ISA na závodech v El Salvadoru rozdala posledních 12 míst na Olympiádě v Tokiu

ISA je organizace, která vznikla v roce 1964. Zatímco Wozl - World Surf League a její předchůdci si dali za cíl korunovat každý rok toho nejlepšího jezdce a jezdkyni na vlnách (za což se na ní nemůže nikdo zlobit), ISA se rozhodla, že ze Surfingu udělá chtě nechtě mainstreamový sport. Což lidem, kterým nevoní přecpané lineupy trochu pozvedá mandle. Na stránkách ISA naleznete znění jejich firemní mission statement: 

Byť tohle poslání zní vznešeně, ISA se zatím podařilo „pouze“ uspořádat spoustu závodů, které globální surfová komunita zdařile bojkotuje a ignoruje. Zatímco WSL láká ty nejlepší z nejlepších, neboť slibuje vysoké finanční odměny, ISA závody lákají pouze „méně zdatné“ surfistadory. V roce 2017 se ISA World Surfing Games uskutečnily v Biaritzu ve Francii. To malé množství fanoušků si mohlo všimnout toho, že v prvních kolech soutěže měli závodníci a závodnice problém vyšvihnout se na surfovém prkně do stoje.

Ptáte se: proč si někdo dá za cíl projít noční můrou organizace velkých surfových závodů na mezinárodní úrovni, když o nich pak nikdo neví? ISA má všechno moc dobře naplánované. ISA je totiž Mezinárodním Olympijským Výborem uznávaná jako zástupce Surfingu na globální úrovni. Cílem závodů bylo prokázat, že surfing je hoden postu na olympiádě. ISA v tomto ohledu excelovala. Aby mohl být sport umístěn do olympijského rosteru, musí ho praktikovat muži alespoň v 75 zemích na čtyřech kontinentech a ženy alespoň ve 40 zemích na třech kontinentech. I proto je na ISA závodech úroveň surfingu značně omezená, neboť neexistuje moc Ukrajinců, kteří vám vystřihnou air reverse. Plán ISA se tedy zdařil a v roce 2016 byl Surfing jmenován olympijským sportem s debutem 2020 v Tokiu. Všechno krásné a růžové, pak přišla pandemie a ještě pořád nevíme, zda se olympiáda uskuteční. To ale nezabránilo ISA uspořádat letošní Surfing Games, neboť se Surfovou náloží na olympiádě stále počítají.

Minulý týden probíhala soutěž ISA World Surfing Games v El Salvadoru. Závod měl hostit atletky a atlety excelující ve skluzu na vlně a to z 50ti různých zemí. 18 nejlepších jezdců a jezdkyň si zajistilo účast na olympiádě už v roce 2019, tím že se umístili vysoko na žebříčku WSL. Dalších 10 míst si zasloužili surfaři za účast na předchozích ISA soutěžích. Výsledkem tohoto eventu je rozdání posledních 12ti ze 40ti možných pozic na olympiádě. ISA tak v době pandemie stála před pokusem zorganizovat sportovní soutěž pro obrovské množství soutěžících z celého světa. V pátek se zjistilo, že 18ti atletům a členům týmu vyšel pozitivní test na Covid, toto číslo se po důkladnějším testování snížilo na 11. Závod nakonec zdařile proběhl a 12 atletů a atletek odešlo domů s vědomím, že budou svoji zemi reprezentovat na historický první Stokem nabité olympiádě.

Proč je tedy Surfový svět z tohoto eventu rozladěný a proč někteří CT surfaři na soutěž nadávají?

Je to hlavně kvůli kontroverznímu rozhodnutí, které donutilo několik současných CT surfařů k účasti. 18 už kvalifikovaných mistrů a mistryň skluzu muselo povinně do El Salvadoru závodit, a to po velmi dlouhé a náročné Australian leg. A to jen proto, aby si podrželi už vysloužené místo v Tokiu. CT elita se nebála vyjádřit nesouhlas. Jordy Smith omluvil účast neschopností získat cestovní vízum, což je pro člověka, který cestuje zhruba patnáctkrát týdně pochopitelně obtížné. John John, Kolohe a Kelly jsou zranění a jejich „náhradníci“ Seth Moniz, Griffin Collapinto a Conner Coffin se rozhodli pro neúčast (jejich šance na Tokio je velmi malá).

