Destinace Jižní Pacifik

Sjíždění vln na prkně bylo objeveno Polynésany, kteří již od pradávna milují moře a vše co k tomu patří. První zmínky o surfování pocházejí z roku 1770 právě z Havaje a Tahiti. Ještě 200 let poté je Pacifik mezi surfaři z celého světa stále velice populární. Kromě slavných havajských pláží jsou vyhlášená nejlepší místa ve Francouzské Polynésii a právě na Fiji, kam jsme se vydali. Mezi nové surfařské destinace patří také Šalamounovy ostrovy a Samoa, ale my jsme si kromě Fiji vybrali ostrovy posledního polynéského království Tonga.

Naše cesta směřovala z Austrálie nejprve na Fiji, kde jsme strávili měsíc. Jižní Pacifik a zvláště pak Fiji patří k vyhlášeným turistickým destinacím, ale stále se dají najít ostrovy, kam bílá noha turistova jen tak nevkročí a voda není zamaštěná od jeho opalovacích krémů.

To byl cíl naší cesty, vyhnout se „all inclusive“ letoviskům a spáleným turistům na vodních lyžích. Fiji je prostě pecka, má neskutečně mnoho ostrovů, z nichž si stále mnoho zachovává svojí vlastní kulturu a navíc se Fiji řadí k nejlepším surfovým destinacím na světě. 

Většina surfových míst je bohužel na útesech, což je nebezpečné a jezdit se dá jen za přílivu. Jako vždy tedy platí pravidlo optat se místních domorodců, kde je bezpečné jezdit a kde jsou nejlepší vlny. Kromě nebezpečných útesů vzdálených od pobřeží, které vystraší nepříliš zkušeného surfaře, je spousta z nich přístupná jen lodí. Kdo však překousne složitost dopravy na místo a smíří se s krvavým kolenem z útesů, je odměněn překrásnými místy bez turistů a ideálními vlnami. Mezi ně patří Frigate’s Passage, známý také jako Kavu Kavu Reef, pod jižním pobřežím ostrova Viti Levu, dále Malolo a Wilkes Passage u souostroví Mamanuca a Kadavu – Cape Washington. Za cestu lodí na místo zaplatíte cca 600Kč, záleží však na vzdálenosti a exkluzivitě místa. Nejlepší čas vyrazit je mezi květnem a říjnem, kdy nízký tlak způsobuje velké vlny. Jelikož nejsou šumavské kopce ani Krkonoše z druhé strany omývány oceánem, nerodí se u nás žádný Kelly Slater ani Andy Irons… Co si budeme namlouvat, 7 metrové vlny na útesech jsou pro nezkušeného borce z české kotliny hotová sebevražda. Ale nemusíme hned nad Fiji lámat hůl. Blízko města Sigatoka na hlavním ostrově Viti Levu, je jediný beach break z celého souostroví a to u krásných písečných dun. Pláž má tmavý lávový písek, takže se za slunného dne písek změní v rozpálenou plotnu a cesta na pláž bez bot se tak stává fakírskou zkouškou z dospělosti. Tohle krásné místo je díky písečnému dnu bezpečné a protože zde není žádná možnost ubytování v resortu ani hotelu, tak je pláž opět bez turistů. Tohle místo mi doporučil bodrý Australan nad sklenkou Fiji Bitter v jedné hospodě města Nadi. Dostal jsem kontakt na chlapíka u kterého můžeme bydlet za 50Kč se snídaní. Byl to tedy trochu punk, ale rodina si nás téměř osvojila a každý večer po ježdění jsme museli absolvovat kava ceremony, což je pití rozdrcených kořenu rostliny kava, které se smíchají s vodou a finální produkt je jakási bahnitá voda. Po její konzumaci vám odumře jazyk a cítíte se úplně uvolnění. Účinky jsou dobré, ale ta chuť je strašná, prostě bahnitá voda… 

Fiji má neskutečně mnoho možností jak strávit den když nejsou zrovna vlny. Potápění je tu rozhodně jedno z nejlepších na světě, spousta korálů a mezi nimi tisíce různobarevných ryb. Asi to nebude náhoda, že si tu postavil svou potápěčskou základnu syn Jacquesa Cousteaua.

Kdo má dost slané vody může zajet na ostrov Taveuni, který je nazýván zahradou Fiji. Je tu spousta vodopádů a stovky druhů květin.

