Král jezera 2010

Pátek ráno, nejdu do práce. Vyrážím k vodě, přede mnou jsou snad aspoň na pár dní už jen pláže, vlny, bagety, fromage, jambon, poisson, supermarché ... a asi 1900 kilometrů. Moje cesta se proti normální cestě do Francie jen trochu víc klikatí. V Německu ostře na jih, po sto kilometrech dálnice konečně vyjíždí z kuželů a závor a protože už pomalu padá tma, výlet pokračuje rovnou dál na jih a vynechává domluvenou zastávku na kafe nedaleko Ženevy. Skrz tunely ve Švýcarsku a ve Francií jako dírama skrz ementál a chybí mi hodina do cíle a do zastávky na půl cesty k oceánu. Když sjíždím nekonečnou poslední serpentýnou dolů, všude kolem je tma jak v pytli. Taky v kempu už všechno spí a správce má zavřeno. S čelovkou rozkládám stan a usínám při počítání aut, projíždějících po silnici za plotem.

Sobota

Ráno otvírám oči, rozepínám stan a jdu zjistit, kde jsem se to vlastně probudil. Stojím na louce na břehu jezera. Tam, kde končí obrovská vodní plocha, začínají stoupat do nebe zelenající se kopce francouzských Alp. První věc, kterou vidím na vodě, je černobílej Mastercraft. Kousek dál napravo chytá kluk v pruhovaným tričku z mola ryby. Na všem leží rosa a ptáci řvou. A skoro bych zapomněl napsat, že uprostřed toho všeho, na druhém břehu přímo naproti mně, stojí zámek jak z pohádky. Kýč jak bič. Probudil jsem se na břehu Lac d’Annecy a čekám, až dorazí správce kempu, abych mu zaplatil za přespání. Jdu si čistit zuby a balím stan.

Je chvíli před devátou ráno, v maríně za rohem se touhle dobou všechno ještě probouzí a je tu skoro prázdno. Stojí tu pár stanů, bannery a pickup s obrovským logem Teisseire. Dvě místa, kde to teď trochu žije, jsou DJ pult a registrace. Chvíli ještě posedávám kolem. Po další půlhodině se jdu zeptat na to, jestli někdo neví, kdy se začne jezdit. Prkno mám v autě, takže když se dozvídám, že mně kluci už před chvílí četli do první skupiny a člun za pár minut startuje, snažím se nezakopnout o vlastní nohy, jak letím na parkáč. Nakonec všechno stíhám a za chvíli stojím na molu s partou francouzů a zuricho-​američanem. Celkem se tu letos na King of the Lake sešlo ve všech kategoriích (open men, open women, junior men, junior women) podle mého odhadu dobře přes 70 lidí. Většina z nich jsou francouzi, mezi tím je pár švýcarů, američanů, angličan a nejnápadnější skupina je asi deset jezdců z Ruska.

Jsme uprostřed jezera na člunu, co mi proti našemu X-​Staru přijde asi jako dodávka proti osobáku. Loď je až po kraje plná fat sacků s vodou a prostě drží na straně, kam se napustí balasty. Vůbec nezáleží na tom, jestli všech asi osm lidí na lodi sedí nalevo nebo napravo. S každou partou je na člunu judge. Na začátku si rozdělí grupu na goofy a regulary kvůli přečerpání balastu. Pak vysvětlí, jak se bude jezdit a počítat skóre a začne postupně vypouštět jezdce. Letos je pro všechny povinná vesta kvůli bezpečnosti a „občanské uvědomělosti“ místních rybářů. Přes vestu modrá nebo červená lycra a může se do vody. Při jízdě si judge boduje na papír a měří čas. Na rozdíl od celého roku ježdění za člunem tady jde jen o čas nad vodou, takže mám po čtyřech minutách co dělat, abych si vzpomněl na něco, co ještě umím odjet a nezkusil jsem to tady. Po další skoro minutě už vážně nevím a mám posledních deset sekund, takže už jen zahodím lano, naberu rychlost, přejedu přes lip na druhou stranu a končím. Pak už jen koukám, jak to tam padá ostatním – hang five, Christoph dává onefoot, graby při lipslidu, shove-​it na skimu a za chvíli po tom to opakuje i Jérémy na surfu. Skoro všichni na surfu zkoušej airy a na skimu rotace ve vlně. Celá loď povzbuzuje. I když jsem tu asi půl dne, za chvíli mi připadá, jako bych tyhle lidi znal aspoň půl roku.

Skupina se odjede a vrací se na molo. Teď je spousta času, než se vůbec z organizační budky dostanou výsledky na tabuli s pavoukem. Zbytek dopoledne se snažím nějak zabavit. Prohlížim stánek Varua boards a čekám. Kolem poledne vyrážím ke grilu pro něco k jídlu. Protože obsluha funguje jen ve francouzštině, spokojím se s tím, že si vyberu mezi saucisse a viande de porc. I s pommes frites je toho nakonec za pár éček talíř a šlo to celkem jednoduše. Horší je ve fránině pochytat info o závodech, takže se radši občas musím kluků zeptat, co se děje a kdy se pojede další jízda.

