Tereza Houdková

Tereza Houdková (dříve Pašťálková) vám může být známa, díky svým jedinečným a veselým šperkům, které sama navrhuje a vytváří. Navíc je všeobecně milovanou a respektovanou osobou v artové i freestylové komunitě. Inspirací pro ni, jak sama říká, je všechno a všude. Nejspíš hlavně věci jí blízké jako příroda, přátelé, sport a cestování.
Ráda taky pracuje s konceptem RE. Ten propojuje slůvka jako recyklace-​ready made – rebel - reused. Tyto slova také nejlépe vystihují její tvorbu.

Tereza bývala ještě před pár lety naše nejlepší česká freeskierka. Poté, co vystudovala Humanitní fakultu Karlovy Univerzity, opustila tak trochu freeski scénu a její kariéra prožila zlom. Nastoupila na studium Designu kovu a šperků v Plzni.
Po studiích v Plzni se kromě teoretické činnosti věnuje vlastnímu studiu a provozování galerie. Kromě šperkařství se živí také psaním. Má vlastní rubriku na serveru Lidovky.cz, kde najdete její příspěvky o autorském šperku. Píše i pro designový server Desingeast.

Co tě vlastně ke šperku dovedlo, a proč si za ně vyměnila svou vášeň pro lyže?
Potřebovala jsem snubák. Nechtěli jsme zlaté kroužky, tak jsem se o šperkařinu začala zajímat trochu víc a nakonec jsem sebrala odvahu a přihlásila se na školu. Vášeň k lyžím mi zůstala, ba naopak každým rokem roste. 

Je šperk to, čím se živíš?
Živím se teď napůl šperkama nebo nějakým designem a na půl psaním.

Vracíš se ještě na hory?
Jsem tam teď furt!

Jak probíhala studia? Měla si se šperkem někdy předtím praxi? Tvořila si 'kousky na prodej' již během studia?
Studovala jsem gympl a pak FHS. Takže na přijímačkách jsem místo reliéfu udělala sochu a podobně, byla to sranda, nikdy předtím jsem třeba nekreslila klasické zátiší. Měla jsem štěstí, že se jim líbila abstrakce a exprese. ☺ Technologie, pájení a podobné věci jsem pak doháněla celý prvák, vlastně je doháním dodnes... Během studia jsem měla nějaké věci v Chemistry Gallery, pár se jich prodalo, mám pocit. 

To je skvělé! A co bys řekla, že ti tohle umění dává nejvíc?
Zatím mě to děsně baví. Šperk má výhodu, že v mnoha případech ho člověk může celý udělat sám, od první skici po poslední tah pilníkem. To je výborný. A mnohdy to ani nezabere tolik času. Říkám tomu design pro netrpělivé. ☺ Taky mě baví učit se nové věci, přístupy, jezdit do skláren. Poslední dobou mi to dává i nějaký peníze, takže ideál. ☺

Jak bys popsala svůj největší úspěch ve šperkařině?
Vůbec nevím. Opravdu. Omlouvám se. Nemůžu si nějak představit definici úspěchu... 

Srovnala bys ho s nějakým úspěchem z lyží?
Stále vůbec nevím. Ale když zrealizuju nějaký nápad, mám úplně stejně velkou radost, jako když je ráno za oknem metr prachu.

Jak bys ohodnotila současnou šperkovo uměleckou scénu v Čechách?
Nejsem úplně ten typ, který by vymetl každou vernisáž, happening a křest, ale podle toho, kolik mi chodí pozvánek, tuším, že šperkařsko-​umělecká scéna si v České republice vede velmi dobře. ☺ 

Co spolupráce s ostatními umělci?
Určitě a velmi ráda kdykoliv jakkoliv kolaboruju. Velmi často s Veronikou Homolovou nebo Gabrielkou Činkovou.

