WE RIDE SLOVAKIA - Dvě tváře Strážova

Je ráno, něco po 10:00, pracovní čtvrtek a my zastavujeme auto na parkovišti v Priedhorí, odkud startujeme sebe i své bajky. Je tu pusto, klid a absolutní ticho narušuje pouze zurčení blízkého potoka.
Skládáme bajky a vydáváme se na první - zahřívací část, která vede po zdánlivě nekonečné asfaltce, táhnoucí se mezi dvěma dolinami. Sledujíc turistické značky se na prvním rozcestí - při vydatném zdroji pitné vody - vydáváme směrem na Medvědí skálu.

Babí léto v listnatém lese je krásné, a když nám do kroku občas zatroubí jelen v říji, našli byste na světě jen málo šťastnějších lidí, jako jsme my dva. Snažím se ho pomocí vábničky - vyrobené z obalu müsli tyčinky - přivábit, ale výsledek snad ani nemá cenu popisovat.
Kratší cesta neznamená automaticky menší námahu, spíše naopak - výškové metry rozloženy na menší vzdálenosti dají pořádně zabrat a proto je třeba počítat s tlačením a také občasným nošením. Naštěstí míst vhodných k odpočinku je po cestě několik a tak se alespoň na chvíli vyhříváme v paprscích zubatého slunce.

Nejkrásnějším místem, alespoň pro mě osobně, není vrchol Strážova, ale louka pod ním. Dokázal bych tady strávit hodiny a hodiny - s pohledem upřeným na hřeben Lúčanské Malé Fatry a její dominantu - Kľak /​ 1351 mmm /.

Po něco přes 2 hodiny stojíme konečně na vrcholu. Užíváme si samotu a výhledy, které také nejsou k zahození. Pokud to tu neznáte, téměř nová, toho roku osazena kruhová tabule s názvy kopců vám pomůže se zorientovat. Bílé Karpaty, Vršatecké bradla, Javorníky jsou pouze zlomkem toho, na čem můžete při dobré viditelnosti oči nechat. Vědomím, že nás teď čeká už jen parádní sjezd dolů, se tu dlouho nezdržuje a po pár kouscích z müsli tyčinky a doušcích čaje, nedočkaví letíme dolu loukou.

Při rozcestník se s Dášou rozhodujeme, kterou cestou jít. Napadne nás, že nejlépe se bude rozdělit a tak lépe zmapovat všechny možnosti. Daša si vybrala parádní, točivý singláč přes sedlo Samostrel a já zase techničtější cestu zpět přes Medvědí skálu. Uvidíme se dole ...
Pokud jste dosud byli na pochybách o tom, zda je Strážov směrem dolů dostatečně zábavný, zda stojí za všechnu tu námahu a tlačení, úzká cestička, klikatící se mezi listnatými stromy, vám bude myslím dostatečně dobrou odpovědí. Trail bajking jak se patří! Rychlé singlové pasáže střídají technické úseky s kamenitým podkladem a prudkými sjezdy, kde doslova hoří brzdy.

Brzdy hoří i na mé cestě kolem Medvědí skály. A možná více než by mi bylo milé. Strmé úseky přecházejí v ještě strmější, místy průjezdné pouze pro totální frajery, mezi ně já nepatřím a tak tlačím, nesu a když se dá, jdu. Přesto se znamenitě bavím.

Pokud zpětně porovnám obě cesty, tou přes Medvědí skálu už podruhé asi nepůjdu. Ačkoliv je zde množství skvělých, strmých sjezdů, ostrých zatáček a úzkých cest, kde stačí jedna chyba a skončíte o 15 metrů níže v potoce, mě mnohem víc nadchl trail přes sedlo samostříl. Trail s perfektním flow, přes sluncem zalitou podzimní přírodu, kde se za mnou vířilo barevné listí, mě prostě dostal. Proto si ho s Dášou na druhý den dáváme znovu - a společně ...

Strážov není typickým bajkerským kopcem, spíše zde potkáte turistu a na podzim možná i stahující se medvědi, jeleni nebo jiná zvířata, rozhodne se ho však vyplatí zařadit do seznamu nejbližších cílů. Kromě parádních výhledů zde na vás čeká nefalšovaná bajková zábava a možná propadnete kouzlu Strážovských vrchů podobně, jak se to stalo mně ...

Juraj Lukas - www.outdoorfilmy.sk