Australská skvadra surfových legend přijela na závod pozdě a nestihla úvodní ceremoniál. Gabriel Medina, Carissa Moore, Caroline Marks, Tationa-Weston Webb a Brissa Hennessy – ti všichni vlezli do vody jen na první heat a pak ze soutěže odstoupili a jeli domů. Tím splnili povinnou „účast“ a Tokio je nemine. Samozřejmě, hlavním důvodem je Covid a s ním spojené, surfaři vnímané, zbytečné riziko. Stephanie Gilmore, královna swellu, závod odjela na single finu a netroufám si hádat, zda je za tím krapet posměchu a nebo jen touha po změně.

Ne všichni CT surfaři zareagovali na povinnou účast tímto způsobem. Kanoa Igarashi například zastává názor, že by nikde nebyl raději. Italo Ferreira v El Salvadoru zůstal ještě po závodech a užívá si vše, co mu místní podnebí nabízí. Je to možná proto, že se stydí za událost z roku 2019, kdy do heatu na ISA World Surfing Games přišel v džínových trenýrkách, s cizím prknem a o 20 minut pozdě.

Byť je na ISA v core surfové komunitě pohlíženo lehce mezi prsty, je nepopiratelné, že se jí podařilo dostat Surfing na olympiádu. To, jak se ISA daří její poslání měnit skrze surfing svět k lepšímu, se dá jen těžko kvantifikovat a kriticky ohodnotit. Doufejme, že díky olympiádě a jejímu mainstreamovému dosahu, se chuť zkusit surfovat dostane třeba ke tlouštíkovi Kim Čong Unovi - vůdci severní Koreji. S trochou štěstí ho někdo trefí finou do čela a mistrně ho odebere z rovnice světového snažení o svobodu a lidská práva. To mi přijde jako jedna z mála možností jak ISA změní svět k lepšímu. To, jaké bude mít Tokio na surfing dopady, ukáže až čas a doufejme, že budou veskrze pozitivní. Ať už máte na účast surfingu na olympiádě názor jakýkoliv, určitě si tuhle událost nenechte ujít! Zde je finální seznam atletů a atletek, které v Japonsku koncem července nastoupí hrdě reprezentovat svou zemi ve skluzu na kusu polystyrenu!

Ženy Olympioničky
Sally Fitzgibbons (AUS)
Stephanie Gilmore (AUS)
Carissa Moore (USA)
Caroline Marks (USA)
Tatiana Weston-Webb (BRA)
Silvana Lima (BRA) 
Mahina Maeda (JPN) 
Amuro Tsuzuki (JPN)
Teresa Bonvalot (POR)
Yolanda Sequeira (POR)
Johanne Defay (FRA)
Pauline Ado (FRA)
Daniella Rosas (PER)
Sofia Mulanovich (PER) 
Brisa Hennessy (CRC)
Leilani McGonagle (CRC)
Dominic Barona (ECU)
Anat Lelior (ISR)
Bianca Buitendag (RSA)
Ella Williams (NZL)

 Muži Olympionici
Gabriel Medina (BRA) 
Italo Ferreira (BRA)
Owen Wright (AUS) 
Julian Wilson (AUS)
Kolohe Andino (USA) 
John John Florence (USA) 
Jeremy Flores (FRA) 
Michel Bourez (FRA) 
Kanoa Igarashi (JPN)
Hiroto Ohhara (JPN)
Lucca Mesinas (PER) 
Miguel Tudela (PER)
Jordy Smith (RSA)
Manuel Selman (CHI) 
Leon Glatzer (GER)
Rio Waida (INA) 
Leandro Usuna (ARG)
Frederico Morais (POR)
Ramzi Boukhiam (MAR)
Billy Stairmand (NZL)

Když na to tak koukám a vidím tam německý kód a jezdce Leona Glatzera (který sice vyrůstal v latinské Americe a jeho air game je v topu), říkám si, kde je hernajs kódík CZE! Někdo zas zašantročil pozvánku, nebo co? Pokud jste z neúčasti českých vrcholných surfařů a surfařek v Tokiu stejně rozhořčení jako já, obraťte se na Českou Federaci Stand Up Paddle (CFSUP), která je podle webových stránek ISA naším hlavním orgánem, odpovídajícím za účast Čechů na olympiádě.   

Zde je video ze závodu, které nejspíš nikdo z vás neuvidí: