Tereza Olivová

Kdo je Tereza Olivová? A jaká je dvojnásobná mistryně ČR a SR v surfingu? Na tuhle otázku bych vám ráda odpověděla, ale neudělám to. Neumím to. V mém životě se objevuje a mizí jak hvězdy na nebi. Někdy jasné, někdy schované v mlhavém závoji… Křehká, citlivá, cílevědomá, pracovitá, obětavá… To je jen pár přídavných jmen, která jí charakterizují, ale o Terezce rozhodně neříkají vše. Ale proč bychom měli mít každého přečteného jak říkanky v slabikáři? Stačí přece vědět, že Tereza Olivová je setsakramentsky dobrý člověk. A tak si k voňavému rohlíčku užijte odpovědi provoněné nadhledem a zkušenostmi, které nenasbírala jen během uplynulého roku.

Kolik zemí jsi za uplynulých 365 dní navštívila? A kolik času si v nich strávila?

Aj, tak to je záludná otázka na začátek rozhovoru. Byla jsem týden v Maroku, dva měsíce v Americe, měsíc a půl na Kostarice, skoro tři měsíce ve Francii, týden v Rakousku, půl dne na Slovensku, noc v Maďarsku a čtyři dny u babičky ve Švýcarsku.

Kolik minut denně strávíš na facebooku?

Na facebooku jsem čím dál tím méně. Od té doby, co svůj profil mají i naše koťata, sousedův pes, teta, Hanka Vojtěchovská, Aleš Tůma a skoro všichni sourozenci, už pro mne není bezpečným místem. 

A na internetu?

Tak to skoro celý den. Internet je jedním ze stěžejních předpokladů mé práce. 

Je tvůj život spíš hektický nebo harmonický?

Nad takovými věcmi fakt nemám čas přemýšlet:-). Občas se ale zastavím, rozhlédnu kolem sebe a mám pocit, že je to všechno dost hustej mazec. To se pak musím zhluboka nadechnout a znovu si uvědomit, že můj ŽIVOT, o kterém zrovna přemýšlím, je tady a teď, že až jednou (nebo třeba už zítra) skončí, tak žádný další nebude, a že i ten nejnepříjemnější den v mém životě je jen jeden, jediný, neopakovatelný. 

Vyjmenuj pět slov, které tě právě napadnou?

Vanilkový rohlíček, dva vanilkové rohlíčky, tři vanilkové rohlíčky, čtyři vanilkové rohlíčky, moc vanilkových rohlíčků.

Jaké je vyrůstat jako nejstarší dcera v rodině s pěti sourozenci? Co ti to dalo? Co vzalo?

To, že jsem nejstarší, je dost těžká pruda, ale asi si nemá cenu stěžovat na věci, které už nikdo nezmění. Mám štěstí, že všichni mí sourozenci jsou úplně skvělí, moji rodiče nás dobře vychovali (respekt), hodně si navzájem pomáháme a v poslední době už i spolupracujeme na různých projektech. Každý z nás je úplně jiný a to je právě strašně moc hezký. Tím, že nás bylo doma moc, a naši nám toho nemohli dopřát tolik, jak je jinde možná zvykem, jsme se brzy naučili starat sami o sebe a nezapomínat na to, že zadarmo nám nikdo nikdy nic nedá. 

Vyměnila bys bráchu za měsíc surfingu na Kostarice?

Záleží na tom, který by to měl být. A nemohla bych raději vyměnit ségru? Nebo kotě? Nebo všechny koťata? Stejně vůbec nevíme, co s nimi. A nemohla bych přes tento web nějaké prodat?

Dá se říct, že se liší holčičí a klučičí surfing? Nebo je to blbost?

