Éire, země zaslíbená!

SURFR blog má novej přírůstek! Nebo spíš staronovej, jelikož Jirka už několik článků psal, ale teprve teď jsme tomu dali pořádnej kabát. Vítejte u prvního příspěvku na blogu Gigi´s od Jirky Změlíka. Jak už z názvu vyplývá, podíváme se do Irska. Země, která nepatří mezi klasický, profláklý místa na surf trip. Přesto tam budete chtít po dočtení těhle řádků okamžitě vyrazit.

NOSTALGICKÉ OKÉNKO

„Tak hoši, sezóna Vám skončila, za dva dny letíte domů, nechcete si to konečně vyzkoušet?“, zeptal se mě a mého kámoše spolubydlícího náš jeden z mnoha surfujících kamarádů původem z jižní polokoule.

Bylo po konci další letní sezóny, prachy vydělané, s krásnou vizí další zimy strávené v Alpách.

To, že celou dobu jsme někde na konci světa v Irsku, kam se pro nás z nepochopitelných důvodů sjížděli lidi z celého světa, aby mohli zůstat dělat „cokoliv“ a přitom surfovat, jsme registrovali, ale nevěnovali tomu moc pozornosti. Chladné počasí, ledová voda a neznámý „sport“, kde se prostě jede buď doleva, nebo doprava (!!) nás moc nepřitahovalo – znali jsme akorát Hollywoodskou verzi Waikiki, koktejlů a holek v bikinách.

Ale šli jsme.

Sunset Rossnowloagh

Skrz konexe v místním Surf shopu nás kámové vybavili vším potřebným, nechali nás obléct si neopreny (naopak samozřejmě), navoskovat desky (zespodu, neasi!) a jít pěšky navlečení v neoprenech na slunci asi kilometr a půl na pláž, protože přece nebudeme čekat na auto. Zapařené odřeniny cítím ještě teď.

Bavili se nad námi náramně, ale ve vodě už byli nápomocní a já si celý život budu pamatovat moment, kdy mě strčili do první vlny (samozřejmě do té správné, tím správným směrem), já jsem se postavil, jak mě instruovali…a jel. Ten pocit,…hned jsem věděl, že to je už nafurt.

Další rok jsem první den dal dohromady celou nutnou výbavu a většina mých dlouhodobých životních plánů byla během sezóny překroucena…

Ben Bulben

Irsko se na celosvětovou surfovou mapu dostalo pravděpodobně díky dnes již legendárnímu snímku LITMUS z roku 1996, kde mu byla věnována jedna celá část. Dodnes je považován za jeden z nejkreativnějších filmových počinů i kvůli uctívanému soundtracku.

Jeden z prvních surfařů v Irsku je Barry Britton, umělec, filantrop a hudebník. Určitě mrkněte na krátké video v režii Red Bullu, které vlastně představuje takový jeho medailonek. Tato svérázná osoba zásadně ovlivnila vývoj surfingu v Irsku a dnes se klidně můžete potkat v lineupu třeba s jeho dcerou Easky Britton, která jde v jeho šlépějích a mezi jednu z jejích mnoha aktivit patří například projekt v Íránu, kde přivedla k této aktivitě první ženy.

Sedím v letadle do Dublinu a těším se na další návštěvu západního pobřeží – na vlny, na spoustu starých známých, na „opravdový“ Guinness a spoustu dalších věcí. Je pravda, že v tuto roční dobu jsem tam ještě nikdy nebyl (začátek dubna) a trošku jsem se obával počasí a větru, neboť když uprostřed léta může být 8°C, pršet vodorovně a foukat tak, že nejde jít rovně, jak to asi bude vypadat na začátku jara! Nehledě na teplotu vody. Už uprostřed léta se to výš než 18°C nedostane a teď mě čekalo nějakých 9°C. Když jsem si nedočkavě doma studoval podmínky na wannasurf.com, tak na duben to stále ještě hlásilo vtipný „survival kit“.

Autobusem přes Cavan, se dostávám do Ballyshannonu, kde už mě čekají moji dlouholetí kamarádi Pavel s Verčou a odváží mě k nim domů kousek od Rossnowlagh Beach, do úžasného domku, který svépomocí postavili (ale o tom příště), zapíjíme to Slivovicí „Winter Edition“ aka Gingerovicí a jdeme spát s vizí ranního surfingu.

Plán je jasný, strávit co nejvíc času ve vodě!

Já, Veronika A Pavel

Ráno se budím rozlámaný do typicky hnusného irského počasí, kosa a vlhko, ale sedáme do auta a jedeme směr Bundoran. Víceméně epicentrum irského surfingu, vesnička na kraji severozápadního pobřeží Donegalského kraje, která však ukrývá nejeden poklad v podobě top surfových spotů. Cestou jsou vidět zasněžené vrcholy kopců na horizontu.

