Na návštěve u klokanů

Je 7 ráno a právě jsme se odlepil od země z Brisbane zpět směrem do Indonésie a protože mě můj blonďatý kamarád Kuba požádal o příspívání na blog, napadlo mě, že je možná i na čase začít mé surfové cestování po světě taky zaznamenávat. Vítejte na blogu Bottom turn!

Kdo mě trochu zná, tak ví, že na jednom místě moc neposedím. Jsem posedlý už pár let cestováním a to vlastně vždy je spojené se surfingem. Chci vědět jak místa vypadají naživo a ne je znát jen z obrázků dokud mám možnosti a čas. A nejlíp je zažít nějak jinak, autenticky. Takže se zrodil v létě plán po krátké návštěvě ČR a zpáteční cestě do Indonésie si udělat ještě 12 dní čas a vyrazit konečně poznat Austrálii, vedle které malý kousek už několik let žiji.

Měl jsem v Česku hodně věcí co stihnout, a tak jsem si napresoval 14 dní schůzkami a aktivitami s naši neziskovkou Adapted.cz a odkládal koupi letenek. Dopadlo to tak, že jako debil jsem vymyslel doletět do Jakarty, z ní přeletět na Bali a odtama do Brisbane. Ten stejný den a různými společnostmi. No tak samozřejmě, že nikdo jiný nemůže mít 3,5h zpoždění u Lion Air než mr. Brzak, takže cesta začala nečekanou mezi zastávkou na Bali a extra letenkou. Aspoň mě to poučilo jednat příště s klidnou hlavou a ne chtít všechno hned.

Miluju obytné dodávky a když jsem objevil kolik se jich za rozumnou cenu dá půjčit v Austrálii (cca 30 AUD na den), byla to jasná volba. K tomu jsem měl kromě mé maličkosti na pár dní i zkušeného průvodce, kamarádku Evu, která zde už delší dobu žije a tak spolu s navigátorem a skvělým kuchařem bylo o aklimatizaci postaráno.  Malé Mitsubishi s postelí, kuchyní a dřezem se ukázalo jako skvělá "kosmická loď". Hlavně v zemi, kde u každé pláže máte zdarma sprchy, toalety a elektrické grily přímo vybizející ke steakovaní a životě na volné noze. Ještě nikdy jsem nezažil až tak vyvinutou společnost jako tady. Svým způsobem jsme využívali možností, které nám Austrálie poskytuje, ale vzhledem k tomu, že tak funguje zde i velké množství lokálů, nebylo to vlastně ani špatně. Pláž byla samosebou váš dům a rozhodně ne jen pro vás. Jen spaní je třeba hledat jinde, kvůli zákazům a potřeby se nekonfrontovat s místní policií. Kempy, ty stojí okolo 40 AUD na den a jednou za čas bodnou. Hlavně v deštivém počasí, kdy nic nechce uschnout.

První zastávka byla Byron Bay, legendární hippie místo, které má na útesu, jež je i nejvýchodnější bod Austrálie maják od kterého pozorujete obrovské množství velryb, které se tu páří a vychovávají příští generaci. Je to pecka! Byron už ale dávno není vesnička ale spíš dovolenková zóna pro Australany. Každopádně dobré vlny jsem objevil až na Tallow Beach a hlavně prales Broken Head a jeho spoty mě začli dost bavit. Tallow je beach break s výtahem na kraji u skály, takže jezdíš pořad dokola. Bohužel jak jsem byl později informován po sesion od místního surfaře, krajana Pepy ze Znojma :-) , taky je to největší sharky point v okolí. Přiznám se, zadek jsem měl stažený každou session u "ozíků".

Bohužel swell během tripu a chvilku i počasí nebylo nic moc. A protože Windy Appka ukazovala, že na severu nad Brisbane bude hezky, vyrazily jsme přes Noosa Heads až k Agnes Water, což je malé surf město a poslední spot před Velkým bariérovým útesem. Po cestě jsme málem srazily klokana a spoustu jich potkali a ráno nás vzbudily dva pštrosi, co šli na procházku okolo auta :)) . Atmosféra téhle vesničky byla boží. Ve vodě skoro nikdo, až kdesi v dáli jsem objevil hezký beach break, kde byl jeden lokál. Ten si mě dost nedůvěřivě prohlédl, když jsem napádloval, tak jsem mu poděkoval za to že mě na svou vlnu pustil. Vyklubal se z něho skoro 70 letý Wayne, majitel surfshopu a školy, který tady jezdí už přes 40 let. Když jsem mu řekl ve zkratce mou story od Havířova až jak jsem se octl sakra tady, stali jsme se instantně kámoši a hned mi nabídl ať u něj parkuju dodávku. Byl hodně potichu, vážil slova, ale každou radu co mi o surfingu a životě za těch pár dnů dal si budu pamatovat! Loučil se slovy “you are a true ambasador of a surfing spirit”. Bylo to silný, i teď to cejtim v kostech.

