Yan Renelt

Později pracoval pro společnost Mafra – především deník Dnes a jeho magazíny. Spolupracoval i s bratrským tištěným snowboardovým médiem Free magazine, dostal se k reklamní fotografii a fotil pro přední snowboardové značky.

Mezi jeho klienty patřili např.: Red Bull, Monster, Chevrolet, Nike, Nitro, Burton, Forum (R.I.P.), Special Blend, Fox, Rome, Kona. Externě spolupracuje i s Českou televizí. Loni získal 3.místo v soutěži Young Creative Chevrolet. Sám ale říká, že fotografické soutěže moc neuznává. Jeho portfolio je však daleko širší a jeho fotky najdete na nejrůznějších místech. Má velmi vyhraněný a osobitý styl. My jsme se sešli s Yanem osobně v Café Baribal, abychom ho vyzpovídali..

Ahoj Yane, mohl bys nám v krátkosti říct něco o sobě? A jak to u tebe začalo s fotkou, věnoval ses dříve sportům nebo focení?
Jmenuji se Yan Renelt, píšu se s “Y”, protože jsem se narodil v Mnichově, kam naši emigorvali. (Jsou ale Češi.) Fotografií se zabávám od sedmnácti let. Táta byl kameraman, tak jsem logicky chtěl být taky kameraman. V době, kdy jsem začínal s videem, tak se to lámalo. Profesionální práce teprve přecházela na amatérskou. V dnešní době se „to kloubí“. Dneska je každej schopnej udělat profesionální video se zrcadlovkou, sám si to sestříhat a natočit. Média jsou lidem tak blízko, že už nepotřebuješ velký studio a tým lidí na to, abys udělala film. Když sem se to učil, točilo se ještě na kazety, ne na karty, bylo to pro mě složitější a hodně lidí mi doporučovalo, abych spíš začal fotkou. Je mnohem jednodušší pochopit kompozici jednoho snímku, než kompozici 25 snímků za vteřinu. Tak jsem začal fotit a chytlo mě to. Začal jsem fotit hlavně kola, protože mě v té době bavila. Hlavně slopestyle v lese, a pak sem přecházel na jiný různý odvětví. Snowboard atd. První byly ale určitě sporty, potom natáčení a focení.

V jakým rozpoložení se právě nacházíš? Jsi teď hodně pracovně vytížený?
Já mám práci rád. Nemám rád volno, protože mě to nebaví, nudí mě to. Takže se jí snažím dělat co nejvíc. V současný době sem v takovým rozpoložení, že se snažím fotit jen to, co mě baví… Ve fotce je složitá situace, je těžký se tím uživit, ale nemyslím si, že to nelze. Jsou dvě možnosti. Buď to děláš pro nějakej magazín na stálo a dostáváš měsíční plat, což je svým způsobem zavazující a trochu demotivující. Anebo děláš sám na sebe a tvý příjmy jsou jako křivka. Jeden měsíc máš hodně práce, další měsíc nemusíš mít nic.
Ta nejistota příjmu nebo měsíc nemít co dělat, a pak týden práce, co ti vynahradí tři týdny a stačí to. Takhle neumím moc fungovat. Spíš se snažím fotografovat jen to, co mě baví a o to víc si to užívám. Když už to dělám, tak chci, aby to bylo špičkový a podle toho jak chci já. Aby to vypadalo tak, jak si vymyslím, nedávám prostor kompromisům. Kromě fotografie a abych se naučil i něco novýho, tak jsme s kamarádem založili firmu na mobilní aplikace. Děláme aplikace jak na zakázku, tak jako vlastní projekty. A tak se mi teď kombinují tyhle dvě věci dohromady. Učím se nový věci, co se týče aplikací a do toho fotím.

Řekl bys nám něco o té aplikaci, kterou tu právě testujete?
S kamarádem Davidem Kratochvílem jsme vymysleli aplikaci na přehrávání vlastní hudby v barech, která se jmenuje BarBox. Je to něco jako novodobej Jukebox. To znamená, když má podnik pro přehrávání muziky ipad, ipod nebo pc a přijde uživatel, který má BarBox na svém smartphonu, tak se připojí  na Wi-​Fi podniku a může si hrát vlastní songy. Funguje to už pro Iphone i Android a do konce týdne bude pro všechny zdarma ke stažení na App Store a Google Play. Mezi první bary, kde budou mít možnost uživatelé BarBox vyzkoušet, patří Baribal, nebo brzy Freeride bar.

