Snowkite trip za milion!

Švýcarská horská oblast okolo Svatého Mořice každoročně láká buď nedočkavé snowkitery v době, kdy u nás ještě nejsou podmínky nebo ty, kteří ve výběru kitespotů neuznávají kompromisy. Petr Rychnovský patří mezi ty druhé. Přečtěte si originální výpověď jednoho "celého dne":

"Jeli jsme kitovat na Silvaplanu a do okolí Sv. Mořice. Podmínky měly být naprosto super. Už první den napadlo mraky nového sněhu, vítr byl sice slabší, ale jeli jsme na spot Bivio. Užil jsem si krásnýho prašánku i bombastický sjezd po uzavřené sjezdovce na kitu."

Druhý den se jevil maličko jinak, tak volba padla na Berninu. Standardní směr z údolí od St. Moritz nahoru, přašan už byl lehce povoleny a k poledni už na slunci začinal být trochu těžký snih. Foukalo opět velice málo, ale k s přibývajícím časem se to lepšilo. Ojezdil jsem spodní části, pár skoků pro turisty na jezeře a pak přišel Nápad dne. Pokusit se vydat do sedla Furcula dal Caral. Slabí vítr šel mírně z boku, takže jsem to bral tak, že maximálně, když spadne vítra, sbalím cajky a sjedu dolů na lyžích.

Do 3/4 sedla to šlo úplně na pohodu, nicméně foukalo podél ledovce, celkově trochu blbě stočenej. Koknul jsem se za sebe a kluci si to hasili za mnou nahoru. Rozhodl jsem se teda pokračovat pomalu dál. Pamatuju si, že jsem si chtěl maličko přimávnout do jízdy a v tom mě vzal nějaký poryv a šel jsem do vzduchu. Ne moc vysoko tak 5-6m, pak ale šilená rana, pak okno, potom další rán a po odstřelu se kutálím dolů z kopce. Kdyz jsem se zastavil nekde v půlce kopce, věděl jsem, že je zle. Bolí mě záda  a noha evidentně není na svém místě. Mé první dojmy přesto byly, že mě zítřejší kiting asi mine, možná dám nějaký film a třeba pozítří něco zase odjezdím.

Najednou slyším Honzu, ať jsem v klidu, že vrtulník už letí..

Najednou si začínám uvědomovat záda, nohu, a tak trochu i fakt, že ne pozítří, ale už určitě letos nepůjdu kitovat, Dole v údolí byla kite škola a zorvna byl i kurz. Honza není úplně lingvista, takže pomoc zavolal místní instruktor. Pavlovi, který mi jel mezitím pomoct, se podařilo podobné dílo s tím rozdílem, že mu zůstaly končetiny v obvyklých pozicích. Rychle balísvůj kite a po pás ve sněhu se pokouší dostat ke mě, aby sbalil i mého draka, aby tam mohl vrtulník. Zhruba po 40 minutách se ke mě v podvěsu dostává záchranář. Po ohledání mi zvedne náladu morfinovou dávkou , sbalí mě do sítě a za chvíli už se v podvěsu přesouvám na jezero.

Při překládání do vrtulníku mě překvapili téměř check-inem, když se mě zeptali, zda chci do St. Moritz nebo do Semadanu. Je mi to asi jedno, tak se po pár minutách ocitám v rukách party doktorů a sester v Semadanu.

Nejhorší částí mého úrazu bylo jednoznačně vysvlékání. Prala se ve mě bolest a přirozená lakota. Při pohledu na brusku a nejrůznější kleště a nůžky se snažím zachránit lyžáky, sedák a co nejvíce vrstev oblečení.

Po úvodním rentgenu, CT a dalších vyšetřeních, jsem se ani nenadál a už jsem před sálem. Po probuzení jsem se potkal opět s klukama a doktorem, co mě porcoval. Listují spoustama snímků, papírů a dokladů k pojistám a tak nějak k všemu. Pavel a Ivo mi s doktorem vysvětlují a tlumočí můj stav a všechna zranění. Dva naprasklé obratle, ale nic, co by se muselo šroubovat, pak plynule přecházíme k noze. Je již v běžné poloze, ale na stupnici bolesti 1-5 je to jednoznačná pětka. Převoz nemožný, operace nutná.

Adept na umělou kyčel ale ještě nejste.