O nějakou další hodinu po tom přijíždí moje švýcarská spojka – Marta a Jerome. Protože wakesurfing není úplně ideální pro diváky a když člun nejezdí v úzkém kanálu na řece, ale na obrovském jezeře jako tady, není z jízdy vidět skoro nic, dáváme kafe a přemýšlíme co dál.

Po celou dobu závodů se u jednoho ze stánků dá půjčit paddle board nebo rezervovat jízda za člunem pro začátečníky. Půjčujeme dva paddle boardy. Na jednom Jonas, na druhým malá Mathilde s Jeromem. Já je za chvíli dopádlovávám na malým prkně. Za chvíli po tom sedím na paddle boardu a jen sleduju vodní bitvu kolem. Prostě pohoda.

Zbytek odpoledne se válíme na pláži a já se teď konečně dozvídám, že se ještě dneska pojede dokvalifikace (LCQ). Švýcarská spojka se vyráží ubytovat do kempu na druhou stranu jezera a na večeri do Saint-​Jorioz. Já z mola sleduju dojíždějící závody na standup paddle boardech a čekám na svou skupinu. Tentokrát nastupujeme do parádního Correct Craft Nautique - stejná velikost jako první člun, bimini s audiem, obří display mezi budíkama na palubní desce. Protože je tu se mnou ve skupině znovu i Jérémy a ten jel v prvním kole hodně dobře, je mi jasný, že dneškem končím a bude nejlepší si poslední jízdu užít. Nepovedlo se. Komedie začala už na palubě, když po dosednutí na fatsack vyletí špunt a voda začne stříkat ven. Hned, jak jsme se rozjeli a pustil jsem lano, jsem zjistil, že to prostě nejede a bořím se do vody - špatně nastavená GPSka, kterou se řídí loď. Nic, startujeme znovu. Tentokrát se povedlo. Párkrát se zhoupnu, vyjedu do lipslidu, zase se párkrát zhoupnu a najednou koukám, jak loď míjí zprava se blížícího týpka na paddle boardu. Ten bez ohledu na to, že mám na vlně prioritu, vjíždí přímo přede mne a já nemám kudy ujet a nestíhám na něj už ani zakřičet, takže přejíždím přes špičku paddle boardu a padám do vody. Radši se zeptám, jestli je v pořádku a on řekne že je. Judge na mně už z dálky volá, že se maže čas a můžu jet celou jízdu znovu. Mám radost. Teď už se zadařilo aspoň pár slidů, dvě menší olíčka a chvíle jízdy v sedě na zadku. V posledních pár vteřinách si odjíždim dozadu, nabírám rychlost, zkouším 360° a dotáčím. Juchů. Bylo to jen trošku pomalu a vlnu už nechytám, takže to neodjíždím. Návrat na člun mi ale zase srovnal náladu. Všíchni se smějeme a parta tleská, protože tohle bylo asi poprvé, co někoho sundal za lodí paddle board.

Byli jsme jedna z posledních sobotních skupin na vodě, takže už nebylo na co čekat. Kdybych neměl domluvenou večeři se švýcarskou spojkou v Saint-​Jorioz, zůstanu i na večerní party, která podle všeho stála za to. Místo toho si dávám salade de chèvre chaud v Les Tilleuls. Švýcarská spojka vyráží na kolech napřed, abysme se sešli o chvíli pozdějc kousek od kempu, kde spíme. Ukazuje se, že to nebyla nejlepší volba, protože do rána někde za plotem hraje špatný disko. Já ale naštěstí po dnešku spím jako když mně do vody hodí. 

Neděle

Ráno balíme stany a dáváme si snídani v místní kavárničce v Duingtu a protože vím, že nemám kam spěchat, trávíme dopoledne na kolech na cyklostezce kolem jezera. Když odpoledne vyskáče z člunu finále juniorů, chybí odjet už jen dvě jízdy. Jdem se s Nicolasem podívat, jestli se vejdem a vítá nás paluba media boat. První loď je plná holek, které se probojovaly do finále. Sluníčko praží na 110% výkonu, všichni kdo nejsou na lodi se válejí na pláži nebo ve vodě, na obloze se místo ptáků vznášejí hejna paraglidistů a my se pomalu posunujeme doprostřed jezera, kde začne finále.

