Rychlá osma: Jan "Dlouhán" Přistoupil
25.2.2013
V této pondělní R8 vám představíme člověka, který servisoval kola už, když česká závodní MTB scéna byla teprve na svém začátku. Honzu alias Dlouhána jsem měl tu čest poznat už asi před šesti lety, kdy jsem byl fotit první závody v cross-country. Dlouhán je hrozně pohodový člověk, zapálený pro to co dělá ať je to práce v servisu nebo mimo něj a vždy je to stoprocentní. To můžu potvrdit z osobní zkušenosti.
1. Ahoj Dlouháne, můžeš se našim čtenářům představit?
Nazdar čtenáři, jmenuju se Jenda Přistoupil, všichni mi říkají Dlouhán a už nějakej pátek dělám opraváře kol.
2. Hodně lidí tě zná ze závodů jako skvělého mechanika a zapáleného bikera, jaká byla tvoje cesta ke kolům?
Jako každej malej kluk jsem jezdil na všem co se dalo, ale vždycky mě taky bavilo se v kole hrabat. Za bolševika to byla konec konců i nutnost. Pak přišla revoluce, puberta, první horský kolo a taky zjištění, že kuchař ze mě nebude a cyklistika spolu s ježděním na závody mě baví nejvíc.
3. Jaké byly tvé začátky mechanika? Byla nějaká práce v servisu, kterou jsi nerad dělal nebo opravoval?
Začátky byly srandovní. Byl jsem samouk, tak jsem si na všechno musel přijít sám. Navíc tehdy nebyly ty internety, žádný manuály, nebo videa na Youtube. Moje výhoda byla, že mě to strašně bavilo a baví, navíc jsem měl i štěstí. Začal jsem na svým kole, později jsem chodil brigádničit do pražského HETu, pak na skok do „Šedesátdevítky“ a pak už jen lítání po závodech se „Spořkou“.
Jediná práce, kterou dodnes nenávidím, je vybalování a montování nových kol z krabic a sundavání všech těch papírů a igelitů. Člověk si u toho uvědomí, kolik se na světě vyprodukuje zbytečnýho bordelu. Jsem rád, že dneska nejsem na krabicovejch kolech závislej a nemusím je denně vybalovat.
4. Řadu let jsi dělal dvorního mechanika ČS MTB Teamu a české XC reprezentaci a několika předním jezdcům, proč jsi tuto pozici vlastně opustil?
Na to tak nějak dozrál čas. Na první závody s týmem jsem jel už v roce 1993 a končil jsem v roce 2008. Bylo mi přes třicet, čekali jsme s maminkou miminko, s kamarádem jsme chtěli založit firmu... Čurinu jsem si užil, byl čas začít dělat něco jinýho. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím.
5. Otevřel jsi si vlastní obchod, dovážíš k nám IBIS, čím tě zaujala tahle značka? Je ještě něco čím se můžeš v obchodě pochlubit?
Když jsme zakládali firmu, chtěli jsme dovážet nějakou dobrou, nekomerční značku kol. S kolegou jsme dumali a padla volba na IBIS, dnes jsem za to hrozně rád. Ibis je firma, kterou Scot Nicol dostal až na vrchol, pak jí prodal, do dvou let zkrachovala, on jí koupil zpět a znovu dostal na vrchol a Ibis Mojo je dneska měřítkem ve své třídě. Sympatický na tý firmě je i to, že nemají potřebu umlátit zákazníka reklamou, jak to dnes vidíš všude okolo. Nemají ani potřebu měnit každou sezónu barvy, jen proto, aby to vypadalo, že se něco změnilo. Jejich jediná (a nejlepší) reklama je Brian Lopes a Anne Caroline Chausson, který na „starý kolena“ na Ibisu pořád vyhrávaj co se dá. Lidi z Ibisu jsou sympaťáci, kteří chtějí především jezdit na kole a od toho se odráží vše ostatní. Za vše hovoří jejich slogan „Ride More, Work Less“.
Nedovážíme samozřejmě jen Ibis, najdeš u nás i Tune, Schmolke a German:A. Dnes s námi navíc sídlí na jedné adrese i Kristián Hynek, s jeho Future Cycling, takže u nás máme ještě značky Enve, Parlee, Neilpryde, Carbon-Ti, tedy celkem slušný portfolio dobrejch značek. Každej může přijít na čumendu, vaříme i dobrý kafe.
6. Určitě trávíš hodně času v práci, ale co děláš nejraději mimo ni?
Dělám čurinu s miminkama, snažím se jezdit na bicyklu, permanentně poslouchám muziku, rád zajdu na nějakej koncert, teď zrovna čučím na rugby, rád zajdu taky na pivko a na chatě v létě amatérsky trailkutám v lese... Je vlastně jedno co děláš, hlavně když nesedíš na zadku, je okolo tebe dobrá parta lidí a legrace. Nemám rád kyselý xichty.
7. Sezóna se rychle blíží, na co se nejvíc těšíš?
Na to, že bude teplo, budu zase drtit kolo a letos taky na Enduro závody. Chceme objet se stánkem pár akcí a u toho je vždycky čurina a bezvadná parta. Na některých závodech bych se chtěl i sklouznout, jen tak pro prdel, nejsem jinak moc soutěživej typ.
8. Co by jsi závěrem vzkázal našim čtenářům a tvým fanouškům?
Vážení čtenáři a fanouškové,
mejte si pravidelně kolo, buďte pozitivní, usmívejte se na ostatní, nepiště nablblý komentáře na fórech a jinejch vymoženostech (což věřím, že neděláte) a především jezděte co se do Vás vejde. Žijeme jen jednou.
foto: Rob Trnka
