Matěj Novák o natáčení No Wave Back a big wave surfování

Oceán se po zimě trochu uklidnil a my jsme zastihli Matěje po natáčení nového dokumentu o Big Wave surfingu - No Wave Back. Premiéra bude už 25.5. v kině Lucerna.

Matěji, ty surfuješ nějakých 7 let, je to tak? Kdy tě poprvé napadlo, že pojedeš big wave? 

Tahle myšlenka mě napadla při sledování legendárního filmu Riding Giants už hodně dávno, ale to asi každého. Jinak nějakou váhu jsem tomu začal dávat cca před rokem a čtvrt. Už mě nebavilo se na ty vlny pořád jen dívat, když je mám víceméně za barákem.

Takže jsi zašel za Martinem s nápadem točit dokument o big wave? Nebo Martin přišel za tebou? 

Nějak jsme se potkali, když jsem byl v Čechách a klasicky se zabrousila řeč na to, co kdo z nás dělá. Já jsem měl tenhle bigwave plán už v merku a víceméně jsem už začínal přípravu a jemu se to samozřejmě líbilo. Pak jsme se sešli dohromady s produkčním Jardou a trochu si o tom popovídali. 

Co tomu z tvojí strany předcházelo? Ptám se teď hlavně na trénink a psychickou přípravu. 

Úplně první věc, kterou jsem absolvoval byl freedive kurz s Honzou Musilem. Chtěl jsem si trochu osahat limity, který můžu mít v bazénu a to, jak moje tělo reaguje na saturaci oxidem uhličitým atd. Pak probíhala výroba prkna od mého shapera Hiucifa. Povedlo se nám stvořit ne úplně tradiční shape gunu (prkna na bigwave), což se nakonec ukázalo jak skvělá volba. Výroba toho prkna zabrala cca dva měsíce a já se víceméně od léta připravoval fyzicky během, plaváním, powerjogou a hlavně surfingem. Ten plán jsem měl nastavený na to, že když ten den nesurfuju, tak musím běhat. Většinou to bylo něco kolem šesti až jedenácti kiláků a k tomu různé výběhy kopečků a nebo popřípadě joga a švihadlo. Surfing jsem měl nastavený na minimálně dvě hodiny ve vodě nebo napádlovaných sedm kilometrů. Samozřejmě tou nejbolestivější změnou v celém přípravném kolotoči byla úprava jídelníčku a především vynechání alkoholu. Chlast je slast, ale tělu hrozně ubírá sílu, takže jsem se limitoval na jednu flašku vína týdně. Sranda je, že když půl roku nepijete, tak vás pak úplně odstřelí dvě pivka a cítíte se jak patnáctka po prvním panáku broskvové. Cílem celé fyzické přípravy bylo dosáhnout klidu v hlavě. Psychiku moc trénovat nemůžete, takže musíte vědět, že vaše tělo je ready na 100%. Jako další level jsou třeba ještě určitá dechová cvičení, ale to mě snad ještě čeká.

Jsi asi první český surfař, který si nechal vyrobit gun. Kdo ti ho šejpoval a jaké další speciální vybavení sis musel na takhle velké vlny pořídit? Kde se vlastně vybavení na big wave shání?

Prkno mi dělal můj dvorní shaper Hiucif Rahim. Je to člověk, ve kterého mám absolutní důvěru a jeho prkna jezdím už tři roky. Předal mi hrozně moc znalostí o výrobě surfů a o jejich chování ve vodě. Abych tady uvedl i nějaké míry prkna, tak je to 9.7 a výtlak má nějakých 76,6 litrů. Cena takového prkna odpovídá tomu, kolik materiálu se použije, takže se pohybuje někde kolem 1000€. Když už mluvíme o prkně, tak důležitou součástí jsou určitě finy a plugy. Tam prostě musí být co největší finy s futures plugama.Já mám Creatures Nat Young a zatím drží. Upřímně největší problém z celé výbavy byl s leashí. Na tom závisí tvůj život, takže chceš kvalitu. Jenže zkus si přijít do surf shopu a zeptat se na bigwave leash. Musel jsem si ji objednat z UK s tím, že to byla poslední v Evropě a samozřejmě ta cena byla zase astronomická i s poštovným. Naštěstí jsem pak dostal možnost si objednat Creatures leash ze států, tak jsem hnedka sáhl po dvou. Paradox, že celá příprava může selhat na šňůře na nohu. Pak je hrozně důležité mít dobrý neopren, botičky i hoodie. Ve vodě jste běžně nějaké tři hodiny ježdění, ale celá příprava se protahuje až na nějakých pět a když se něco podělá, rozuměj zlý wipeout, nemocnice, vrtulník nebo coastguard, tak člověk musí vydržet ve vodě třeba šest hodin. No a poslední speciální věc, kterou jsem si pořídil byla plovací vesta. Ta chrání jak proti nárazům, tak i decentně nadnáší, což po nějaké době pod vodou oceníte. Bohužel populární inflatable vest byla už mimo můj budget, ale zatím dýchám.

Co na tebe říkali lokálové ve Španělsku jako na kluka ze země, která si může o pobřeží nechat zdát? Vzali tě mezi sebe?

Tak to nemůžu úplně propálit. Celou tu cestu uvidíte v No Wave Back, ale můžu říct, že severní Španělsko má jeden z nejtvrdších lokalismů a když tu nemluvíš dobře španělsky, tak je to dost těžký. Většina místních skoro ani neví, kde Čechy jsou a mají to zafixovaný jako Česko-​Slovensko. Rozhodně můžu říct, že ta cesta není úplně jednoduchá.

Jak probíhal samotný den D a jeho natáčení? 