Po cestě zpět dolů na jih jsem školou povinnou kamarádku zavezl zpět na Gold Coast a vyrazil sám chtěl konečně vidět a jezdit Snapper Rocks. Musím ale říct, ze celý Gold Coast mě kromě vln vůbec nenadchl. Všude jen vysoké věže developerských projektů. Za to na Snapper se ten den roztahovalo skůtrama! I když vlny byli docela nic moc, byl takový current, že vás to zaneslo na půl kilometru vzdáleny break Kirra za 20 minut. A vlastně to pořad jen padalo. A těch lidí! Už chápu proč jsou Australani tak vyježdění, musí fakt křesat z náročných podmínek, navíc mezi "dorsal fins". 

Po několika tipech od kamarádů jsem teda ještě vyrazil na jih do Yamba a Angourie. Malých surf městeček víc na jihu, kde měl být swell konzistentnější. Byl to dobrý nápad a nakonec jsem tu 3 dny zůstal a třikrát denně jezdil, vládla tady atmosféra surfu, obytňáků a žádného stresu. Fakt doporučuju!

Když to shrnu, určitě sem zajeďte při cestě do Indonésie, pokud máte trochu více času, jen ne v místním létě ale před nebo po sezóně, o tom mě každý místnák varoval. I když, zase jsou nejlepší vlny. Těch jsem během mého tripu měl poskromnu ale i tak si zajezdil a zažil pár session s lokály, kteří kupodivu nejsou tak agresivní na cizince jak jsem si myslel a hlavně co mě překvapilo, spoty nebyli vůbec přelidněné. I když se o Austrálii říká, že je extrémně drahá, není to hrůza, obytná dodávka dost ušetří a už teď vím, že to není poslední cesta sem. Příště vyrážím poznat Sydney a spoty jihu.

 

Díky za váš čas a případné sdílení!

napsal

Milo Brzák
Další články autora

fotil

Milo Brzák
Další články autora

Další zajímavé články

Billabong parta zápasí s šílenou The Box ve filmu Good Call

Billabong je Australská značka. Kluci z Billabong party proto ví, že kdo neochutná reef pod šílenou vlnou "The Box" na západním pobřeží Ozu, jako by nežil. Proto se producenti týhle firmy na celotělový prezervativy rozhodli poslat svojí partu právě tam. Pár mladších kluků mělo na týhle vlně svoji premiéru. 15ti minutovej film Good Call rozhodně stojí za vaší pozornost.

Report z první zastávky Českého Poháru v Surfingu- den druhý!

Už je tomu déle než týden, co byli na portugalském pobřeží Atlantiku korunování vítězové první zastávky Českého Poháru v Surfingu. Ptáte se, proč nám tak trvalo dodělat report? Možnost první: tento historický milník znamená pro českou surfovou nobilitu strašně moc. A tíha odpovědnosti zvěčnit tuto kataklyzmickou událost, která katapultuje surfaře českého na vrchol surfového potravního řetězce, se na autorovi projevila a způsobila zdržení... Možnost druhá: autor je línej pazneht a místo svojí práce tráví dny sledováním youtube videí, na kterých lidé zápasící s nadváhou padají z rotopedů. Čemu uvěříte, je na vás. Ať už je to, jak je to, následující binární kód obsahuje exkluzivní a zákulisní informace z Caparica Czech Open - první zastávky Českého Poháru v Surfingu. Na konci tohoto textu se dozvíte, kdo nás vyvede z temnoty na surfové výsluní, kdo vnese do našich (stokem nepolíbených) duší koncentrovanou aloha spirit, a kdo globální surfové komunitě jako přední a nejdominantnější exemplář živočicha zvaného jako surfař český, ukáže, že v naší inland zemičce taky umíme škubnout směrem k lipu!

Report z první zastávky Českého Poháru v Surfingu - den první!

O víkendu 11.-12. září proběhla první zastávka Českého Poháru v Surfingu v portugalské Costa da Caparica. Vítěz a vítězka navždy vstoupili do české surfové síně slávy a jejich jména budou jednou provždy vryta do našich srdcí. Tento český surfový milník si zasloužil plnou pozornost, proto jsme do Portugalska, země plné temperamentu, dorazili. Bůh žehnej nízkonákladovým aerolinkám! Přímo na místě jsme vstřebávali veškeré stimuly, které pobřežním vzduchem poletovaly a průběh závodu jsme popsali nám tak blízkým způsobem - vypovídající hodnota nulová, úroveň srandy průměrná!