jsme v Čechách žili, ale vždy to bylo jen pár let tady, pár let v Kanadě. Teď už jsem tu osmým rokem v kuse a plánuju tady nějakou chvíli zůstat. :)
Jak se na tebe v té době koukali lidi na ulici, když si jako jeden z prvních jezdil na longboardu?
Jako na kuriozitu. Nevěděli nic. Všichni tomu řiklali skateboard. Vždycky jsem se snažil je opravovat. V té době nás byla jen hrstka, a když jsme se potkali, tak jsme se zdravili. Desky jsme měli třeba z Ameriky, Kanady nebo Německa.
Kdy sis přivezl první prkno?
První prkno jsem kupoval od jedný holčiny v Kanadě a to byl rok 2004. Přitáhl jsem si to letadlem a tady jsem na tom jezdil do školy. Pak mi ho kamarád zlomil (Thomas prkno pujčil kamarádovi, kterému prkno ujelo pod auto a deska se zlomila – pozn.red.) Já jsem hned nato odjel do Kanady a přitáhl jsem si další. V tom jsme začali řešit, co dál...
Co bylo prvním impulsem k otevření obchodu s longboardama v ČR?
Nejdůležitejší pro nás bylo sehnat prkna pro kamarády, takže to byl první krok. Řešili jsme jenom uzký kruh lidí, abychom měli na čem jezdit. A ten postup byl přirozený. Já jsem ani nepočítal s tím, že otevřeme tenhle obchod. Kdyby mi to někdo před pěti lety řekl, tak tomu neuvěřím. Ani před třema ne. Ale už jsme tady rok a půl, tvrdě pracujeme a jsme rádi, že komunita roste.
Už je to tedy přes rok, co máš kamenný obchod, splnil tento rok tvoje očekávání?
Splnil i nesplnil. Je dobré být v něčem první. Ale co můžu říct, překvapili mě věkové kategorie lidí, kteří sem chodí. Od jedenácti do pětapadesáti let. Přichází fotříci, co v sedmdesátých - osmdesátých letech jezdili na skejtu, byli vysokoškoláci a teď se k tomu vlastně vrací. Už mají rodiny a chtějí zpátky ke kořenům skejtu, k tomu co je bavilo.
Longboarding se během poslední doby stal hodně populárním a s tím souvisí i rozvoj trhu. Vzniká spoustu internetových obchodů, které se pyšní kvantitou na úkor kvality?
Já si myslím, že zákaznik není blbej. A že sám zjistí, co je kvalitní a co ne. V dnešní době, kdy je každá koruna důležitá, si lidi vybírají mnohem víc, za co utrácejí. To, že se u nás rozjelo x e-shopu, které se specializují na levná prkna, to si myslím, že zrovna českého zákazníka moc dlouho bavit nebude. Ale to je tak se vším. Jestli prodáváte elektroniku nebo auta, vždycky budou levné varianty a méně kvalitní možnosti.
Co je podle tebe za tak raketovým vzestupem longboardingu a jeho popularitou?
Světový trend, všude je to velký boom. I když my jsme pár let pozadu, je to světová záležitost. Taky za to může zpopularizování tohodle sportu v Americe.
První sériové longboardy byly vyrobeny v roce 1993 v Californii, takže longboarding tento rok na veletrhu ISPO slavil dvacet let. Je to dvacet let, co se vyrábějí dlouhé desky a osm let, co jsme měli první sraz. První longboardový sraz v Český republice proběhl v roce 2005. Bylo tam pět nebo šest longboardistů z Ostravy, Prahy a Brna. To pro mě bylo poprvé, co jsem tady jezdil s více lidma.
Kolik lidí se na začátku okolo longboardu točilo v porovnání s dneškem?
V roce 2006/2007 řekněme třeba dvacet - třicet. Aktivně, že jsme se znali všichni jménem. V dnešní době je to několikset činných jezdců. Jak na špičkové úrovni, kde jsou závody nebo oficiální srazy - tam jsme měli třeba 130 longboardistů – tak na rekreační.
Jaké konstrukční změny od počátku proběhly?
