TEST: Pláště Continental 1.díl (Mountain King II)

V našem dvoudílném testu se podíváme na zoubek trojici plášťů, které můžeme rozdělit do dvou kategorií zastupující downhill a enduro. Představíme Vám totiž pláště od firmy Continental, konkrétně Mountain King II, Der Kaiser a Mud King. Všechno to jsou ručně vyráběné kousky z německého Korbachu.

Dnes je jako první na řadě enduro plášť Mountain King II. Ten je k dostání v současnosti ve všech používaných velikostech, tedy 26, 27.5 i 29 palců. Co se rozměrů do šířky týče, máme na výběr 2.2, nebo 2.4.Všechny možnosti vypisovat nebudeme, protože kombinatorika je tak veliká, že bychom se v tom ztratili. Co je důležité, je specifikace námi testovaného vzorku. Continental se chtěl vytáhnout, takže nám z Německa ve schránce přistálo nejvyšší ne-​tubeless sestavení – Black Chilli, RaceSport 2.4. 

A co že ty cizí slova znamenají? Black Chilli je směs a RaceSport technologie, jakou nám směs drží pohromadě. Cílem je samozřejmě co nejlehčí pneumatika, s co největší odolností a přilnavostí, a zároveň nízkým valivým odporem. Číslem? Black Chilli má o 26% nižší valivý odpor a o 30% vyšší přilnavost, než předchozí nejlepší směs Continentalu – ACS (active silica compound).

Ale dost technických záležitostí. Jak se všechny ty vlastnosti promítnou ve skutečnosti? Pláště jsme tedy nasadili na kolo, v našem případě Cannondale Moto 4 2011 a sundané je nemáme ještě teď. To nám dává zhruba půl roka. Pneumatika je na své určení opravdu poměrně lehká, a věc, které jsem si všiml okamžitě po vybalení, že materiál není klasická „guma.“ Na první pohled i omak se tváří spíše jako pevná pěna. Nutno vidět. Plášť má opravdu velice řídký vzorek, který ho jasně předurčuje pro hrubý terén a klidně i nějaké to bláto. Tam jsme ho několikrát zavezli a samočistící vlastnosti byly překvapující. I sebelepivější bláto se v plášti opravdu nedrží a plášť si udržuje stále provozuschopné vlastnosti. Přestože má plášť tužší boky, měl jsem raději neustále více nahuštěno, takže plášť až tak dobře nedržel na tvrdých členitých terénech, od kterých místy odskakoval. Klasické smýkání ze strany na stranu, jaké nám dopřávají oholené kořeny, se ale nekoná. Jedinou mnou identifikovanou chybou je tedy někdy až příliš řídký vzorek, díky kterému plášť plave v zatáčkách na pevném povrchu. Díky výborné přilnavosti je velmi nepravděpodobné, že by uklouzl, nicméně ten pocit je nepříjemný. Poslední věcí, kterou bych rád zmínil je – vyhněte se silnici. Ať plášť nahustíte jakkoliv, pořád se pod vámi bude neuvěřitelně valit. Bzučet. Brzdit Vás. Týrat a trápit.

Závěrem. Přestože plášť absolvoval nespočet silničních i lesních vyjížděk, za půl roku neutrpěl téměř žádnou ztrátu materiálu. Za celou dobu jsem ani jednou nepíchl, ani neprorazil (a to kolo krotil i člověk se 100kg). Směs se nedrolí, ani netrhá, pouze ubývá tak rychle, jak moc brzdíte. A i tak je to velmi pomalý úbyt. Mezi enduro plášti sice nepatří k nejlevnějším (cena se pohybuje kolem 1000Kč), ale dostanete maximálně kvalitní ruční práci, která vydrží a v lese vás nikdy nenechá ve štychu.

Další zajímavé články