Fiji má oproti Austrálii obrovskou výhodu v tom, že surfové spoty jsou poloprázdné a netlačí se vedle sebe desítky dychtivých surfařů jako je tomu právě většinou v Austrálii kolem větších měst. 

Po měsíci nastal čas přemístit se na ostrovy království Tonga, kde vládne král Taufa’ahau Tupou IV. Pan král sice váží asi 150kg, ale všude jsou nápisy jak radí svým ostrovanům více sportovat, že je to zdravější. Tonžané jsou obřích postav. Mají to v genech, asi po kanibalských předcích. 99% vyhazovačů v klubech po Austrálii a Novém Zélandu je právě z Tongy. Nejpopulárnějším sportem je tu samozřejmě rugby a jsem celkem rád, že jsme sem přijeli cestovat a surfovat a ne hrát právě tuto fyzicky náročnou hru plnou osobních kontaktů. Mám své zuby rád. Tonga je oproti Fiji daleko méně turisticky navštěvovanou zemí a poznáte to hned po příletu. Nikde nic nefunguje, turistická infrastruktura na kterou jsme byli zvyklí z Fiji tu prostě neexistuje. To je na druhou stranu výhoda pro ty, kteří chtějí strávit pobyt na ostrově úplně sami a vyzkoušet si trochu život Robinsona Crusoe. Stojí to trochu úsilí se tam dostat, ale rozhodně to stojí za to. Na Tonze nikdo moc nepracuje, každá rodina má příbuzné na Novém Zélandu nebo Spojených státech a ti jim posílají peníze na živobytí.

Jediné místo vhodné k surfování je severozápad hlavního ostrova Tongatapu, na pláži Ha’atafu. Vlny se opět lámou o ostrý útes, ale dá se na něj doplavat „po svých“. Na Ha’atafu již stačili vyrůst 3 surfové resorty, které patří všechny Australanům. Ubytování tak bylo celkem drahé, jelikož se zde platí za exkluzivitu mít vlny jen pro sebe. Nevadí, Čech si vždy poradí, postavili jsme na pláži stan a žili z darů přírody. Všude rostou banány, papáje a kokosy, které podle zákona patří všem a nikdo vás tedy nesmí zastavit, když si trháte kokos na jeho pozemku. Zajímavá myšlenka. Kokos je zdrojem tekutin i potravy a tak tu hlady nikdo neumře. Mezi další surfová místa patří Fukave a Ondavo, které jsou na jihozápadě hlavního ostrova. Tam už jsme bohužel nestihli zajet, jelikož jsme díky špatnému počasí uvázli na 14 dní na malém ostrůvku Uoleva. Pokud se do těchto míst chystáte, rozhodně nejezděte nikam lodí a raději leťte malým letadýlkem. Ušetříte čas, nervy, žaludek a máte překrásné výhledy na korálové ostrovy pod vámi. 

Po ochutnání rajských zahrad jižního Pacifiku jsme zamířili zpět do Austrálie, kde je surfing národním sportem. Zprávy o tom, jaké budou druhý den vlny, se objevují v hlavním večerním zpravodajství o počasí a jelikož má Austrálie po celém obvodu jen pláže, dá se surfovat téměř všude. Ideální podmínky tu kazí jen přítomnost žraloků a žahavých medúz, které se v severních částech mění ve vraždící bestie a většinu roku tak překrásné pláže zejí prázdnotou. Nikoho už nepřekvapí, že jedny z nejlepších surfových pláží leží přímo ve městě Sydney, kde jsme strávili většinu času. Během víkendu je to sice hlava na hlavě, ale během týdne naprostá paráda. Jezdí se tu spousta závodů a díky popularitě nemají problém se sponzoringem. Spousta firem se chce zviditelnit právě skrze surfing. Vítězem světového poháru za rok 2007 se stal Australan Mick Fanning a jeho tvář je tu vidět na každém kroku.
Vyrazili jsme na pár dní na sever k městu Port Macquaire ze všech pláží nám nejvíce utkvěly v paměti Diamond Beach a Seal Rocks.
Austrálie a Jižní Pacifik je pro nás trochu z ruky, ale kdo chce tento krásný sport zkusit, sjet si vlastní vlnu, zbývá mu Francie nebo Španělsko. Pokud chcete mít vše zařízené včetně půjčení surfů a instruktáže od profesionálních jezdců, zkuste kontaktovat www.surftrip.cz.

Aloha