Konec léta ve Francii 09

Naskytla se mi krásná příležitost a podruhý jsem letos vyrazil k francouzskýmu pobřeží atlantickýho oceánu. Konkrétně malá farma kousek od městečka Souston. Tohle místo ztracený mezi kukuřičnými poli je základna švýcarský surfový partičky, s kterýma jsou kontakty provázány ňákej ten pátek a právě na tom vznikl nápad udělat takovou malou mezinárodní družbu. Místečko patří výbornýmu týpkovi z Anglie, co se zasekl třicet let u vody a proto u něj vznikl tenhle kouzelnej camp pro lidi z celého světa. Jelikož jsem teď měl možnost pomáhat Koyakovi na campu a strávil jsem tam slušnou dobu, potkal jsem velkou škálu, nejen českých campíků, ale i lidi co se jen tak zastavili po cestě kolem, páč o tomhle místě slyšeli nebo moc dobře věděli kam se vracejí. Jedna z nejoblíbenějších částí je stodola, kterou zrekonstruoval náš německej kámoš Nicko a přeměnil ji v nádhernej bar, místnost plnou gaučů, v rohu obří postel a na zemi vysypán plážovej písek. K tomu navazovalo několik místností, kde se spalo, pár dalších pokojů v hlavním domě a krásnej malej domeček, kde se člověk rozhodně nezapotil.

Jak jsem již zmínil, nebyla to jen dovolenka tenhle výlet, ale účastnil jsem se pomoci při výuce surfování. Naši campíci mají zahrnuté hodiny s profi francouzskými lektory, kteří jim podají základní info a já potom sledoval, co kdo jak dělá, radil, fotil, natáčel a plaval pro lidi, který unášel proud směr New York a nebo Bilbao. Musim říct, že oproti začátku léta se proudy hodně změnily, podstatně zesílily a někdy jsme chytli hodně podařený podmínky, hlavně celý první zářijový týden byl super čistej swell, vítr jak má být, no prostě potěšení být u vody. Samo, že někdy to bylo dost nepoužitelné, na našem oblíbeném místečku zvaném La Caserne, asi patnáct minut autem z campu, ale aspoň jsme se vydali směr Španělská hranice, na Hendai Beach, což je v takovém malém zálivu a dá se i při velkém pekle tady chytit pěknou vlnu normální velikosti.

Podařilo se mi jeden týden udělat si čas více méně pro sebe a to mě samozřejmě potěšilo ze všeho nejvíc. Strávil jsem dost času ve vodě, naučil se zas něco nového a hlavně nemyslel na žádné potíže. To je přesně to co pak hřeje u srdce - dobrej pocit z vody, krásný babí léto na francouzském pobřeží, pomalu se barvící příroda a luxusní západy slunka.

Poslední týden se odehrál v zajímavém sledu. Nejen, že se tu objevil kamarád s pořádnou kamerou na rameni a snažili jsme se natočit nějaký sranda záběry, v což pevně věřím, že dobře dopadne. Ale navíc se tu jel světový pohár v surfovaní, kde jste mohli vidět většinu hvězd, kteří inspirujou mnoho kolem sebe, ať už ježděním nebo dnešní módou. Každopádně první dny jim vlny přály a k vidění byly hodně slušný triky. Měli jsme štestí, že jsme zaparkovali vedle auta a hele, to je přeci Kelly Slater a hošan si tam voskoval prkno a převlíkal se do neoprenu. To co předvedl deset minut na to ve vodě, to byl totální přehled nad prknem i vodou. Vše jsme ukončili na Quiksilver párty, kde proběhl freestyle motocross a koncert. Několik posledních dní uteklo hodně rychle, ranní surf, pofackovat věci, natočit kámošovu jízdu v přehnaným sk8 bazénu a mohli  jsme se vykutálet směr ČR.

Byl to parádní kus léta a doufám, že všichni zúčastnění na něj budou krásně vzpomínat, kdo bude mít chuť, mrkněte na stránky Soulrider.cz, kde se dozvíte o případném následování léta a výletu za surfováním na indonézském ostrově Bali a nebo můžete zavzpomínat u fotek z posledního léta.

Diky moc všem campíkům, Koyakovi, každému kdo nám  na campu pomáhal a samozřejmě našim sponzorům. Nazdáááár.