Tak jako se liší klučičí a holčíčí snowboarding, tak se určitě liší i klučičí a holčičí surfing. Ale i surfařky mají určitě nějakou svou Šárku Pančochovou, která se klukům bez problémů vyrovná. Jeden můj známý, profi surfařský fotograf Dusty z Ameriky, mi vyprávěl o jedný surfařce, která ještě v sedmým měsíci těhotenství surfovala na Hawaii Pipe Line. Už si fakt ale nepamatuju, jak se jmenovala. Dusty ale říkal, že byla šílená, a že ji za to měli zavřít. Jinak k tomu ale nemůžu nic dalšího říct, zas tak moc do toho surfingu ještě nevidím. Vlastně o něm vím strašně málo. Čím víc jezdím, tím víc cítím, jak tragicky málo toho vím.

A existuje prostě jen oceán, surf a ty?

V této otázce jsi podle mne vystihla podstatnou část surfingu. Jestli chce člověk opravdu surfovat, tak musí ve vodě vnímat jen oceán, vlastnosti své desky, sám sebe a situaci kolem sebe. Jinak to nejde. Surfing není o tom sedět ve vodě s pěti kámoškama a v přestávkách mezi sety se bavit o slevách v obchodech, večerní kalbě a  super namakaným surfaři, co sedí pět metrů od vás. Ve vodě se musíte plně koncentrovat na vlny, cítit je i v chvíli, kdy zrovna nechodí, fixovat zrakem obzor a bez přestání pozorovat chování ostatních jezdců. Na spotu nejde jen o to chytnout vlnu a jet hlava nehlava dokud to jde. Důležité je vnímat dynamiku spotu, respekt mezi jezdci, jednotlivé přednosti atd. Jsou to stovky detailů a drobností, které z vás dělají surfaře. Umění, podle mne, není chytit každou vlnu a vzápětí hodit strašnou držku do vodního válce, ale především odhadnout, kdy nastala moje chvíle, která vlna je určena někomu jinému, nepřeceňovat své síly a respektovat všechny kolem mne, především pak ty lepší. A to jsou většinou skoro všichni, kdo tam zrovna jsou.

Co by měl suchozemec z Čech vědět než se rozhodně vrhnout do surfingu?

Především  by nikdy neměl zapomenou na to, že je jen suchozemec, že na něj u oceánu není nikdo zvědavaj, a že, až na pár šťastných výjimek (kterým to přeji), bude většina z nás na všech plážích světa až do konce života pouze za hosty a ne za lokální borce. Taky by měl vědět, že surfing je především o zábavě, která ale není možná bez respektu vůči přírodě, oceánu a těm, kdo to umí lépe.  Mám pocit, že my, Češi, máme takovou zvláštní vlastnost. Často si myslíme, že všechno víme minimálně tak dobře jako ostatní. Nevím, kde se to v nás bere. Když si vzpomenu na své začátky, kdy jsem nevěděla nic a myslela si, že do oceánu mohu jít kdykoliv a kdekoliv, tak se musím smát. Takže pokud nechcete bavit půl pláže tak jako my, když jsme začínali, tak se alespoň na pár prvních rad někoho zeptejte.

Kolik surfů máš? A jak si k nim přišla? 

Já sem si vždycky půjčovala surfy, co jsme měli na našich Nikita Surf  Tripech ve Francii. Teprve minulé léto mne Martin Černík dokopal k tomu, aby jsem si konečně opatřila vlastní desku. Pak mám ještě jednu na Kostarice, ale tu jsem prozatím nezaplatila, takže kdyby tu byl někdo, kdo by mi na ni chtěl přispět, tak bych byla moc ráda. Na běžný ježdění mám surf 7´4´´Roxy, typ minimalibu, a na menší rychlý vlny u pláže pak fish 6´8´´.

Jsi spolumajitelkou české distribuce Nikita a spoluorganizátorku Nikita Surf Tripu. Jak probíhal tvůj přechod od školních povinností do pracovního procesu?