Super! Ale nazpět k fotce, měl si možnost studovat fotografii, co myslíš, že ti studium dalo?
Ještě studuju. Studoval jsem na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde jsem udělal bakaláře. Mezi magistrem byly dva roky volno, než byly otevřeny přihlášky na magistra. A vyšlo mi to na volnej rok, tak jsem ho nechtěl promarnit a přihlásil jsem se do Ústí na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a tam jsem vystudoval magistra. Fotka mě baví, studium nezabírá tolik času, ani mi nebrání v práci. Takže jsem v Ústí dodělal magistra a teď v Opavě dělám druhýho…

Takže tě studium asi hodně baví!
Jo, je to hodně informací, zkušenosti od lidí co se v tom hodně pohybujou. A v Opavě je to takovej relax. Jedeš jednou za dva měsíce na víkend do lesa, tam jsou ubytovny a probíhají tam přednášky. Nevím, jestli z časových důvodů toho druhýho magistra dokončím, ale chtěl bych možná pokračovat i na doktorandské. Tam si ten čas můžeš rozložit ještě příjemnějc, ani tam jezdit nemusíš, jen píšeš články o fotce, různý studie...

Jak bys popsal styl svých fotografií třeba laikovi?
No, hodně fotografů říká, že každej fotograf si musí udělat svůj rukopis, aby ho někdo poznal podle fotografií. Nejsem si jistej, jestli nějakej rukopis mám. Když se na to podívám, je to takovej pelmel. Mixuju všechny možný styly, varianty... Fotografování s bleskem, bez blesku. Nekoukám se na to tak, že bych dělal nějakej styl nebo žánr. Fotím prostě to, co mě baví a jsem tomu otevřenej. A věcí mě baví hodně. :-)

Co máš teda nejradši před objektivem? Jsou to sporty, díky kterým tě právě na Freeride.cz, nejlépe známe?
Sporty mě baví hlavně kvůli prostředí. Mám rád hory, les, přírodu, ale nejvíc se mi před objektivem líbí scény, který jsou nejvíc ironický a nesmyslný. Když fotka provokuje tím, že třeba není zajímavá, že neguje všechny fotky jako takový. Lidi většinou od fotografie čekají, že se ti musí líbit, ale podle mě, to tak není. Fotky jsou i o subjektivních pocitech, který v tobě vyvolávají. Nedělím fotografii na dobrou a špatnou nebo hezkou a ošklivou. Ale na úspěšnou a neúspěšnou. Když fotím pro klienta, tak se snažím skloubit jeho vizi s mojí vizí. Fotografie úspěšná v Turecku, nemusí být úspěšná v Japonsku, protože ty kultury, pohledy a přístupy lidí se liší. Tím pádem podle mě jednotnej pohled na to neexistuje.

Když ti klient řekne do posledního detailu, co chce a co máš udělat, tak je to takový skoro požehnání, protože nemáš moc možnost to udělat špatně. Je to mnohem jednodušší, než když ti řekne udělej hezký fotky, protože pro každýho to slovo „hezký“ znamená něco jinýho.

Kdybych měl ukazovat fotky, který se líbí mě, ty by se nikomu nelíbily, protože jsou spojený s mýma osobníma pocitama. Nejsou zajímavý, uspokojují mě vnitřně, provokujou zažitou estetiku fotky.

Co považuješ zatím za svůj největší úspěch nebo nejlepší fotku?
Já to tak nemám, neexistuje pro mě nejlepší fotografie. Přijdou mi naivní fotografický soutěže, protože slovo nejlepší fotka, je blbost sama o sobě.

Kam ses díky focení podíval?
Jasně, cestoval jsem docela dost, právě díky Freeride.cz, za což jsem chtěl klukům poděkovat. A taky zato, že mi věřili ještě v době, kdy jsem tam začínal jako mladej cucák. Byli jsem v Coloradu, na Mt.Baker nebo v norském Oslu. Pak jsou super začátky sezón, všechny ty openingy, což je příjemný focení. Taky jsme byli v Bulharsku, Rumunsku... Bulharsko je skvělý, byl jsem tam pokaždý se Zájou, tam je to hodně o divoký přírodě. Dostaneš se tam jenom se skútrem, vleky tam nejsou, je to čistá syrová příroda, nevidíš tam moc stopy civilizace a je to úžasný.

