Hard race na sněhu!

Češi jsou historicky úspěšní v jedné ze zřejmě nejbolavějších kitových disciplín – v longdistance snowkitingu, závodu dvojic na 3 dny, tedy i 2 noci. Mistrovství světa si každý rok střídají závody VAKE - Varanger artic kite enduro (závody na severu Norska) a TOKE - Trans Onego kite enduro (závod na zamrzlém jezeře - Rusko)

Právě z TOKE si nasposledy přivezla Pavlína URNA Herberová zlato ve dvojici se Svetlanou Frieder. A s jakým očekáváním vyhlížíš k ročníku 2020?

Jednoznačně vyhrát. Nic jiného ani nemůže být náš cíl. A to navíc bez ohledu na to, že jsme ve společné kategorii ženských a smíšených týmu.

S kým budeš na ročníku 2020 startovat? Opět se Svetlanou?

Pojedu opět se Svetlanou Frieder, motorkářkou z Moskvy, už jsme absolvovaly a vyhrály 2x TOKE. Předtím jsem jezdila s Martinem Lafkem, následně jeden rok s jedním Rusem, ale moc si to nesedlo. Prostě pokud to nejelo, tak nechtěl chodit. Svetlanu jsem znala z předchozích závodu, oslovila jsem ji a od té doby jsme spolu.  

Je nutnost obhajoby zavazující?

Mě jde spíše o pocit sportovní výkon než ten výsledek. Radši opravdu máknout, vědět, že to bylo super, ale byly jsme druzí, je asi lepší. Například vloni jsme sice vyhrály, ale vůbec nás to netěšilo, protože jsme si uvědomovaly,  jak strašně jsme to mrvily.

Nebyla by větší výzva zkusit TOKE s chlapem? Asi ne kvůli výhře ve smíšených dvojicích, ale kvůli absolutním výsledkům, nabořit se výše mezi chlapy?

Na závodech obecně není tolik holek, natož aby byly schopné vytvářet dvojice a ještě závodit proti sobě. Proto i my dvě Světlanou bohužel startujeme mezi smíšenými týmy, tedy musíme zařezávat i mnoho chlapů. Se Svetlanou jsme na tom co se techniky týče asi stejně schopné, ale když nefoukne, tak na tom není fyzicky tam dobře, jak by bylo pro super výkony třeba.

Jak se k vám jako holkám chovají soupeři – chlapi?

Mimo závod cítíme velký respekt, nicméně, jak se odstartuje, jsme prostě už jen závodníci. Koneckonců všichni si tam sáhneme na dno a jedeme na limitech jak fyzických, tak psychických. V cíli už nám třeba ale opět přistanou draky no a je s náma asi celkem sranda. Navíc se každý rok TOKE koná v době MDŽ, tak občas i dostaneme hrst zmrzlého kvítí nebo jahodama. To, že je to Rusko, je prostě znát.

Proč nejezdíš VAKE?

VAKE jsem jela asi jen jednou, také se Svetlanou, nicméně nevyjet si na předchozím TOKE volný start na VAKE, tak jsem ho asi nezažila. Náklady na VAKE jsou oproti Rusku bohužel násobně vyšší.

Jak se dá v Česku natrénovat na vytrvalostní závod po absolutní rovině?

S prací a tím, kde žiju velice těžko. Pokud se dostaneš na určitou technickou a fyzickou kondici, tak pak už je to spíše o hlavě. Umět se vypořádat s podmínkami – počasí, mráz, únava, omezená strava, atp . V určitý moment prostě všem dojde a od něj je třeba se zakousknout, dojet a přitom nezabít parťáka (nebo se nenechat zabít).

Během TOKE máte předepsané povinné noční pauzy mezi 21:00 a 09:00. Jak se dá takový čas na zamrzlém jezeře vůbec strávit?

Je vůbec velká změna oproti předchozím ročníků, kdy se jezdilo do 22hod a ráno zase od 6. Nyní kvůli bezpečnosti se kontroluje klid po delší dobu, nicméně i tak se jede 3 hod v absolutní tmě. Není vidět drak nad sebou, pukliny v ledu, jen kužel světla z čelovky.

Jinak musíme mrknout, kde jsme, poslat pořadatelům kontrolní sms, staví se stan, vaří se, v rámci možností se suší věci a zabezpečíme se na noc. Dá se říct že stejně ale nespíme více než 4-5 hod.

Co je na TOKE vůbec nejtěžší? Technika, délka, počasí, parťák?

Určitě nám závod nejvíc ovlivní počasí, které z toho může udělat hezký zážitek nebo taky boj o život. Jinak se ráda najím, takže trochu trpím, třídenní hygiena se zdrcne na balíček vlhčených ubrousků (navoněných), nicméně, kdyby se spalo v hotelu, tak to snad asi ani nejezdíme.

Kdybys měla možnost věnovat se stoprocentně tréninku (tedy se stala profíkem) pomohlo by Ti to výsledkově nějak?

Na těchto extrémně dlouhých závodech by to takový rozdíl zase asi nebyl. Poznalo by se to spíše na kratších závodech, které jsou v daném závodě svalově náročnější. Navíc na kratších závodech je i více technických momentů – otočky kontakt se soupěři, které je třeba dobře zvládnout.

Několik posledních ročníků jsi absolvovala s Martinem Lafkem, se kterým jste tehdy žili. je to výhoda nebo spíš nevýhoda absolvovat závod s někým, koho takhle znáš?

Je to o tom, jací daní jednotlivci jsou. Například soupeři Christel Selen a Raimo /doplnit/ jsou skvělí a závod jako společný zážitek jejich vztahu jen utužil. Ale na druhou stranu jsou schopni se rafat i dva chlapi. Je to opravdu strašně individuální, není to úplně o tom, jestli jsou ve vztahu. Jak si každý sáhne na dno, je k průšvihu blízko.

Jela bys tedy někdy TOKE s Martinem?

Nikdy.

Kdybys měla ze všech čechů postavit dreamteam TOKE, kdo by v té dvojici byl?

Asi bych zachovala tým „navrhuji sníst psy“, tedy Honza Šimek s Mírou Schutzem, ačkoli vím, že zrovna tihle dva na TOKE nepojedou, protože jednoho baví spíše kopce a druhý bude rodit dítko.  Takže zbývá Píno s Jenkym, kteří budou za Čechy určitě nejvíše. Tedy pokud bude Jenky přistupovat zodpovědněji a Píno méně pedantsky.

Tvůj tip – kolik bude stupňů v místě v den startu?

Byly ročníky s oblevama, byly ročníky s mínus 30. Tedy vystřelím do boku a řeknu -10.

Díky za rozhovor a přejeme hodně sil do závodů!

Publikoval

Miloslav Reiterman
Další články autora

Další zajímavé články

Rozjeli jsme další kolo prodeje SUPPORTING COMMUNITY merche!

Díky velkému zájmu o náš merch z kolekce SUPPORTING COMMUNITY, který nás obrovsky těší a za který všem moc děkujeme, jsme se rozhodli přidat druhé kolo. Opět jedeme formou předobjednávek a máme pro vás i několik novinek!