Konstrukční ani ne, spíš se změnila technologie, která se používá a taky vývoj tvaru. Jenom za posledních pět let, je vývoj tvarů vetší než za předešlých patnáct, protože úroveň ježdení jde nahoru. Je to jako se všim. Skvělí jezdci pořád vyžadují špičkovější a špičkovější produkt, aby to mohli tlačit víc a víc. Protože na profesionální úrovni, jestli tomu tak můžeme říkat, která je úplne nevýdělečná, co se týče jedzce, tak tam oni potřebují to nejlepší, co existuje.
Jakou největší šílenost jsi na silnici viděl?
Bláznivostí, co jsem různě viděl na závodech je víc. Třeba jeden závodník na Kozákově neměl na desce grip nebo tam měl jen úzký pruh uprostřed a řítil se z kopce 90km/h. Kluci z Brandýsa, jinak špičkoví jezdci, vzali třimetrové poleno a dali na to trucky a dělali na tom triky.
Byl jsi někdy součástí výrobního procesu nebo si se podílel na vymýšlení promodelu?
Všechno příjde. Nebudu teď ješte říkat, kde, jak, co... Ale plánujeme. Chceme si udělat nějakou vlastní desku. :))
A jsou u nás nějaké longboardové firmy, co dělají desky?
Těch je víc. Češi jsou šikovní, umějí pracovat rukama, zaleží jestli to někdo bere vážně: chce se prosadit na trhu. Lidí, co dělají prkna je tu dost, ale že by někdo byl na světové úrovni, to ne. V tom jde o neustálý feedback od jezdců a to chybí. Ty drobnosti, které jsou prostě pro jezdce na světové úrovni duležité, ty chybí.
Jak vidíš dnešní LB scénu v ČR?
Výborně! Krásná! Úžasná! Jedna velká rodina. Všichni se znají, nejlepší jedzci, kteří cestují ven jsou opravdová rodina, pořád se stýkají a scházejí. Jsem pyšný, že jsem toho součástí, protože jsou to super lidi. Důvěřuju jim jak na kopci, tak mimo něj a to je hrozně silné pouto. Co se týče mainstreamu, tam je samozřejme víc lidí, co surfují a jezdí na snowboardu, takže pro ně je to super doplněk. Pokud člověka baví sufrovat, tak longboard je jedna z nejlepších variant, když nejsou vlny nebo človek není ve Španělsku a Francii. A potom je taky čím dál víc lidi, co to vidí, zaujme je to a jsou rekreačními jezdci. Myslím, že se longboard nikdy nestane ultra komerční věcí. Ti, co u toho zůstanou, budou ti, které jízda baví a ne, že je to pro ně hezký módní doplněk.
Co se tu letos plánuje za akce?
Tento rok je pro nás hodně zlomový. V minulém roce, kdy jsme dělali Slivenec, první downhillovej závod na území Prahy 5, se roztrhl pytel s jezdcema, kteří chtějí zkusit sjezd. Najednou jsem stál na startu, kde bylo kolem mě šedesát kluků, všichni v kombinezách, polovinu z nich jsem v životě neviděl.
Letos se chystají velké věci. Samozřejmě máme Kozákov, což bude tenhle rok už počtvrté Mistrovství světa. Sejde se tam stopadesát nejlepších jezdců z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, celé Evropy, jižní Afriky, Chile...
Týden nato - stejní kluci, kteří organizují Kozákov - dělají další závod kousek od Litvínova. Do toho bude poprvé v historii český pohár. Ješte se neví přesně kolik závodů bude, ale prozatím jsou zveřejněny dva. Pak my, jako Česká longboardová asociace, jdeme dál od českého poháru a formálních žebříčků a soustředíme se na dlouhodobé akce. Jednou z nich je Mr. Push - pushovej závod kolem Stromovky, potom děláme Slide Jam a Slivenec.
Věnujeme se taky celosvětovým akcím, jmenuje se to Green Skate - všichni z celého světa jezdí čtrnáct dní v zeleném oblečení.
V neposlední řadě pořádáme Longboard Salon, což je prodejní výstava a setkání longboardistů. Loni před Vánoci byl první ročník, teď 4. května bude druhý. Je to místo, kde si lidi můžou koupit i bazarový kousky, kde se může komunita z celé republiky sejít.
