Aceh - odlehlý poklad Indonésie

Na začátku roku, po vánocích, oslavách nového roku s živým koncertem PSH v Indonésii a zkrátka všeho toho šrumu dnes už poměrně rušného Bali, bylo na čase vycestovat na chvíli pryč. Bohužel už jsem asi ztracený případ, a tak každé místo kam vyrážím, musí obsahovat kombinaci surfování + nevšední lokality. Chvíli jsem přemýšlel, že procestuji střední část Filipín, oblast Baler. Nakonec ale padl nápad vyrazit na Sumatru.

Většina surfařů, kteří tímto směrem míří vyhledává tři lokality. První je jih ostrova se známým spotem Krui, poté město Padang, odkud vyráží lodě na ostrovy zaslíbené a nakonec Nias, ostrov s legendární pravačkou Lagundri Bay. Kromě Padangu pro mě do té chvíle byla Sumatra neznámý pojem. I když se poměrně dobře domluvím Indonésky, tak jsem vlastně do posledního momentu nevěděl, co od ni čekat. 

První zastávka tripu byla nejzápadnější provincie Indonésie, Banda Aceh. Každý asi zná její dnes už patnáct let starou historii. Pro ty, kteří zcela ne, tak ji zasáhlo zemětřesení o síle 9.4 stupně, které díky posunu litosférických desek vytvořilo vlnu, která na svém zlomu měla výšku až 23 metrů. Byla to jedna z nejhorších katastrof na této planetě a strávit ve městě pár dní určitě stojí za to. Nejen se pokusit pochopit tu sílu (např. 200 metrová loď zaparkovaná 5km ve vnitrozemí), ale i vidět, jak moc tenkrát celý svět pomohl (včetně naší zemičky).

Teď ale k surfingu. Pokud jedete na Bandu, určitě budete chtít zůstat v zátoce Lhong-ka. V ní se nachází tři vlny hned vedle sebe. Pravačka, levačka a A frame. Krásné, skoro vždy fungující barely na ostrém reefu. Ty fungují vždy během wet season, díky zcela pravidelnému Off shore, který vlny drží fungující po celý den. Ubytování pak určitě doporučím v Joel Bungalows. Nejen kvůli skvělému majiteli, jeho parádním večeřem s ostatními hosty, ale hlavně, že jste přímo u lineupu. Zmínit musím i jeho “magic chocolate” pití, která vás nejen skvěle uspí :). 

My celkově na Bandě vychytali 3-4 dobré dny ježdění. Měli jsme trochu smůlu na swell, což ostatně odnesl celý letošní leden v Indonésii...až na pár vyjímek (stejně tu jsou Mates nejlepší, tak nepruď! ). Bylo na čase vyrazit. 14h autobusem bez klimatizace. Pak ještě 12h lodí. Ale tak nejsme z cukru. Selamat jalan (pozn. red.: indonésky šťastnou cestu).

Mílův boardbag si užil cestování ala indostyle.

Toto cestovní utrpení nás totiž dostalo až do ráje. Představte si místo, kde naleznete více než 20 spotů a spousta z nich nemá ani jméno. A ty které ano, nahánějí dost často strach i zkušeným mazákům. Představte si místo, kde na každém rohu dělají nejlepší hipsterské kafe za 5kč, ale na normální Warung aspoň s nudlemi nenarazíte. Místo, kde děcka nekoukají do telefonu, ale hrají šachy. Kde je více zvířat než lidí. Krávy, velcí buvoli, kozy, metroví ještěři, divoké prasata, opice a spousta papoušků, který pouze slyšíte. Jít totiž hlouběji do lesa trochu nahání strach. Je to opravdová džungle.

Na ostrově jsme jezdily díky menšímu swellu pouze na 5 místech. Poseidónovi zkrátka neporučíte. I tak jsme nechápali, jak modrá může voda na spotech být, a jak některé místa dokáží udělat pořádné overhead vlny i z 1-2ft swellu. Příroda je magická a tvar dna i zátok dělají kouzla. Přiznávám, že se člověk občas cítí trochu stísněně, díky tomu, že korály nachází poházené i několik kilometrů od pláží, a i tady udělala velká vlna svoje. Abych nezapoměl, ubytování je zde dražší, ale opravdu skvělé. Jiné služby, nebo například bankomat, ale nečekejte.

Pokud můžu srovnat (a to jsem pár koutů této velké ostrovní země poznal), tak to místo ve mě zanechalo jeden z nejhlubších dojmů. Celkově Aceh, který známe díky zprávám o Šárii, bičování, Tsunami a různým příběhům je dost jiný, když ho poznáte. Acehané jsou víc samostatné etnikum, než Indonésané. Kultura ukáže autentickou JV Asii - ať už ve stolování, přirozené ochotě místních, nedotčenosti turismem, skvělému jídlu za pár korun. Asi bych jen doporučil základy Indonéštiny, protože Angličtina zde zcela nevládne :). Pokud to překousnete a umíte jezdit na skůtru, ukáže se vám malý ráj na zemi i ve vodě.

napsal

Milo Brzák
Další články autora

Další zajímavé články

Rozhovor: Martin Smékal nejen o vzniku dokumentu Between Fjords

Filmy se surfovou tématikou české výroby (kupodivu) nevznikají zrovna často. A když vznikají, tak u toho je téměř vždy Martin Smékal. Po dvou úspěšných dokumentech Choose Your Wave a No Wave Back přichází jeho další, v pořadí už třetí počin. Tentokrát se díky dokumentu Between Fjords podíváme na drsný Island a trailer i fotky od Petra Hricka napovídají, že opět půjde o audiovizuální zážitek, který si jednoduše nesmíte nechat ujít. Premiéra se rychle blíží, a proto jsme pána režiséra vyzpovídali a otázkami vůbec nešetřili.

Vyprávění o King of Surf 2020 na Nákle

Náklo je štěrkovna s rozlohou kolem 100 hektarů nedaleko obce Náklo pár kilometrů na severozápad od Olomouce. Na kraji jezera obří rypadlo denně vytěží tisíce tun štěrku, roztřídí a naloží na remorkér. Ten ho odveze na druhou stranu jezera, kde si ho vezmou na starost další bagry a náklaďáky. To všechno se ale děje na opačném břehu. Jižní cíp jezera už patří wakesurfingu. Na břehu tady poslední rok během několika měsíců vyrostlo komplet zázemí v původně lodních kontejnerech - bar s kuchyní a terasou, záchody i sprchy. Tady se poslední víkend v srpnu pojede další ročník závodu King of Surf.

Blíží se několikadenní Roxy Training Camp v Praze

Parta ROXYmovement si připravila další akci, a tentokráte vícedenní. Původně se podobný program měl konat v červnu ve Francii během Roxy Czech & Slovak Surf Championship, protože se ale akce nekonala, vymyslely organizátorky podobný program v Praze. Ten je nabitý surf yogou, surf fitness, tréninky plavání a mnohým dalším!