Nikita/K2 snowboard a freeski kemp Arosa 2011
08.3.2011
Od 15. do 22.ledna 2011 se konal ve švýcarské Arose Nikita/K2 kemp, kam zavítalo kolem pětadvaceti kempuchtivých roštěnek, které během týdne zlepšovaly nejen své snowboardové a freeskingové umění, ale prostě si užívaly hor, sluníčka, nových přátelství a tak všeho dohromady. Report je z klávesnice kemperky Máji.
Tak jsme se sešli (kemperky i kempeři) v hojném počtu na Hlavním nádraží (Někteří to museli párkrát objet, aby to našli.) a vyrážíme z mokré a rozčvachtané Prahy do Swisu. Cesta utekla rychle a hned po příjezdu jsme si s kámoškou „vydupaly“ dvojlůžkový pokoj. Ubytko krása! Dřevěná chajda na kopci, krásný výhled na hory a majestátní viadukt. Co víc si člověk může přát?
Poté se konala vtipná seznamovací schůze, kde jsme se dozvěděli, že musíme recyklovat odpad a že majitel chaty nemá rád, když někdo nemá zapnuté všechny knoflíky u peřiny. (Asi nějaký švýcarský zvyk?) A šlo se grilovat a lehce, někteří i dost těžce, popít. (Noooo, alespoň se někteří seznámili důkladněji.)
Následující čtyři dny azůro takové, že vstávačka pěkně v půl osmé nikomu vůbec nevadila. Snídaně, psychicky se připravit na první pády a jde se na vlak (Teďka ještě z kopce.) a jedem na svah. Za sebe můžu říct, že prostředí opravdový skvost! Kdo ještě nebyl ve Švýcarsku, doporučuju se okamžitě obléct a vyrazit, protože o moc přichází. Samotná Arosa neoplývá sice nadprůměrnými nadmořskými výškami, na druhou stranu má spoustu rozsáhlých sjezdovek a kids snowpark – výborný pro nás amatérky.
Každý den probíhal coaching, natáčení, focení, učení, cepování ve skupinkách rozdělených dle úrovně ježdění. (Tím bych osobně chtěla poděkovat za vše Háně Vojtěchovské, naší super úče.) A přišly také první tvrdé dopady, lehké úrazy, srážky, vyražené dechy, modřiny a naraženiny, ale to vše k tomu patří. A když se ti pak povede první skok, na všechno rázem zapomeneš.
Myslím, že můžu říct za sebe i za všechny ostatní kemperky a kempery z K2 sekce, že jsme dost pokročili. Někteří více, někteří méně. Nějaké vyjetí kotvy, zapnutí si vázání ve stoje, dokonalé obloučky bez protirotace jsou pro nás od teď už brnkačka. Taky už umíme sjet bedýnku v parku, skákneme si na „hupíkách“ a občas ani neupadneme na skoku. Ti více pokročilí létali na skocích, a dokonce se úspěšně pokoušeli o rampu.
Po ježdění jsme naskákali do vlaku, a pak nás čekala ještě túra kopcem nazpět k hotelu. Nám ženám to ale nevadilo, protože máme aspoň pěkné pozadí do plavek. A chlapi? Ty se vezli, samozřejmě...
Také nás navštívili krasavci z K2 se svýma rocker snowboardama, které jsme si mohli vypůjčit a otestovat. Jezdily opravdu samy. Ovšem, když si poprvé skočíte na takovémhle prkně, nemůžete si myslet, že udělá vše za vás. Pak samou natěšeností nedojedete ani do snowparku a skončíte v hospodě se zavázaným loktem tak jako já.
Poslední den ježdění nás čekaly závody. Všechny kemperky dostaly pořadová čísla a šlo se na věc. Atmoška byla pecková! Odměna neminula nikoho a nejlepší (Nela) dostala chlapa dle vlastního výběru ze sjezdovky a podle nejnovějších zpráv to vypadá na další rande.
Každý večer po ježdění už na nás čekala polívka, potom sprcha, která na nás teda už moc nečekala, protože nás ženských tam bylo opravdu moc a po véče byl připraven videocoaching, kde se každého týmu ujala jeho úžasná instruktorka a postupně každému řekla jeho chyby, což nám pomohlo nejvíce.
Potom se už rozjela volná zábava – některé slečny to rozjely ve velkém a i pánové se přidali, další poseděli u vínka, někdo nabíral síly na další den u filmu či fotbálku anebo už si s vyšší hladinou alkoholu v krvi zaspíval nějakou tu trempskou u klavíru. Hodně oblíbená byla slivovice a párty v kuchyni. Tam se děly různé věci...
Sešly jsme se tam samé úžasné, vtipné a nápadité snowboardistky takové, že o zábavu nebyla nikdy nouze. Dvě z nich byly tak nápadité, že si zvládly vyrobit plavky do termálních lázní ze závěsu (Btw.: Omlouvám se, že jsme se nezeptaly. :D) No zkrátka, nebály jsme se toho.
Nejlepší večer byl ten strávený na sjezdovce v Suite Hütte, kde jsme zůstali po ježdění - grilovali, pili a poté nám krásné modelky z našich řad předvedly Nikita módní přehlídku pod širým nebem.
Zde bych dala palec nahoru Anče, která byla jako vždy vybavená a posilnila naší odvahu láhví rumu. Po přehlídce jsme sjeli na nádraží po sjezdovce osvícené měsíčním svitem. Sjely, sešly a ženský i strach z medvědů jsme překonaly. A druhý den nás před restaurací potěšila cedule: „WE LOVE CZECH GIRLS“. Takže jsme byly asi fakt dobrý.
Ani párty v klubu nás neminula. Ale zajímavější byla after party v kuchyni, kde nám Lůca ukázala, jak se jezdí v malém kuchyňském výtahu.
Za zmínku stojí i poslední večer, kdy se šlo spát hodinu před celkovým úklidem a návratem do Čech. O tom vám moc infa nepodám, ale rozloučili jsme se řádně!
Celý kemp Nikita/K2 se podařil na jedničku. Myslím že můžu mluvit za všechny riderky a poděkovat všem organizátorům: Jáje Čechové, Lůce Olšákové, Háně Vojtěchovské, Bódě Šebestové, Léně Jindrové, Báře Možné, Báře Berdychové, Pítrsovi Večeřovi a Hasákovi, že se o nás tak skvěle postarali. Hned bych se tam vrátila a už se těším na příští rok!
Nebo doufám i dříve.
Takže díky čau, dej si deset a dávejte!
Mája
