New Zealand
12.11.2008
Nový Zéland je se svým 15000 km dlouhým pobřežím a rozlohou velikosti Itálie ideální surfařskou lokalitou. Téměř odnikud to tu k moři autem netrvá déle než dvě hodiny a pro opravdové nadšence není neobvyklé, že ve vlnách tráví čtyři či více dní v týdnu. Navíc se pobřeží severního ostrova se svými nekonečnými beach breaky a sem tam nějakým tím reefem téměř v ničem nepodobá divokému pobřeží jižního ostrova, plného ostrých reefů a volně žijících tuleňů, lvounů a delfínů. Proto vás surfování na Novém Zélandu nikdy nepřestane bavit. Protože je tu neustále co objevovat a každý surfař si tu přijde na své.
Te Awanga: Je to nádherný right hand point break na oblázkový pláži na jižním cípu zátoky Hawkes Bay, kde si při troše štestí a zkušenostech můžeš užít jednu z nejdelších jízd na celým Zélandu. Díky pomalým a celkem pozvolně se balícím vlnám je to tu prakticky za každýho tidu vhodný pro začátečníky, ideální pro longboarders a za většího swellu se tu dokážeš vyřádit i na shortboardu. Navíc si můžeš po břehu dojít až k breaku, přeskočit pár whitewashů a po pár záběrech jsi venku a na vlnu navíc nemusíš dlouho čekat, většinou se tu balí s až neuvěřitelnou pravidelností.
Jedinou nevýhodou tohohle úžasnýho místa je velká oblíbenost,takže nejednou zahlídneš někoho vylézat z vody s defektem, ať už na boardu či na těle, způsobeným srážkou s jedním či více z desítek lokálů, kteří tu brázdí vlny denně od úsvitu do soumraku.
Mahia Penninsula: Tenhle malý poloostrůvek uzavírající ze severu zátoku Hawkes Bay, je vlastně perfektně surfařsky položený. Díky tvaru kosočtverce tady dokážeš v okruhu 20km najít vhodný spot ať už swell přichází odkudkoliv. Za pořádnýho swellu to tu dokáže být opravdu divoký.
Gisborne:
Stingray Bay: Stále v oblasti Hawkes Bay se 25min pěšky od silnice dobře ukrývá maličká zátoka, kde si na right-hand reef breaku užiješ sice ne moc dlouhý jízdy, ale zato si při pohledu na ostrý šutry, který se před tebou obnažují, parádně rozpumpuješ adrenalin v těle. Nevýhodou tohohle místa je kombinace polohy a tvaru zátoky, která si vyžaduje pouze velmi silný jihovýchodní swell a pro ty méně odvážné představa setkání s rejnokem.
Kaikoura: To už jsme na jižním ostrově. Tady si na r-hand point breaku Mangamaunu dokážeš užít podobný jízdy jako na Te Awanga a navíc se u toho kochat pohledem na krásný zasněžený kopečky Southern Alps. Navíc se tu nemusíš bát nepříjemného kontaktu s dalšími nadšenci a při troše štěstí tě o svém surfařském umu přesvědčí i parta místních tuleňů.
Invercargill: Tahle nejjižnější a nejstudenější oblast NZ láká pouze opravdu drsný chlapy. Není divu,když na jih odtud už na mapě najdete jen Antarktidu a navíc tu - alespoň podle místních dlouhovlasých borců - moře při opravdu dobrém swellu dokáže vytvořit 10m vlny. Navíc se tu prý v nejlepším surfařském období, tedy v zimě, nedá vlézt do vody bez dvou neoprenů, rukaviček, bot a kukly. A tak tu ve vodě možná narazíte na lokálního jezdce ale s větší pravděpodobností pouze na partičku tuleňů.
West Coast: Tahle surfaři ne zcela probádaná oblast kolem malého městečka Westport se za vhodných podmínek dokáže opravdu rozbouřit. A protože pobřeží je tu divoký skalnatý a o krásný breaky tu opravdu není nouze, jedinou nepříjemností tady může být neustálé střídání větru a deště prakticky po celý rok. Ale surfaře, kterému vadí déšť, neznám.
Raglan: Surfařská Mekka Nového Zélandu Bohužel jsme se tam dostali jen jednou a nesurfili, tak o tom moc nevíme, ale tady je aspon pár fotek od kámoše ...
.
.
.
Autor: Chlodvík
