Romana Labounková

Třiadvacetiletá jesenická rodačka letos hrdě reprezentovala 11. místem Českou republiku na olympijských hrách v Londýně v disciplíně bikros. Pro Freeride.cz poskytla rozhovor (nejen) o tom, proč vůbec začala s bikrosem, zda se dá zvládat spolu s vrcholovým sportem i škola nebo jaké to je být téměř pořád v mužské společnosti.

Kde, jak, s kým a proč zrovna kolo?
Začala jsem jezdit v Jeseníku díky bráchovi. Jezdil jako první a já jsem chtěla mít stejné kolo jako on. S tím rodiče souhlasili, ale pod podmínkou, že začnu závodit taky. A tak jsem začala.

…a chtěla jsi vždycky závodit v tomhle sportu nebo byly, třeba i jen na chvíli, jiné alternativy?
Alternativ byla spousta. Málokdo ví, že jsem třeba dělala balet. Ale nijak mě to nepoznamenalo ☺ Do patnácti let jsem závodně lyžovala a do osmnácti hrála i basketbal. Pak zvítězil bikros - nejvíc mě bavil a taky se mi v něm nejvíc dařilo.

Bikros vs. fourcross. Co máš osobně radši a jak se dá skloubit příprava a trénink obou dvou? Podle čeho se rozhoduje na jaké závody pojedeš?
Mám ráda oboje, ale víc tíhnu k bikrosu. Asi proto, že ho dělám mnohem déle a taky proto, že je tam větší konkurence, která mě víc motivuje. Proto skoro celou sezonu absolvuji závody v bikrosu a přidám 2-​3 ve fourcrossu. Připravuju se v podstatě jen na bikros, před fourcrossovým závodem sednu na den na horské kolo a to je veškerý můj trénink. Je to ale znát, některé ryze fourcrossové prvky mi pak na závodech dělají problémy. Technicky fourcross nemám tak dobře pod kontrolou.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch? Účast na OH v Londýně nebo jiný závod a medaili ve SP, MS, ME?                                                                                       Účast na OH byl vždycky můj sen, ale za největší úspěch ho nepovažuji. Nejcennějším výsledkem je pro mě 3.místo z letošního Mistrovství světa v bikrosu. Byla velká konkurence, závod jsem jela bolavá po pádu a s trochou štěstí se konečně zadařilo. Navíc ten výsledek jsem vybojovala až na pásce v cíli a musela jsem několik minut čekat, jestli bude medaile nebo jen brambora.
Jaké nejkrásnější místo jsi díky závodění navštívila?
Jednoznačně Grand Canon. Člověk od toho místa čeká hodně, ale i tak mu při návštěvě vyrazí dech.

Není občas problém ta všudypřítomná pánská společnost?
Ať kluci nebo holky všichni jsou hodně přátelští a máme, myslím, dobrou partu. Pamatuji si, že s klukama jsem měla problém v pubertě, když jsem jezdila na soustředění. Bývala jsem tam většinou jediná holka a to se pak člověk večer bál usnout…

Studuješ vysokou školu a k tomu žiješ život vrcholové sportovkyně. Jde to nějak skloubit dohromady?
Není to jednoduché, ale dát dohromady to jde. Ve škole mi hodně vychází vstříc, tolerují mi absence. Jen kvůli tomu musím víc studovat sama a dělat i nějakou práci navíc. Díky tomu mi v podstatě nezbývá čas na nic jiného. Ale je to potřeba, protože bikrosem se určitě dlouho živit nebudu.

Je nějaký sport, co Ti opravdu nesedí a i tak ho ve škole musíš absolvovat?
Teď co studuji Fyzioterapii tak ani ne, protože tam žádné sporty nemáme. Ale před tím během studia Regenerace a výživy ve sportu toho bylo spoustu. Největší problém bylo asi krasobruslení. Kdybych na ty zápočty tenkrát nešla po večírku s pár promile, tak nevím, jak by dopadly… Takhle jsem z nich aspoň nebyla nervózní!

Zimní příprava je skoro jen v posilovně – užíváš si to?
Venkovní tréninky na kole jsou samozřejmě zábavnější, ale pokud se sejde dobrá společnost v posilovně, tak si užiju i takový trénink. Nejhorší část roku je zima. Celá příprava se odehrává převážně v posilovně nebo doma na trenažeru a jezdit venku lze akorát ve velkým mrazu. Proto se vždycky strašně těším na jarní soustředění a hlavně na první závody. Ty jsou strašně napínavý, protože zjistíte, jestli byla zimní příprava dobrá nebo nestála za nic.

Životosprávu určitě dodržuješ dle všech (ne)psaných pravidel…
… v jídle se musím omezovat hodně. Jsem ten typ, co se na jídlo jen podívá a už kyne. Ale to mi nebrání si občas dát něco sladkého. Akorát toho nesmí toho být moc. Mám ráda cheesecake, čokoládu, pendreky… je toho hodně!

Máš nějaký vzkaz – komukoli, cokoli?
Vzkázat bych mohla cokoli a komukoli, ale na místě je poděkovat všem lidem, kteří mi pomáhají a pomáhali, protože bez nich bych si svůj sen, stát se profi bikrosařkou, nesplnila.

Nějvětší závodní úspěchy Romany Labounkové:

2008 1.místo Světový pohár ve fourcrossu Schladming
2008 3.místo Mistrovství světa ve fourcrossu Val di Sole
2010 1.místo Mistrovství Evropy ve fourcrossu Willingen
2010 3.místo Mistrovství světa ve fourcrossu Mont Saint Anne
2011 1.místo Světový pohár ve fourcrossu Leogang
2011 2.místo Světový pohár v bikrosu Papendal
2012 1.místo Mistrovství Evropy v bikrosu Creazzo
2012 3.místo Mistrovství světa v bikrosu Birmingham
2012 11.místo v bikrosu na Olympijských hrách v Londýně
2012 2.místo Mistrovství světa ve fourcrossu Leogang

Další zajímavé články