Chystáme pár dalších akcí, které jsou zatím tajné. Ale v průběhu tohohle léta, pokud se někdo chce podívat jak se jezdí rychle z kopce, tak možností bude x. Například děláme downhill longboardovou exibici v Hořicích. Během závodu Tři sta zatáček Gustava Havla máme dvě jízdy, pojede nás třicet a bude tam okolo deseti tisíc diváků.
To není málo, máme se na co těšit. A když už jsme u tebe v obchodě, řekni nám něco ke koupi desky. Jaký je rozdíl při výběru prkna u začátečníka a pokročilého?
Začátečník by si měl vždy vybírat prkno, které je univerzální. Nejlépe pintail tvar, což je kapkovitý tvar desky, to je taková jistota, když človek začíná. Potom, když už človek jezdí a chce zkusit něco trochu progresivnejšího, je v nabídce velké spektrum desek. Jsou lehčí, mají různé tvary...
Holkám nedoporučujeme tak dlouhá prkna jako klukům, protože se s tim musí tahat. Aby holka tahala pětikilový prkno je zbytečný. Delší navíc není ani tak točivý.
U pokročilejších jezdců záleží na tom, co chtějí dělat. Spousta lidí se chce jenom vozit, chtějí aby prkno bylo co nejstabilnejší, při odrážení být blíž k zemi, taková prkna se dost podobají už downhillovým. Potom třeba skate jezdec, chce pořád prvky skejtu, chce široké prkno a přislajdnout si v ježdení, tak existují širší variace skejtu, ale ta vana je extrémní, takže ve slajdech krasne drží nohy.
Jak je to s tvrdostí koleček a jejich velikostí? Z vlastní zkušenosti vím, že jsou skateshopy, kde ti řeknou, že je to jedno nebo že rozdíl není markantní.
Když člověk začíná a chce to používat na normální ježdění, tak jsou lepší kolečka, která mají ostrou hranu, mají nejširší kontaktní plochu a měly by být měkké. Čím měkčí, tím přilnavější. Stačí kolečko vzít do ruky a zmáčknout ho, vyzkoušet si měkkost / tvrdost. Doporučuji všem, kteří začínají vždycky měkčí kola. Na slajdy je lepší mít užší kolečka a třeba přebroušený, to se lépe smýká.
A u trucků je duležité, aby byly dostatečně široké, když budou široké, tak budou stabilní. Je jedno, jestli jde o chlapa nebo ženskou, je důležité mít dostatečně široké prkno, dostatečně široké trucky, dobrá kolečka a kvalitní komponenty. To se týče bushingů a všech dalších částí. Všechno dohromady spojuje to prkno, každa čast je důležitá. Samozřejmě rádi poradíme, když člověk neví, jak si prkno sestavit nebo si není jistý výběrem.
To znamená že se extémní rozdíly při výběru prkna u holek a kluků se nedělají?
Spíš ne, záleží na typu uživatele. Na občasné ježdění po městě, kdy to máš hozené v kufru auta a jednou za čas to vytáhneš a projedeš, na to stačí kratší prkno. Pokud chtějí holky tancovat, přešlapovat a dělat triky, na to se hodí delší prkna. Na manuály, skejtové triky zase delší prkno s malými patkami. Pro rychlou jízdu z kopce to chce tvrdé prkno, ne extrémně dlouhé, ale tvrdé. A u všech samozřejmě helma. Bezpečnost je číslo jedna!
Jsou letos na trhu nějaké novinky nebo vychytávky?
Jsou vdžycky, každý rok a pořád. Lepší se ochranné pomůcky, chrániče. Jsou skladnejší, menší, lépe chrání. Taky je lepší technologie výroby kol. Ta kola dneska vydrží i 100km/h, jsou bitelná. A víc a víc jezdců, to je to nejdůležitější a souvisí to s vývojem.
Teď by to chtělo nějak hezky uzavřít...
To nejdůležitejší na sportu bude vždycky jedna věc. A to je, aby ten sport zůstal zábavou. I když je to boom, i když roste... Osobně mám chladnou hlavu, co se týče vývvoje. Je důležité se soustředit na to, co člověka baví a nenechat se unášet nějakou módní vlnou. I kdyby ta vlna nepřišla, tak my tady budeme. To je vzkaz pro ty, co se chtějí do toho sportu dostat, člověk do toho musí vložit hrozně moc usilí, není to nic jednoduchého...