Já pracovala celou vysokou školu, a když jsem konečně dostudovala a mohla se soustředit jen na práci, tak pro mne nastala dost velká pohoda. S občasnými výkyvy je tak tomu dodnes.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Záleží na tom, zda jsem v Praze nebo na surfových kempech. Pokud se vzbudím na Žižkově, tak jdu prvně plavat. Pak se chvíli věnuji přeparkovávání aut. Bohužel nemám parkovací kartu, takže je tak různě přes den přesunuju, aby mne policajti nechytli. Občas mne chytnou. V současné době se chystám zajít vysvětlit všechny své přestupky měšťákům. Se státní policií už to mám vyřešený. Celý dopoledne pak makám na kompu, a to buď doma nebo v kancelářích. V poledne jdu místo oběda cvičit jógu a pak zas makám až do večera, když je to nutný. Jinak jdu ven nebo tak něco, to asi každý zná. Mám super spolupracovníky, takže se přes den i docela dobře bavím. Tímto děkuji Alešovi Tůmovi, Hance Vojtěchovské, Darkovi Bergmanovi, mým bráchům Oťovi s Ondrou a Terce, Lucce a Jáji z Nikity za to, že mi práce může být často zábavou. I když jindy je to dost těžký psycho, o tom žádná. Na surfařských kempech už to tak jednoduchý není. Tam se snažím vstávat brzy, abych ještě za úsvitu slunce byla na břehu oceánu. Od velikosti a kvality vln se pak odvíjí celý den. Během lekcí se snažíme surfovat, co to dá, ve volném čase odbíháme na internet řešit práci v naší firmě v Praze, starat se o surfy, hadříky od Nikity  nebo večerní program. V pauzách mezi tím vším si vyměňujeme názory na život a surfing s italskými instruktory. Na Kostarice k tomu pak přibývá večerní boj s moskyty a ranní válka proti opicím nebo leguánům. Jinak je to pohoda.

Kolika řečmi mluvíš?

....tolikrát jsi člověkem.

Jednou ses nás v autě s nadšením v hlase ptala: „Holky, představovaly jste si, že budete mít takovejhle život?“Reakce byly různé. Jak ty sis  představovala svůj život před 10 lety?

Myslím, že to už jsem si nepředstavovala nic. V osmnácti letech byli pro mne všichni, kterým bylo nad dvacet, totální zombie.Život pak končil nejpozději v pětadvaceti. Teď je mi jasný, že každý den je novou příležitostí, až je mi pět nebo padesát. Rozhodně jsem se tehdy viděla spíš v nějakým kanclu, než v letadle směrem Kanárské ostrovy s cílem připravit další surfařský kemp nebo v tom autě s vámi, když jsme po slušný kalbě jely z jednoho castingu na Jägermeister hostesky na druhý, přehrabovaly se v krabici plný barevných čepic od NEFFu a někdo (nebyla to Evička?) do toho rozbil nerozbitnou flašku od Jégra. 

Myslíš si, že je člověk strůjcem svého štěstí?

Na to mám poměrně vyčerpávající odpověď: Fakt nevím.

Jakou roli hraje v tvém životě víra? 

Základní. Bez víry by to nešlo. Víra mi udává směr a naději, že když něco úplně pokazím, tak mohu vždy začít znovu. Je to jak zázrak, že na světě existuje možnost chybovat a přitom moci poprosit o odpuštění a šanci zkusit věci znovu a lépe. 

A sport?

Bohužel nejsem sportovně nadaná, takže na sportu svůj život nezakládám. Kdybych byla trochu šikovnější, tak by u mne měl mnohem víc prostoru a důležitosti. Už jsem ale přišla na to, že je zbytečné dělat věci, které mi prostě nejdou. Například cvičit aerobik.

Jací lidé ti uvízli v paměti za poslední rok? A proč?

