Co zahrabat ve skříni ještě hlouběji?

„There is more to live for than fashion, clothes, and style, but it's a good start.“ 

Jak říká předchozí věta – jsou důležitější věci pro které stojí za to žít, než móda, styl a oblečení. Což je stoprocentní pravda. Jen si troufám tvrdit, že téměř každá z nás má (nebo měla) ve svém šatníku jeden z následujících kousků. (Ale přísahám, že ten malý kožešinový proužek na jedné vestě nebyl z pravé kožešiny - tak mi to alespoň maminka tvrdila…!) 

Druhá stoprocentní pravda je ta, že všechny ženy do jedné se chtějí líbit. Samy sobě i opačnému pohlaví. A já mám prostě pocit, že v tomhle by se to nezdařilo... Pozor ale! V módě není nic špatně. Před pár lety nevkusné zboží se stává vkusným, chic a trendy - ještě než si stačíme všimnout změněných výloh v obchodech.
Proto následující řádky jsou spíše postřehy než káráním a komentáři než kritizováním. Psáno s osobním zaujetím, zápalem a vášní pro módu.

1.Kožichy
Etické a morální důvody. Pravé kožešiny z pravých zvířat dokazují, že hluboko do kapsy dotyčný člověk rozhodně nemá. A to je tak všechno, řekla bych.
Oděvy z pravých, dřív žijících a dýchajících zvířat by se prostě prodávat neměly. Pokud se prodávají, neměly by být kupovány. 

2. Batika
Vyznavatelům příslušných životních stylů tento způsob úpravy oblečení rozhodně neberu – pointa je, že já osobně bych asi ani tričko nabatikovat neuměla (je to celkem věda), ale pokud neodjíždím jako vedoucí na letní indiánský tábor kdesi nikde v divočině, tak nejspíš nechám potřebné propriety na batikování doma…

3. Rejoice(ky)
Ano, správně. To jsou ty outdoorové kostičkované kalhoty, kde systém záplat pro sichr pokrývá kolena i zadek. Vidět se dají nejen na turistickém výšlapu v horách (kde je to zcela OK), ale klidně i na místech, kde byste je… neočekávali. Jejich nositelé hlásají a vyzdvihují dokola jedno slovo, a to pohodlí. Pohodlné dozajista jsou – já taky miluji tepláky, mám několikery a nosím je docela často. Ale jen doma nebo ve škole – při přebíhání mezi tělocvičnou a bazénem. Netřeba nechat ostatní pátrat nad tím, jestli je mi ten den úplně fuk v čem vyjdu ven nebo zda nemám nic jiného na sebe, ne? 

4. Fake(y)
V žádném případě už to dnes není tak, že by fakeové zboží bylo poloviční nebo ještě menší kvality. Ani náhodou. Pár slavných designérů už dokonce přiznalo, že když se jim dostal
do rukou padělek jejich zboží, sami měli problém s jeho rozpoznáním.

V Číně jdete na tržiště, ukážete na vybranou kabelku a slečna trhovnice se zeptá, zda tam (a kam přesně) chcete natavit, zcela identické s originálem, logo Gucci, LV či Chanel. Odcupitá na chvíli kamsi za závěs a za 10 minut je zpět s kabelkou, kterou jste před pár týdny viděli na stránkách Vogue se čtyřmístnou cenou. V dolarech.
„Podnikatelé“ s menšími finančními možnostmi se nás pak snaží zaujmout alespoň mikinami, kde Nike je Najk, Adidas je Adidos nebo kde se z Guessu stane Guest.

Nebudu přece lepším a oblíbenějším člověkem, když budu mít na tričku logo známé oděvní firmy. Klišé č. 1 ohledně módy by mohlo znít, že styl není o penězích a drahých značkách… a on opravdu není. Jde to i bez nich (tedy, skoro bez nich). 

5. Prestiže
Naprostý fenomén dob (ne)dávno minulých. Mimochodem: už se prodává i kotníčková verze! K nesmrtelným botám jedna historka… Třeba jsem vážně poslední, kdo je ještě nemá.
Po nějakou dobu působil v brněnském extraligovém baseballovém týmu dvoumetrový černoch, Američan z NY, jménem Greg. Na někom na ulici uviděl Prestiže (on je nazýval: „prestýdží“), zamiloval se do nich doslova na první pohled, daného člověka se zeptal, kde se dají koupit a za pár dní se už chlubil třemi novými páry. A víc než nadšeně mluvil o tom, jak mu je budou kámoši zpět v USA závidět… OK, držim palce! 

Jsem hrozně zvědavá na názor vás ostatních. Chybí vám tu něco nebo naopak přebývá?
Připomíná vám to třeba vaše dětství a vrátili jste se v mysli do minulosti? Tak či onak, já můžu slíbit, že tu vestu s kožíškem už nosit nebudu.