Za lodí zatíženou na levou stranu startuje snad jako jediná ve finále na regular Emmanuelle Dumollard a jede pěkně. Všechny holky vlastně jedou pěkně. Je na nich trochu vidět stres z finále a nutí je to jet na jistotu, takže to často připomíná gymnastiku – hang five, hydranty nebo chytání prkna na nejnemožnějších místech. Pokusy o 360° většinou končí ve vodě. Ale to už se v člunu dávno přečerpaly balasty na druhou stranu a jede se goofy. Camille Boulogne si dává start z platformy a všechny příjemně překvapila mladá Fiona, protože jede fakt hezky a čistě. Judge to nebude mít jednoduchý. Neviděli jsme Janu Glumilinu, protože nám druhá loď ujela. Můžu teda jen říct, že jsem slyšel, že jela perfektně. Respekt, Moskva! Na prvním místě je ale jasná Korina Smyrek (SUI). Nebojí se toho a s přehledem ukazuje všechno co umí – slide, 360°, nakonec vyhodí flosny ven z vody a letí si pro první místo.

U mola není ani moc času vystoupit z člunu a druhá loď nabírá poslední skupinu a uprostřed jezera konečně začíná finále. Holky jezdily většinou na skimových prknech. Tady je to tak půl na půl. Loď startuje s prvním riderem na surfu a je vidět, že laťka bude vysoko. Trochu problém tady dělá jen provoz na jezeře. Normálně je tu docela rušno a teď se k tomu navíc přidaly další dvě nebo tři lodě, sledující závody, takže občas je jízda na těch vlnách docela boj a je to vidět i na jezdcích. Často se padá, protože se pod prknem objeví boule, když to člověk nejmíň čeká. No a kromě toho to kluci hrotěj daleko víc, než holky. Díky tomu to není o moc kvalitnější, než holčičí ježdění, ale o dost agresivnější – airy a rotace - dokola a dokola. A to nejlepší mělo přijít za chvíli. 

Chase Hazen a Dominic Lagacé přiletěli do Evropy – jeden z Kalifornie a druhý z Kanady - někdy koncem srpna, aby podnikli trip z Ruska, v Moskvě si zajezdili před Kremlem, v Zurichu strávili pár dní koučingem, aby v Annecy vyhráli tyhle závody a nakonec dojeli na západní pobřeží k oceánu a tam strávili zbytek září. Jo, psal jsem, aby vyhráli tyhle závody. Toho, že jede Dominic, jsem si já osobně všimnul, když začal motat 1080° a to nebyl konec. Teď po půl roce si sice už nevzpomenu, jak to následovalo po sobě, rozhodně jsme viděli ještě pop shove-​it a big spin na switch, na fotkách je parádní truck driver a doplnilo to pár rotací a dalších věcí. To byla vítězná jízda. Já jsem ale daleko víc držel palce Chasovi - už proto, že jezdí surf style. Jezdí to všechno plynule, lehce a na pár metrech dokáže nabrat rychlost na obří airy. Bohužel ani odjetej 180 air revert nedal dost bodů na první místo. Víc asi bude vidět na fotkách.

Vyhlášení výsledků začíná asi půl hodiny po tom, co se vracíme na břeh - junioři, juniorky, muži, ženy, výsledky za celý rok. Končí rozdání cen a začíná loučení. Bylo to fajn. Pak se všichni začínají pomalu ztrácet a pomalu padá tma. Ještě si v Talloires dám večeři, vrátím se do kempu, kde jsem spal první noc a ráno jsem na cestě k Hossegoru.

Nakonec asi musím říct, že to byl nejlepší víkend a to nejen díky švýcarské spojce, ale hlavně díky organizátorům akce. Těm se povedlo všechno (nebo aspoň všechno, co měli možnost ovlivnit) zorganizovat na jedničku. Částečně by se ten jejich přístup dal vysvětlit tím, že Annecy je co by kamenem dohodil od švýcarských hranic. Každopádně ten, kdo napsal, že je King of the Lake nejlepší událost wakesurfingu v Evropě, moc nepřeháněl.

Výsledky King of the Lake muži:
1. Dominic Lagacé
2. Chase Hazen 
3. James Bensohn
4.Jérémy Diericx  
5. Amadin Piepart 
6. Michel Marechal
7. Alain Cohn  
8. Alex Barnoin 

Výsledky King of the Lake ženy:
1. Korina Smyrek
2. Yana Glumilina
3. Camille Boulogne
4. Fiona Wallace
5. Emmanuelle Dumollard
6. Anastasia Diakonova
7. Erika Hess
8. Audrey Greffier

Výsledky King of the Lake junioři:
1. Alexis Josserand
2. Jules Fontaine
3. Chad Bouffier
4. Jules Laubé
5. Maxime Bouyer
6. Nathan Laurent
7. Thibaud Pollet Thiollier
8. Denis Novikov

Výsledky King of the Lake juniorky:
1. Julie Balland
2. Marjory Balthazard
3. Zoé David
4. Tahé Engeler



.