Jedeme přímo na Tullan beach, kde jsem kdysi poprvé vlezl do vody a sjel si první vlnu. Tato nádherná dlouhá pláž s jemným pískem je zároveň největší swell magnet v okolí, takže v průběhu léta, kdy většinou nejsou moc vlny, tady jde jezdit. Zároveň je to i ideální pláž pro surfové školy, takže obzvlášť o víkendech může být celkem plno.

Tullan beach

Své si vezu pouze botky, všechno ostatní už na mě čeká (díky, Joshi!), za lehkého deště se převlékáme do neoprenu, kukly a rukavic a lezem po útesu k vodě, kde skáčeme téměř do lineupu.

Sejdeme se tam 4, Pavel, já, týpek ze Slovenska (podle Pavla první surfující Slovák v Irsku, hehe) a lokál, který se akorát vrátil po 10 letech z Austrálie a s úsměvem cosi brblal o „Eastern-Europian line-up“.

Tullan je specifický svou orientací k většině swellů – někeré vlny se před zlomením odrazí od útesu a formují vlny typu wedge. K tomu patří i adekvátně shiftující peaky, které je třeba brát jen a pouze v tom správném místě. Odměnou je samozřejmě rychlý takeoff a krásná vlna.

Překvapuje mě, jak je mi v ledové vodě teplo (jestli to tak jde napsat) a bez problému vydržíme cca 2 hodiny. V průběhu dokonce vykouklo slunce, což se ale opět změní, když se škrábem zpátky nahoru a padají kroupy J. Ale ten den to bylo naposledy, kdy pršelo!

S vidinou nastupujícího 3-5ft swellu se hlásí o slovo reefy, kterých je v okolí mnoho a spousta z nich má parametry TOP vlny.

Vybíráme Pavlovu oblíbenou Lissadell, cca 20 minut jižně od Bundoranu. Dřívejší secret spot, ani dnes však toto nádherné místo nepřitahuje tak našlapané lineupy (na irské poměry), jako ostatní. Úzkou cestou mezi pastvinami dojedeme na útes, kde se přes reef roztahuje nááádherný, dlouhý A-frame s krásnou stěnou. Slézt prudký, promáčený útes mi zabere o fous dýl, než Pavlovi, který mi cestou dolů ukazuje vystouplou plošinu, které se vyhnout cestou z vody za high tidu, kdy to láká se dovézt pěnou až na pláž. Ve vodě jsme v 5 lidech, 2 postarší longboardisti berou to nejlepší, ale ve skillu a nehamouní, takže příjemný a přátelský vibe prostupuje celou session.

Lissadell

Chvilku mi trvá, než se zorientuju v lineupu, abych zbytečně nehonil malé vlny v insidu a pak mi na hlavu nepopadal set. Prvních pár vln mi projde pod rukama, Pavel mi ukazuje, že musím být úplně u peaku, jinak to nevemu. Jo, furt! Konečně jde krásná vlna na níž je evidentně napsané moje jméno. Dávám si bacha na pozici, zahrabu rukama a celou dobu přemýšlím, jestli se vůbec budu umět po půl roce postavit na desku, neboť z plánovaných stovek tréninkových standupů doma na koberci jsem jich udělal přesně… 0.

Vlna mě nabere, všechno se najednou zautomatizuje a sjíždím první vlnu! Snažím se udělat dobrý bottom turn, dostávám se zpátky na hřeben vlny a před sebou vidím nádhernou stěnu, dlouhou, vyšejplou do krásy. V duchu zařvu blahem, možná i trochu nahlas, a vím, že nadcházející týden bude top.

Pavel má Lissadell (a vlastně i všechny další okolní spoty) najeté na litry a samozřejmě přesně vždycky ví, kdy a kam a proč. Za poslední více než dekádu jsme toho cosi spolu pojezdili a surfovou session bez jeho legendary hlášky „Připrav se, hrajem!“ (starší ročníky si vybaví) bych si nedokázal ani představit.

Dopoledne jezdíme za offshore slunečných podmínek, v obědové pauze na Gingerovici na zahřátí odpočíváme a znovu se soukáme do ledových neoprenů odpoledne, kdy už se zatáhlo a vlny se sice zvedly z head high na overhead, ale boční vítr jim ubírá ranní krásy.

Vyčerpaný se vracím zpátky, za high tidu, na pěně, pěkně až na pláž, když přede mnou vykoukne…ta plošina (kurva)! V duchu si nadávám, pod sebou skoro fungl novou, krásnou desku, na kterou mám dávat pozor - se kterou si to jedu přímo na cca 20m2 reef vykukující z hladiny. Jakmile slyším první škrk, beru to na sebe, otáčím se na záda a prkno se snažím udržet nad hlavou a nechám se pěkně namasírovat za svou blbost. Naštěstí bez osobní újmy a prkno to odneslo jen šrámem na fině.