Doufám, že to nebude nijak zavádějící, když na prvním místě řeknu Darka Bergmana z Příchovic. Podržel mne v pár velmi kritických situacích uplynulého roku a naučil mne nechodit dlouho kolem horké kaše, říkat věci napřímo a nemít vůči lidem zbytečné předsudky. Na druhém místě musím jmenovat mou spolužačku ze střední školy, Šárku, které se na podzim narodila těžce postižená holčička s malou nadějí na život delší než pár let. I přesto je Šárka nejšťastnější na světě a vděčná za každý den, který může s maličkou na tomto světě strávit. Hodně mne během letošního září ovlivnili i naši surfařští instruktoři z Říma, Daniele a Lele, kteří mne s velkou trpělivostí konečně naučili číst hladinu oceánu. A na závěr je to Hanka Vojtěchovská, která se mnou prožila nelehký výlet do  předvánočního New Yorku, na natáčení spotu pro Jägermeister. Fakt DÍKY. 

Jakou lidskou vlastnost považuješ za nejhorší?

Závist. Nic horšího, podle mne,  není. Ta je původem celé řady konfliktů a nedorozumění mezi přáteli i nepřáteli. A přitom si snad jen stačí uvědomit, že všichni, které nepřejede auto nebo nesmete lavina, nakonec stejně zestárnou a do hrobu si z toho, co jim teď někdo závidí, nic nevezmou. Závist ničí i každodenní radost ze života. Pamatuji si, že jsem se často trápila tím, že někdo (a ne já) dostal roli v reklamě nebo místo na přehlídce, naučil se nový trik na prkně, měl sponzory, V.I.P. kámoše, bohatý rodiče, v osmnácti letech byt a hustou káru. A přitom jsem těmito myšlenkami otravovala jen sama sebe a neměla čas si uvědomit, jak krásně a dobře se mám já sama. Vysvětlila jsem vůbec, jak to myslím? Snad jo.

Myslíš si, že Bůh má rád Jägermeister? 

Rozhodně mu dává přednost před Becherovkou, o tom žádná. Navíc je dokázáno, že jedním z prvních zvířat, která pobíhala v biblickém ráji, byl jelen. 

Co je podle tebe na klukovi nejvíc sexi?  Síla? Pracovitost? Cílevědomost? Vtip? Svaly? Sůl?…

Na klukovi má být něco sexy?

Jak s odstupem času vnímáš zkušenost s show Big Brother?

Od doby Big Brothera jsem si už nikdy nenaspala tolik hodin v kuse, jako tam. Mám pocit, že to byla jedna z mých nejlepších dovolených, co se odpočinku týče. Na zážitky, vlny, prašan  a nové kamarády to už bylo poněkud slabší. V BB jsem měla čas a možnost si uvědomit, jak krásný mám život. Od té doby se na to snažím nezapomenout.

Parkrát jsem byla přítomna tomu, jak tě někteří lidé na ulici díky téhle show poznali. Jak se v tu chvíli cítíš?

Většinou mne překvapí, jaký blbosti si lidi pamatují. Já už na to totiž skoro zapomněla. Podobný příhody často pobaví mé přátele, kteří si ze mne dělají legraci několik následujících dní. Whatever.

Co bude dělat Tereza Olivová za 10 let?

Tak to nevím, zatím bylo vždy všechno úplně jinak, než jsem plánovala. V této chvíli by mi stačilo, kdybych věděla, co bude dělat Terezka Olivová letos na Silvestra.

Co bys popřála Freeride.cz/Girls do roku 2010?

Hodně čtenářek. Nebo čtenářů? A samozřejmě inzerce:-)

COLA NEBO RUM? Jägermeister

SURF NEBO SNOWBOARD? Surf

STUDIUM NEBO PRÁCE? Chill

MĚKKÉ DROGY NEBO TVRDÝ SEX? A můžu obojí nebo si musím vybrat?

Terezu Olivovou  podporují firmy: 69SLAM, Nikita a Jägermeister.

Další zajímavé články