Ted’ taky ještě cestuješ? Kam tě to táhne za fotkou nebo jentak za poznáním?
Teď jsem se vrátil ze Stubaie, tam to bylo fajn. (Report s Yanovýma fotkama najdete zde.) Osobně bych se chtěl podívat do Ruska - do Moskvy. A do Japonska. To jsou dvě destinace, který bych chtěl určitě navštívit, nezáleží jestli za focením snowboardu nebo jinou příležitostí.

Jaký fotografický příslušenství používáš ? Máš nějaké oblíbené kousky?
Používám odjakživa Canon. V současnosti Canon 5D mark III. Příslušenství mám hodně, ale střídám to podle toho, co potřebuju. Právě třeba sháním blesk... Mně se kombinuje focení herců a sportu, externě fotím třeba pro Českou televizi - seriály a promo materiály. Na to je potřeba mít odlišné blesky, ale nemám oblíbený příslušenství.

Co myslíš, že tě fotka nejvíc naučila?
Asi mě nejvíc naučila během práce v Mafře, když jsem fotil pro Mladou Frontu, Víkend, Magazín MF Dnes a všechny tyhle věci. Dělal jsem pro ně rok jako stálej fotograf a byl to neskutečnej záhul. Přišel jsem tam jako totální cucák. Bylo mi jednadvacet a přišel jsem do redakce mezi osm fotografů, s tím že nejmladšímu bylo kolem třiceti a nejstaršímu něco přes pětapadesát. Byly to vesměs fotografický legendy, co parkrát vyhráli Czech Press Photo, někdo z nich se možná umístil i na World Press Photo a tak. Vedoucí Michal Růžička tam byl víc jak dvacet let a do toho jsem tam přišel já…

První měsíc jsem dostal šílenej čoud, fakt záhul, fotit tam pro noviny a magazíny není sranda. Přijdeš ráno do redakce a dostaneš plán, kde může být až pět focení za den. Takže jsme jeli třeba do Mladé Boleslavi fotit sraz veteránů, pak jsem jel na Pražskej hrad fotit prezidenta, pak na derby Sparta Slavie a večer jsem to zakončil nějakým divadlem. Takže jedeš na focení a víš, že na něj máš v extrémním případu tak 15 – 30 minut. První měsíc jsem byl pod takovým tlakem, na kterej jsem nebyl zvyklej, myslel jsem, že mě vyhodí. Rozhodně mě to naučilo strašně rychle určit fotogenický bod při focení a rozvrhnout si důležitost těch věcí nebo důležitých lidí, který mají být focený, časový rozvržení. Bylo to určitě hrozně prospěšný!

Máš nějaký nesplněný fotografický sen?
Vždycky jsem si chtěl pořídit Hasselblad, což je středoformátová kamera na film a ještě jsem si ho nestihl pořídit. Ono je to docela drahý. :) Ale jak už tak pomalu stárnu, tak si chci určitě pořídit velkoformát na focení, tzn. velkoformátovou kameru. Časem. Na to snowboardy moc nejde fotit, ale je to nejvyšší kvalita, který můžeš v současný době dosáhnout.

Zajímají tě kromě digitální fotografie i jiné směry?
Na škole jsem, jako je běžný, začínal s filmem, mohl sem si vybrat velkoformát, středoformát, analog... Takže s filmem umím a rád vyvolávám v černý komoře. Vyvolával jsem i ty velkoformátový věci, takže to mě baví, ale je to pro zábavu, na vlastní projekty. Pro komerční fotky je to pro mě zatím nemyslitelný, třeba časem jako retro:) Je to drahý, protože je to ten velkoformát a udělat jeden snímek, kterej se ti nemusí podařit, tě může vyjít i kolem tisícovky.