Jsi otevřená novým konceptům a nápadům jiných? Vyrábíš věci i na zakázku?
Jasně, zhruba polovina věcí je na zakázku, že někdo přijde, že potřebuje třeba dárek pro slečnu, že ráda vaří a že na to má pětikilo. Takovýhle věci na míru mě baví nejvíc.

Jak vypadá tvůj běžný den? Jak často navrhuješ a jak často vyrábíš?
Vstanu, protáhnu se, snídám, jdu se psem do lesa, pracuju, obědvám, dopřávám si lehkou siestu, jdu se psem do lesa, pracuju, věčeřím, odpočívám, koukám na film, povídám, spím.
Pracovní dny si dělím na ty, kdy píšu a na ty, kdy dělám šperky. Protože mi celkem dlouho trvá, než se nějak nachystám, a pak se zase nemůžu zastavit. ☺

Mohla bys nám představit značku Jásám?
Kvůli psaní a novinám jsem nechtěla všude vystupovat pod svým jménem. Jásám vyjadřuje všechno, o co mi ve šperku jde. Jsem dost jásací typ. Ideální je, když jásají i zákazníci a zároveň je mi blízké, když je člověk součástí procesu tvorby. Když to dělá sám... S myšlenkou na nějaký label jsem si pohrávala přes rok a po pár pokusech se zdá, že Jásám je to pravé ořechové. ☺ 

Jaký je kus šperku, který máš zvlášť ráda, či si za něj hrdá? Máš nějaké kousky, které by sis nechala jen pro sebe?
Jen pro sebe bych si nechala snubák, který mám zvlášť ráda. Taky naušnice Šišky od Ondry. Jinak mám vlastně obzvlášť ráda všechny šperky, co jsem si kdy koupila, a které nosím. Ale zase v mezích, jsou to furt jen věci, které jsou absolutně postradatelné...

Co tě inspiruje při výrobě šperků?
Všechno a furt. Vážně. Ať žije klišé, že jo. ☺

Pro koho bys řekla, že jsou tvé šperky určené a komu se nejvíce hodí? Existuje nějaká pomyslná věková hranice pro konečné uživatele tvých skvostů?
Jsou pro všechny. Třeba na designSUPERMARKETu bylo nejmladší zákaznici pět měsíců (Ela dostala od rodičů svůj první prsten, to bylo fakt krásný) a nejstarší tak šedesát (takové svérázné Američanky, mi vykoupily všechny řetízky Sněží. Taky úplně nečekaně. A kluci s příjmením Brož pak šli po brožích na jedno použití.
Už asi dva měsíce si lámu hlavu se šperkem pro psa Bambulku, furt není nic dost dobrý. Jsem zastáncem „takovýho toho“, že šperk může být cokoliv.

Kde tvé šperky najdeme k prodeji ? Účastníš se také nějakých výstav, veletrhů či workshopů? Snažíš prorazit i do zahraničí?
Chtěla jsem se snažit, ale první PR zprávu jsem přes ten divnej pocit „sebechlouby“ snad ani nedopsala. Je to teď naštěstí tak, že mě živí i jiné věci než šperk, takže to nechávám tak jít, ať si to najde cestu samo...
Věci jsem z obchodů stáhla, jsou k mání u mě - třeba přes facebook. Na léto plánuju takové pojízdné pop-​ups s dodávkou. ☺

Jaké vlastnosti nebo předpoklady jsou podle tebe nezbytné pro to stát se šperkařkou?
Nejsou žádné. Kdokoliv může být kýmkoliv.

Jaké máš další zájmy?
Ráda vařím a peču, čtu, poslouchám hudbu, koukám na filmy, chodím do lesa, cestuju, windsurfuju, šiju... Baví mě jóga, kolo, longoboard, běh, nákupy ve starých bazarech a železářstvích, a tak různě.

A co tvé plány do budoucna? Zůstaneš u šperku?
Zůstanu u toho, co mě bude bavit.