Bundoran

Cestou zpět už po milionté obdivuji nádhernou siluetu stolové hory Ben Bulben, tyčící se majestátně z úrovně moře strmě až do výšky 526 metrů.

Po zbytek týdne swell lehce opadl, ale podmínky na Tullanu zůstaly výborné. Pár lidí ve vodě, ideální velikost vln a bezvětří nebo lehký offshore.

Jednou jsme se vydali i přímo na Main Beach v Bundoranu, kde se dělala nádherná levačka, offshorovým větrem vymazlená k dokonalosti a nikdo na ní nejezdil, všichni byli vedle na hlavní hvězdě celé oblasti – The Peak.

Řekli jsme si, že levačku vyzvem, když to bude jen pro nás, ale za chvíli nám došlo, proč tomu tak bylo. Díky velkým rozdílům v přílivu a odlivu (až 6m) se v oceánu hýbe spousta vody a někdy jsou prostě některé spoty absolutně nejezditelné díky proudům. Trvalo nám aspoň 15 minut dopádlovat nějakých 50m na lineup a během pár vteřin odpočinku už jsme byli nenávratně daleko od takeoffu. Holt, mělo nám to přijít divné už na začátku, hehe.

The Peak

Největším rozdílem oproti busy až aggro francouzským a indo lineupům (tolik mezi Čechy oblíbených) je super pozivitní vibe. Kdy jste naposledy napádlovali mezi partu lokálů, které neznáte (samozřejmě dle surfové etikety, žádné hrr na hulváta), a kteří tě po chvilce paběrkování na shoulderu „přizvou“ (chtěl jsem napsat „vyhootnou“, ale to už by bylo moc) pěkně do centra lineupu?
Vlny se berou podle toho, kdo je na řadě a pokud někdo má jet, ale jiný je v lepší pozici, tak si to klidně navzájem pustí…co víc k tomu říct? V pauze mezi sety přátelské small talky a úsměvy…za teplejší vodu plnou uřvaných a vyhypovaných surfařů bych neměnil.
Tohle je pro mě ta největší přidaná hodnota surfingu v této krásné zemi. Kafíčko na pláži po session nahrazuje pinta neskutečně lahodného, hutného Guinnessu v zasmrádlé hospůdce (ale to atmo!). Převlékání na sluníčku z plavek do plavek vs. přetahovaná s 5mm gumou za účasti větru a deště. Samozřejmě víc jak 2 duckdivy po sobě = brainfreeze, ale aspoň se jeden probere.

Z dalších spotů a vln, které stojí za to zmínit určitě jsou Rossnowlagh Beach – krásná, široká pláž s hotelem, prvním irským surfclubem a krásnou pozicí pro vychutnání si západu slunce. Je to i oblíbené letní místo pro Iry v létě na opalovačku a koupačku (holt „teplo“ má v každé zemi jinou míru). Je tak také super ideální místo na učení a posledních pár let zde (kromě základny na Tullanu) operuje přímo Bundoran Surf Co, kteří mají surf shop, ubytko i nejlepší surfovou školu široko daleko. Pláž potřebuje větší swell, takže když jsou ostatní pláže moc velké, je toto ideální volba.

Rossnowlagh

Přímo v Bundoranu jsou to hlavně již zmiňovaný Tullan, v centru se pak nachází Main Beach, ale hlavně a především: nejlegendárnější, světově známá a davy surfařů z celého světa přitahující vlna – The Peak. A-frame na flat reefu – lehce pomalejší a kratší pravačka a pak most legendary rychlá levačka s barel sekcema. Nejeden cover shot nejprofláklejších surfových magazínů pocházel právě z této vlny. Bohužel má vlna své stinné stránky – za prvé přelidněnost – tvrdý diktát v lineupu, díky malé takeoff zóně. Horší než to je však vyústění odpadu části Bundoranu přímo do zátoky, tudíž kvalita vody, obzvláště po dešti je dost, až velmi špatná. Lokálové doporučují po každé session desinfekci žaludku Coca-Colou. Vlna je taktéž světově mediálně profláklá díky kauze, kdy v se v zátoce měla vybudovat marina a tím pádem by vlna zanikla. Společnými silami však surfaři tento záměr dokázali zastavit, nikdy však nebyl úplně smeten ze stolu. Pokud nebudete v lineupu čekat na svou vlnu, můžete ostatní pozorovat z krásného místa přímo naproti takeoffu z útesu, nebo ještě lépe od hospody The Bridge Bar, s legendárním Gusinnessem v ruce. Mimochodem, mají i vlastní live webkameru namířenou přímo na Peak.