Já vlastně ani nevím, jak probíhalo natáčení. Snažil jsem se maximálně soustředit na vlny a hlavně na to, aby to všechno klaplo u mě a nenechal si klasicky půlku věcí na baráku. Takže vstát někdy před sedmou ráno, snídaně, hodně vody a rychle na spot, ze kterého je na vlnu vidět. Tam spal můj kamarád Pableras a uvítal mě slovy: “Man its huge, I dont know.” Nakonec se tam sešla celá posádka a bylo jasný, že dneska to půjde. Takže honem do přístavu skočit do neoprenu, spustit na vodu skútry a připravit svoje vybavení. Celý štáb si řídil Jarda s Martinem, takže já mohl ještě prohodit pár informačních slov s Danem Nekvasilem a pak se už vyráželo směr La Verdad. Venku člověk prostě musí vypnout mozek a přestat přemýšlet. Musí se zaměřit jen na jedno a být extra pozorný, takže moc nevnímám třeba čas. Ale myslím, že většina sessions trvá tak tři až čtyři hodiny. BigWave je o dobrém místě a pozici. Ve větších vlnách se astronomicky zvětšuje všechno, takže když jde nějaký větší set, tak se neláme tři nebo pět metrů jinde, ale třeba dvacet nebo třicet a to poslední, co člověk chce je, aby se mu něco tak velkého zlomilo na hlavu. Samotné rozpádlování a drop jsou dvě klíčové věci. Oproti normálnímu surfingu to jsou daleko více šachy na čas a špatná rozhodnutí můžou být prostě šach-​mat. Takže si každou vlnu musím dobře vybrat a nikdy nejít do té první lákavé ze setu. Jakmile jednou začnu pádlovat na vlnu, tak už vím, že není cesty zpět, takže plnej plyn a pak už doufám, že mě nabere a mě se povede rychle udělat take-​off. Ten pocit, kdy letíš dolu z toho kopce mi nějak sugestivně připomíná zemětřesení, na kterém surfuješ. Všechno okolo mě se hýbe, zvedá a padá a pak když dojedu do bottom turnu, tak se čas zastaví a buď se ten rail zařízne a zatočím a nebo jsem v háji. To je takovej klíčovej moment, kdy se pak znova nadechneš a všechen ten adrenalin se rozlije po těle. Zbytek vlny si už pak užívám a není to takovej rush, ale prvních pět, sedm vteřin jsou fakt kritický. Celou dobu ještě kontroluješ kámoše a všechny okolo, aby nikdo nezůstal nepokrytý a někde sám. 

Pro většinu smrtelníků je wipe out na big wave nepředstavitelný zážitek. Potkalo tě to už? 

Jasný, bez wipeoutu by to nebylo ono, ale je fakt, že třeba podle Tonyho to určitě žádný wipeout nebyl, ale jen takové seznámení s oceánem. Kupodivu jsem všechny dosavadní výmazy přežil a cítil se u nich “v klidu”. Člověk musí počítat s tím, že ho to podrží a může to být fakt na dlouho, takže je důležité nepanikařit a nebojovat proti vodě. Já si třeba chytnu leash u kotníku, protože mi to dává bezpečnější pocit a počkám, až se ten kolotoč černé a bílé nějak ustálí a většinou pak se snažím vyplavat z té černé směrem k povrchu. Někdy pomůže i leash. 

Co pro tebe byl nejlepší nebo nejsilnější moment?

Nejlepší moment bylo samozřejmě sjetí první velké vlny. Ten pocit byl neskutečný a ta vlna byla fakt dlouhá. V jeden moment si moje hlava stáhla snad všechno štěstí světa a já jsem si připadal, že snad musím zářit. Byl to hodně uspokojivý pocit a další půl hodiny jsem se jen v kuse smál na lineupu. Úplně rudej v ledový vodě. Všechny, kdo jsme ten den byli venku, to hrozně nakoplo. 

Máš vzor v big wave? Někoho, kdo tě inspiruje? 

Moje velká inspirace je Jay Moriarty. Samozřejmě je tam hrozná hromada jmen lidí, kteří zabíjí a jezdí perfektní vlny. Od Kaie Lennyho přes Lairda Hamiltona až po Shanea Doriana, ale Jay je mi asi nejvíc sympatický jeho životní story. Určitě musím zmínit i kluky, se kterými jsem jezdil, protože když vidím Tonyho Butta nebo Pabla Joglara jezdit velké vlny, tak je to sympfonie a ta inspirace nekončí jen u ježdění.

Jaká je tvoje další osobní challenge? Další big wave spoty? Větší vlna? Nebo máš tímhle splněno? 

Osobní challenge byla do jistý míry tohle, ale jak se mi trochu pootevřely dveře big wave sufingu, tak mě to hrozně láká a chtěl bych u toho vydržet, protože je to prostě šílená droga. Když mi to dovolí podmínky a zdraví, tak bych rád makal na velkých vlnách tady v okolí ve Španělsku, protože fleků je tu dost. A kdyby se mi povedlo nějak prolomit a sehnat nějaké peníze na cestování, tak mam dvě vysněné destinace. Teda tři. Jedna je Puerto Escondido v Mexiku, druhá je Maverics v Cali a třetí je nějakých sedm set kilometrů na jihozápad v Portugalsku - Nazare. Ale k tomu všemu vede ještě hodně, hodně dlouhá cesta.

Kdy a kde můžeme film No Wave Back vidět? 

Film by měl mít premiéru 25.5. v Lucerně v Praze, kde startuje celá premiérová tůra a s největší pravděpodobností bych tam měl být i já, takže se moc těším a doufám, že se uvidíme, protože to za to bude stát!

Kompletní premiérová tour