Recenze dokumentu Kde poušť potkává oceán
17.11.2018
Příběh dokumentárního snímku Poušť X Oceán se začal psát v den, kdy Dan Peřina vycítil příležitost splnit si jeden ze svých surfařských snů a v soutěži „Už Vím“ od České Spořitelny. Spolu se třemi kamarády z Pražského serfového klubu sesbírali 4205 hlasů a nakonec získali vysněných 250.000 Kč právě pro jejich projekt – expedici za vlnami v Namíbii.
Dana doplnili Kuba Michna (šéfredaktor SURFRu), Matyáš Menšík (předseda PSK) a kameraman Véna Píša. Na přípravu výpravy měli poměrně málo času a celý tým se setkal až na místě. Jediný plán, který měli bylo pronajmout si džíp a vyrazit objevovat 1570km dlouhé pobřeží. To mělo hned několik háčků, které tvoří hlavní příběhovou linku dokumentu.
Tenhle africký stát sousedící s Jihoafrickou Republikou je pro Čechy poměrně neznámý, turisty láká především na krásné přírodní scenérie, rozlehlé safari a tradiční domorodé kmeny. Ačkoliv každý rok zaplaví internet videa z nekonečného barelu ve Skeleton Bay, Namíbie rozhodně nepatří k zemím surfingu zaslíbeným. Místní surfařská komunita čítá jen několik desítek jezdců a na vlny se mnohdy čeká i týdny.




Česká partička se tak vydává na cestu na které je víc než vlny čekají zážitky, smích, dechberoucí scenérie a poznávání země která v sobě mísí africké tradice i německou koloniální historii. Nečekejte však dokument o nekonečné pestrosti místní fauny a flóry, surfařských výkonech nebo místní kultuře. Film je o partě kámošů, kteří podnikli výlet do neznáma, zažili neskutečný množství srandy, rozšířili si horizonty a víc než cizí kraje poznali sami sebe. A o tom je podle mě cestování i surfování pro nás suchozemce především.
„It doesn’t matter how you surf. As long as you’re smiling, you’re doing it right.“

Koumu ovšem tahle recenze patří především je režisér a kameramn Véna Píša, talentovaný tvůrce, který za sebou ovšem nemá žádnou zkušenost s projektem těchto rozměrů. Od první do poslední minuty je vidět skvěle odvedená práce, filmová preciznost i cit pro správné načasování.
Těch 45 minut uteče jako nic a by bylo škoda tohle vidět jen z obrazovky počítače. Takže pokud to stihnete, vyražte do kina a vezmětě s sebou i mladšího sourozence nebo třeba rodiče. Nebudete se nudit!