Z kyčelního kloubu je ulomená její část, okolo se nacházejí úlomky pánve a k tomu mám nalomenou stehení kost. Nemocnice Semadan nemá specialisty pro tuto operaci, tak se hned rozjíždí kolotoč hledání specialisty. Ten se našel v sanitkou 2 hodiny vzdáleném Churu. V mezičase vyplňuji tuny a tuny papírů na pojišťovnu. Mám celoroční pojištění Alpenverein a taky evropské pojištění od České pojišťovny. Téměř vše za mě ale vyřizuje sama nemocnice. Nahlásil jsem pouze úraz a absolvoval hovor z rakouského Alpenvereinu. Doktor komunikuje se schvalujícím lékařem za ČP. Po příjezdu do Churu mi v sobotu ráno uznamují, že operace bude v úterý. Dost mi v tu chvíli pomáhá Ivo s komunikací. Seznamují s postupem operace, dostanu asi 10 šroubů, nějaké titanové desky a tak. V podstatě se snažím zjistit, co to  všechno znamená, ale nikdo s tímto typem zraněmí nemá moc zkušeností.

Operace trvá 5 hodin. Naštěstí jsem neměl žádné komplikace (krom těch kosmetických) , dostal jsem pár snímků se šrouby. Vnější úpravu dobře vidím sám. Druhý den chodítko, třetí den berle a chodit. Po týdnu od operace a po převozu do hradecké fakultky jsem zažil skutečné cestování v čase. Nejmodernější věcí místní chirurgie jsou patrně plastová okna, jinak prostředí, atmosféra i přístup personálu jak z černobílého filmu.

Domů jsem se dostal celkem po 12 dnech v nemocnicích. Vyhlídka šílená, 2 měsíce se nemůžu ohnout v bocích, hrst prášků denně a pravidelné kontroly (sanitkou) u mého lékaře. Postupé rozhýbávání a fyzio. Když přeskočím 4 měsíce, jsem schopen plavat a jezdit na kole. Noha nebolí, jen když udělám nevhodný pohyb, ozve se známá bolest.

Co se týče osobních zkušeností, jediné, co mě zradilo, byla životní pojistka s úrazovkou. Všem bych poradil, aby na pojistné smlouvě kiteboarding/snowkiting byl jasně jmenován, jinak se vystavujete riziku, že pojišťovna nebude plnit. Za úraz i travelé následky jasem nedostal ani korunu. Pojistka do zahraničí Alpenverin naopak byla super. Nic jsem nikde neplatil, pojišťovna si to vyřešila s nemocnicema i záchrankou. Jediné, co jsem dokladoval, že jsem na kitu nelítal, což je výslovně zakázáno a pak jak dlouho jste v zahraničí, to jsem doložil účtenkou za tankování.

Stalo se to jako šílená souhra náhod a chybných rozhodnutí. Kdybych nezastavil v půlce kopce, nestalo by se to. Kdyby byl o pár stupňů jiný směr větru, nestalo by se to. Kdybych dopadl z výšky jinak, nebylo to tak vážné. Nebo bylo i horší. Prostě kiting je extremní sport, není to jen víkendová zábava, jak si spousta lidí myslí.

Děkuju, Pavle, Honzo, Ivo, Ondro!

A jaké z toho plyne ponaučení?

Nikdy nezastavuj v půlce kopce! Ideálně nezastavuj nikdy. Keep riding! :-)

A rozhodně pojistka je NUTNÁ vždy a všude! A 6ti násobná kontrola ze je pojistka OK!

Proč pojistku ?

"Jinak, přišla mi teď faktura z nemocnice co je proplacený. Platil jsem spoluúčast 8 tis. Kč. Tu by měl opět Alpenverein proplatit. Celková suma jen za nemocnici je 789 tis. Kč. "

 Repatriace záchranná operace a převoz mezi nemocnicemi dalších cca 500 tis. Kč. 

Další zajímavé články

El GOUNA KITEMANIA

V této době je o závody celkem nouze a tak když se zavody povedou tak jako tento víkend v Egyptě je to určitě pecka. V závodech nechyběli ani zástupci z českých řad! Tak chekuj výběr fotek ze závodů a jak se umístili čeští riders.

TOP 8 zajímavých faktů a statistik o kiteboardingu

Dali jsme si práci a k "nejhůře provozovatelnému sportu" v ČR jsme spolu se zahraničním partnerem připravili nejzajímavějších 8 statistik, bez kterých nemůžete žít.