Nikdy není pozdě! Začít můžeš kdykoliv!

Kdy jste se naučili kitovat? Bolí to? Padat a zvedat se? Potkali jsme týpka, který tyhle věci neřeší. A vlastně ani moc neřeší sebe nebo kiting. Věřící ateista a kiter. Marian Alster, 72let.

Kdy jsi poprvé zaznamenal kite?

Ještě celkem nedávno, před 10 lety jsem nevěděl, co je to drak.

Nedávno?

No jo, tak to je :-) Před rokem jsem podstoupil těžkou operaci a dlouhou radioterapii. Celé toto období jsem vydržel celkem hrdinsky. Snažil jsem se pozorovat sebe a své lékařské prostředí a hledat všechny možné situace, které by mohly mě, mé rodině a přátelům pomoci. Našel jsem kouzlo ironie. Co taky jinak. Ke komunikaci s ostatními jsem často připojoval své fotografie, kdy například jsem vytvořil „zimní kolekci“. To znamenalo, že jsem sladil pokrývku hlavy s mými pooperačními stehy na krku. Později jsem takto vydal „jarní kolekci“.

Když bylo nutné se vrátit do takzvaného normálního života, objevily se první příznaky deprese. Můj bratr Tadeusz si toho rychle všiml a nabídl mi, abych v duchu filozofie "než si pro nás přijde" přijal nějakou výzvu. Takovou, která by se hodila proti depresi, nějaký Everest nebo Anapurna. Jelikož jsem už během léčby zhubnul, řekl, že mám postavu vhodnou pro kiting. Tak začala moje sisyfovská práce, která pokračuje dodnes. Stále stojím na úpatí Everestu, ale na základě tvrzení mých instruktorů, že mi to jde dobře, že se zlepšuju a že mám v tomto sportu budoucnost, se snažím vytrvat. No, asi je platím dobře :-)

Měl jsi pro to vůbec nějaké předpoklady? Nevím, ale nechce se mi ptát, jestli jsi stál někdy třeba na prkně :)

Proč ne? Já se naučil na snowabordu. Akorát jsem v tom úplně nepokračoval. Každopádně od svých 20ti let lyžuju a miluju ten pocit skluzu. U kitingu se k tomu přidává ještě i pocit svobody. Kdyby jsem zkoušel i windsurfing, ale ten mi přijde jako větší raubířina. Víc se s tím větrem pereš. Kite je v tomhle ohledu pohodlnější. Skluz a svoboda, je to pecka. 

Spousta lidí se teď bojí vytáhnout paty z domu, Ty ses vrátil z kitesafari v Egyptě. Navíc jsi tam oslavil své 72 narozeniny.

Na našem tripu jsem byl nepopiratelně mazák. A proto mě všichni účastníci, kteří byli v průměru o třicet let mladší než já, milovali :-) A to nejen pro mé roky, ale pro mé kitesurfingové úsilí. Tři dny před narozeninama jsem avizoval, že nechci žádné narozeniny oslavovat, slyšet opět ta stejná přání a lehké rozpaky. Bohužel, však na tentýž den připadly ještě první narozeniny dcery jednoho účastníka, další účastníci slavili výročí svatby a navíc jsem zjistil, že je to vlastně poprvé za 50 let, kdy se někdo postaral o život můj i mé širší rodiny. Děkuju, zlato.

...zpívali jsme a tančili až do rána :-)

Co by Tě napadlo v tvých třiceti, kdyby jsi viděl 72letého kitera, jak se učí jezdit?

Upřímně nic. Moje myšlenky se neodvážily ani na 21. století. Na konci sedmdesátých let jsem měl, stejně jako mnoho mladých lidí v mém věku, obavy z boje za spravedlivější svět tady a teď. Jinak mé děti si myslí, že jsem (mad)superhero.

Každopádně na tripu každý sledoval mé  kitepokusy a gratuloval mi k pokrokům, i když byly tak malé, že je nikdo nemohl od sebe rozeznat. Chtěl bych dodat, že tam ale byla jakási společná euforie z kitování, bez ohledu na věk, pohlaví, dovednosti  na kitu nebo povolání v civilním životě. Podporovali jsme se navzájem a ze břehu pak komentovali pokroky druhých a radili jim. Mám spoustu přátel mého věku. Vztah s těmi mladších z kitesafari je ale o jednu věc bohatší - o soucit :-)

Na tripu ses potkal s Markem Murphy Zachem. Jak na Tebe působil?

Byl to můj instruktor. Získal si mě svojí nekomplikovaností a přímočarostí. Nic není věda, nic není problém. Přesně to totiž potřebujete vědět spíš než myslet na 10 věcí najednou - prkno, voda, bar, směr, vítr, trochu neslyším, okolo kiteři a bojím se o život... Zapůsobily na mě jeho zkušenosti, nesporné sportovní úspěchy a vidět ho v akci? To je paráda.

Můžeš kitovat i místě svého bydliště?

Žijeme 200km severně od Paříže u La Manchského průlivu. První kitery jsem tady spatřil až tak před 5-6 lety. Evidentně to musí být místní, protože vítr se tu dá předpovídat až těsně předtím, než přijde. Je to tu celoročně na neopren a zcela určitě pro zkušené kitery, což mi přidává na jistotě, že tady nikdy kitovat nebudu.

Chápou tví známí, co jsi se začal učit?

Absolutně ne. Co víc, tohle nejde ani vysvětlit slovně, musím jim to ukázat. Na fotce.

Co by jsi vzkázal ostatním, kteří seučí kitovat?

Jsem hluboce zakořeněný ateista. Ale řekněte, když se rozjedete, není v tom kus nadpozemnského?

Rozhovor

Miloslav Reiterman
Další články autora

Další zajímavé články