Další vlna byla po dlouhou dobu střežena lokálama jako místní tajemství a opravdový poklad. Pouze pro velmi zkušené surfaře. Slab/reef levačka lámající se v tak mělké vodě, že duck dive = odřené klouby na rukách. Udrží i velký swell – vertikální drop, stand up barell, spit a čau. Jmenuje se PMPA nebo Pampa - podle místní zdravotní pojišťovny (!!!). Můj kamarád Josh bydlí par metrů od této vlny a oblíbenou kratochvílí jeho malých dětí je sbírat vyplavené uražené finy (a že jich mají plnou zahradu, hehe). Jednoho dne na Pampu místní legenda big wave surfingu, Richie Fitzgerald vzal pár novinářů a místo propálil a neskončil moc dobře (prý).

Pampa - surfař Josh

Cestou na jih je ještě Blackspot – reefový spot, za odlivu levačka, za přílivu pravačka.

To už ale v dálce uvidíte na útesu hrad, který asi budete znát z pár surfových videí. Jmenuje se Mullaghmore Castle a u něj krásná pláž na easy surfování bez davů. A kousek dál, definice Mordoru. Pravidelný účastník nejužšího výběru největších vln světa. Při každém zimním monstr-swellu se sjedou hellmani z celé planety, aby společně tuto vlnu pokořili. Klipů a dokumentů je na youtube celá řada.

Josh na Black spotu

Za rohem je pláž Strida, která bere míň swellu a je ideální pro vetší a rozbouřené dny.

Samozřejmě vln je mnohem víc jak v nejbližším okolí, tak vlastně po celém západním pobřeží Irska.

Pro spoustu Američanů, Australanů, Novozélanďanů a dalších surfových národností je Irsko jeden z vysněných surf tripů a cestou potkáte spoustu dodávek kočovných surfařů plnících si svůj sen.

Vtipné slovo pocházející z Gaelštiny, které kolem sebe často uslyšíte, je Craic – které se vyslovuje stejné jako oblíbená droga amerických penerů. Pokud se vás někdo zeptá: „Where´s the craic?“ neznamená to, že vypadáte, že máte matro J. Znamená to zábavu, život, jakoukoli formu kultury, nebo i obligátní frází „Jak to jde“. Díky často nevlídnému počasí se většina kultury odehrává v krásných hospodách, kde často narazíte na typickou irskou folkovou hudbu. Téměř každý umí zpívat, na něco hrát a hlavně se bavit. Irové jsou velmi příjemní, pohostinní a nápomocní a na večer strávený v jejich společnosti budete ještě dlouho vzpomínat! Na případnou ranní kocovinu vám místní předepíšou tři duckdivy a je po problému.

V Bundoranu jsou legendární tři podniky, které určitě stojí za to navštívit. Bridge Bar už jsem zmínil, další local pub je The Chasing Bull, ze které nikdy nebudete chtít odejít J. Poslední místo je malá hospůdka Brennan´s – která byla vyhodnocena několikrát jako jeden z top barů v Irsku, servírující ten nejlahodnější Guinness pod sluncem (nebo pod mraky?). Zajímavé na něm je to, že není ani moc pěkný, ale celý život ho vedly dvě sestry, které už dávno měly 70. V baru nehraje hudba, nesmí se tam mluvit nahlas a už vůbec ne sprostě (jinak se výhrůžně zvednou místní lokálové) a politické kecy jsou taktéž zakázané. Atmosféra by se dala ale krájet a návštěva tohoto podniku by měla být na nejvyšších příčkách vašeho irského surfového Bucket Listu.

Samozřejmě trendy doba si žádá trendy podniky, a hned vedle Surf Co vznikla fungl nová kavárna FOAM s vynikající kávou a originální a zdravou kuchyní. Založil a vede ho Noah Lane, australský surfař, který samozřejmě hrozně diktuje. Zrovna nedávno o něm a jeho podniku vyšel skvělý článek na australském STAB magazínu.

Týden uběhl jako voda a já sedím v opět v autobuse na letiště. Na tváři rohlík od ucha k uchu, ruky vytahané jak opičák, v ruce plechovku s posledním Guinnessem a za sebou úžasných několik dní ve společnosti nejlepších kamarádů, které už zas asi dlouho neuvidím. Ale vždy bude proč se vracet!

Pokud nejste úplní začátečníci, ale vlastně klidně i když jste, určitě byste měli tuto nádhernou destinaci přidat na seznam a někdy se sem podívat.

Pokud by někdo měl konkrétní dotaz(y), ozvěte se.

SLÁINTE!

Další zajímavé články