Jak se díváš na fotografický aplikace? Pomáhají ti v propagaci? (př.Instagram?)
Instagram nemám, jednou jsem si ho stáhnul, protože jsem na něm potřeboval něco vyzkoušet. Myslím, že to je daný osobností člověka, nemám potřebu do světa fotografovat svý soukromí. Kdybych to používal tak na propagaci, ale já se vlastně jinak než osobním kontaktem nepropaguju. Samozřejmě mám na webu nějaký portfolio, abych řekl klientovi, ať se podívá, co tam mám za fotky, ale nemám facebookový stránky Yan Renelt Fotograf, mám ty webovky formou portfolia. Teď si uvědomuju, že jsou už docela starý, že sem to dlouho neupdatoval...

Jaká je poslední fotka, za kterou si rád a poslední focení co se povedlo?
Poslední focení, co si myslím, že se povedlo byla teď ta Stubai. To, že jsme měli celý tři dny hezky, na to nejsem zvyklej. Když jsem dělal ten rok ve Freeride.cz, jestli jsem tam měl tři tejdny v sezóně hezký počasí, tak je to dost. Jinak byl furt ňákej hnus. A počasí je na fotku základ. Když nemáš světlo, tak to neuděláš... Jinak sem měl teď osobně radost, fotografoval jsem pro jednoho zadavatele maraton. Začínalo to maratonem, kterej běžely děti a na startu byl maskot králíka s pistolí. Takže mám takovou fotku dětí v řadě na startu jak u nich je králíček s pistolí. Vypadá to celkem zvrhle. Asi taková další fotka, z které budu mít radost asi jen já a nikdo ostatní to nepochopí. :-) Mám doma složku, jmenuje se to zvláštnosti a tam si všechny ty divný fotky, co se mi líbí ukládám.

Co bys dělal kdybys nebyl fotograf?
Jako určitě bych si asi něco našel. Kdyby vůbec nebyly ty média jak jsou teďka, tak bych chtěl být buďto truhlář nebo kameník. Spíš truhlář, protože mě baví pracovat se dřevem. To mě naučil děda, hoblovat:) Byl jsem do toho tak nadšenej, že jsem si v patnácti vyřezal vlastní kopii (rosengartu) stolního fotbálku, celýho ze dřeva...

Takže to máš jako koníček?
No, to by se nedalo říct, protože tím fotbálkem to haslo.: -) Potom už jsem ze dřeva nic nedělal, nebyla potřeba. Ale dostávám se k tomu díky práci na bikeparku na Točný v Modřanech, kde pracuju s motorovkou a to mě baví.

Jak jinak nejradši trávíš volný čas?
Ve volným čase hodně chodím se psem a svojí holkou do lesa. Mám malou hnědou Tolerku (rasa Nova Scotia Duck Tolling Retriever) jmenuje se Nanug. Je úžasná, je to hrozná osobnost. Je to jako, když jdeš ven s člověkem, co nic neříká, což mi občas docela vyhovuje. :) Když jdu do lesa, mám rád klid, odrelaxovat se a přemýšlet...

Šetříš teď na něco?
Momentálně ne. : )

Kde se vidíš za pět let?
No, doufám že budu mít dostatečně práce, aby bylo všechno v pohodě. Asi budu mít dítě a psa. Když budu mít dítě, tak asi budu mít ženu – manželku :-D . Nebudu si to dítě adoptovat. Takže takovej šťastnej rodinej scénář.

Jak by tě popsali tvoji přátelé?
To jsou samý sprostý věci... : )) No, to fakt nevím, to je právě otázka spíš na ty přátele. Já mám širokej okruh přátel a ke každýmu mám trochu jinej přístup. Tím, že jsem člověk, kterej není nějak názorově vyhraněnej, ani stylově, ani celkově. Jsem spíš takovej flegmatik, co přijímá informace a zpracovává je.

Kde tě najdem v pátek večer?
Já jsem docela domácí typ, chodím občas sem do Baribalu kvůli testování aplikace, ale jinak jinam moc nechodím. Nejvíc, když potřebuju něco řešit s někým, jakože je to příjemnější v uvolněným prostředí, než v kanclu. Chodil jsem dost, když sem byl mladej. : )
No, což je relativní... Teď už na to nemám tolik náladu, mám pocit že tu energii můžu směřovat někam jinam, zbytečně mi to bere moc energie. Ale asi není špatný někam občas zajít, haha.

Yanovo portfolio najdete na www.reneltyan.com