Roadtrippin’: Paříž, Pro France, Severní Španělsko a Nazaré

Mně to ale vůbec nevadilo. Alespoň jsem využila volnější den na dopolední surfing na Les Estagnots, kde mě opět trochu překvapil francouzský protiproud. Takže pěkná rolercoaster session! Vlezete tam a ať pádlujete jak pádlujete, vylezete o stovky metrů dál a musíte si udělat procházku po pláži zpět na místo, kde jste do vody vlezli předtím. Tedy pokud se chcete alespoň trochu udržet na peaku. Vlny měly ten den příjemných 5ft surf height, tak to nebyl žádný mordor, ideální na rozježdění po měsíci ve vnitrozemí. A jak už to tak ve Francii chodí, na pláži jsem potkala Aleše Tůmu s Radimem Můzou, kteří šli zrovna z vody a mířili na Mr. Beak’s nest. Tam jsme se později také vyrazili ubytovat, protože počasí nebylo nejlepší a vidina postele se sprchou u Tomíka s Miládkou byla po dvou dnech v autě fakt lákavá.

I když ze všeho nejdřív jsme dali brunch u maročanky v Happy Belly, kde si u vedlejšího stolu zrovna pochutnávali Patrick s Danem Gaudaskasové a probírali strategii na závody s dvojitým světovým šampiónem Tomem Carrollem. To je určitě výhodou WSL závodů, potkáváte surfové legendy úplně všude a pořád. Jako program na zbytek deštivého dne jsme si dali outlety a véču v Hossegoru. 

V úterý ráno svítilo sluníčko a závod byl zase ON! Takže jsme samozřejmě zamířili na pláž, do centra dění, trochu nasát atmosféru. Překvapilo mě, že celá pláž byla zavřená jak někde na festivalu a abychom se tam dostali, museli jsme projít přes tři bezpečnostní kontroly. To bylo popravdě trochu zvláštní, ale dobře, bezpečnost především. Za to podmínky mělo letošní Pro France snad nejlepší, co jsem kdy ve Francii viděla. Sluníčko, žádný vítr nebo jen lehký offshore a metr a půl swellu, který se zvedal na české surfové míry přepočteno do dvou až třímetrových barelů, nařádkovaných až k obzoru. Zaparkovali jsme do Corona chill zóny, odkud byl super výhled na heaty a dali si k té podívané kbelík vychlazených piv s limetou.

Pro mě bylo hlavní náplní tohohle tripu samozřejmě surfování, takže odpoledne už mě posedávání na pláži přestalo bavit. Potkala jsem se s dalším českým surfařem, Martinem Joskem, a šli jsme zkusit Central. Nějakou dobu jsme koukali a přemýšleli o tom, že ta barelící se víc jak dvoumetrová vlna, lámající se na pláž s hodně pokročilým crowdem francouzských young guns (i old guns) je na nás možná moc. Nakonec jsme tomu dali šanci. Martin tam napádoval, ale mě spláchl shorebreak, ještě než jsem se dostala na line up. Pak jsem to prostě vzdala a rozhodla pro lehčí možnost, Le Sud, který je sice asi o padesát metrů vedle ale vždycky menší. Takže trochu srandy v close outech a pak sledování zbytku závodu na obrazovce na Centrálu z café francais už zase s rodinou. Francie je fajn, ale byl čas vyrazit dál.

Večer jsme dali pintxoparty v San Sebastianu s procházkou při neuvěřitelném západu slunce, ráno grande surf na Zuriole a další zastávka byla pro mě obzvlášť nostalgická - Bilbao!

Další dny byly ve znamení poklidnějšího surfingu v Asturiasu, návštěvy partičky na Salty Lobos a sledování dění na francouzských závodech tak trochu z povzdálí, na monitoru mého počítače a telefonu. V každém případě z francouzského Pro France mi v hlavě zůstaly neuvěřitelné jízdy Juliana Wilsona už v prvním a druhém kole, při kterých byly asi celkově nejlepší podmínky. Také celkový level surfingu ve Francii, a tím myslím i freesurfers, kteří na centrálu neuvěřitelně zabíjeli. V Asturiasu to byla klasika, pohodový surfing na Veze, menu del día, empanady, café con leche a výlet na Miradouro del Fitu, plus místní atmosféra a výhled na Picos de Europa, které jsou prostě úlet!

Další den na noc jsme už vyrazili ze Španělska směr Lisabon, odkud měli naši o půlnoci odlétat. Stíhali jsme jen malou zastávku v Nazaré, kde bylo krásně a chodily 6-​8 metrové vlny, na kterých zrovna probíhaly závody v bodyboardingu. a ať si o bodyboardu říká kdo chce co chce, kdokoli kdo dropne do šestimetrového close-​outu, zaslouží podl mě tuny respektu. O kousek dál na outsidu trénoval tow-​in (prý) Kai Lenny.

Aniž bych to věděla, dorazili jsme do Lisabonu den před příchodem hurikánu Leslie. Rodiče odletěli v pátek a v sobotu to začalo! Ale o tom a mnohem punkovějším pokračování road tripu v dalším článku...

Até já! 

JanKa