Rozhovor s Matějem Molešem - život a surfing v Cape Townu optikou Liberečáka

Lidová slovesnost z Podještědí vypráví legendu o pámátném dni 1. dubna 1997. Skupina libereckých domorodců totiž před kulturákem naproti nonstopáči nalezla při břehu řeky Nisy podivuhodný úkaz: samici karety obrovské! Kareta držela v levici lžičku od McFlurryho a v pravici malé ametystové vajíčko. Posledním dechem pronesla proroctví, které je dnes vytesáno do jižní stěny Neumannovy novorenesanční radnice: "Pečujte o mého potomka a on na oplátku přinese do vašeho pohanského prdeloměstečka STOKE!" A jak věštila, tak se také stalo. Podivného dvojnohého tvora, jenž se z vajíčka vylíhnul, se ujala jedna ateistická rodina. Vyrostl z něj Matěj Moleš! V domorodé havajštině nazývaný Makaio, neboli "dar" či "odměna". Makaio se pyšní mnoha tituly, mimo toho bakalářského. Vortexový Šaman; Mortal Conage Ambasador; Jezdec na Extrudovaném Styrudoru; Šejpr s inovativní technologíí: vyplň nerovnosti expanzní pěnou (patent pending); zakladatel nekompromisní elitářské skupiny Sons of Swell; a především moc fajn kluk! Matěj už spoustu měsiců studuje, existuje a surfuje v okolí Kapského města v Jihoafrické republice. Otázky, na které Matěj odpovídal, byly koncipovány s úmyslem dosáhnout výpovědní hodnoty nula. Matěj navzdory pomocí fištrónu poskytnul unikátní pohled na místní přírodu, kulturu a surfování. Přinášíme Cape Town optikou kluka z Liberce!

Co ten tvůj surfing, už chodíš do vody, nebo furt jen pózuješ na pláži?

Byl jsem ve vodě párkrát, ale je mokrá jak blázen. Vrátil jsem se k pózování.

Proč tě baví surfing, v čem je jinej než tvůj druhý největší koníček (vyrábění herbářů ze sušených bylin)?

Surfing a botanika toho mají hodně společnýho. Na surfování mě prostě baví klouzat se po vodě na hezkých místech. V botanice se člověk moc neklouže. Na surfování mě baví, jak mě nutí rozumět vlivům přírody a orientovat se v počasí. V botanice člověk musí rozumět kytkám. Miluju ten adrenalin a jak náročnej a současně nekompetitivní sport surfování je. Botanika je taky adrenalin, ale kompetitivnost je relativní. Záleží na tom, odkud vítr fouká.

Když to vezmeš kolem a kolem, jsou to vlastně dost rozdílný aktivity.

Na jakým manévru teď makáš, v čem se snažíš zlepšovat? (Éterem proběhly zprávy, že se snažíš vysušit a nalepit do herbáře brutnák lékařský, no easy task)

Tyvole brutnáka jsem vzdal koncem ledna, nalepit ho bylo nad moje síly.

Co se surfování týče, hodně se teď snažim zdokonalit v oldschoolových manévrech a rozšiřuju si repertoár airů. Poslední dobou třeba trénuju čistě odjíždět alley-oop a co nejdýl podržet floater. Taky si momentálně piluju styl v tube riding. To je asi vše, na čem teď makám v mým mind surfingu. Co se reality týče, snažim se na line-upu udržet nad hladinou a nepřepadávat když sedim na prkně.

Tady chvíli vážně: chtěl bych zmínit jednu věc, na který jsem v poslední dobé makal. S kamarádem jsme minulej měsíc začli hezkej projekt a jednou týdně bereme děcka z townshipu surfovat. Je to součástí iniciativy mojí známý, která se snaží sportem zabavit a rozšířit obzory mladým klukům z neprivilegovaných rodin. Tihle kluci ve spoustě případů nechodí do škol a náplní jejich dne je potloukání se v ulicích, kde je často naverbujou gangy a vtáhnou je do kriminálního života. Pokud by někdo chtěl přispět k tomuhle projektu, můžete mě kontaktovat na Facebooku. Z týdne na týden sháníme drobné finanční dary na zapůjčení prken a neooprenů pro kluky.

Pár fotek Makaia

Proč sis vybral JAR?

Zamiloval jsem si místní přírodu a jednu místní roštěnku. Jižní Afrika je ohromná a rozmanitá země. Na severu a severovýchodě jsou nádherný savany a bushe, kde národní parky chrání poslední kusy velkých afrických savců. Středem prochází poušť, která se vláhou z oceánu, zadrženou pohořím, mění v zelenej pás vegetací prorostlýho, hornatýho pobřeží. To pobřeží je tu pro mě naprosto unikátní, a voda je plná života. Je to ráj pro milovníky vodních a venkovních sportů, obzvlášť tady u nás na jihu. Žena je krásná, chytrá a dobrodružná. Má horkou krev, takže zvládá místní ledovou vodu. JAR taky nevydává hledaný exhibicionisty, co se obnažovali v pražským metru. Ale jsem tu hlavně kvůli tej přírodě.

Kde přesně v JAR pobýváš, jaký to tam je a co je tam za spotíky?

Pobývám na jižním cípu Afriky, v Kapským Městě. Nebo vlastně v takovým malým zálivu pár kilometrů od Cape Town CBD. Ta vesnička se jmenuje Llandudno. Máme tu velmi konzistentní malou pláž, kde podle směru swellu ožívají tři různý breaky. Na levý straně je takovej close-out left. Ten moc neznám, protože doleva umim jezdit leda na koloběžce. Uprostřed je skoro takovej shorebreak, co za přílivu a při velkým swellu mění surfaře (a občas zmatený influencerky se selfie sticks) na hřebíky a zatloukává je do písčitýho dna. No a vpravo se celkem frekventovaně doprava rolujou krásný barely, který se nafukujou backwashem do slušný velikosti. Místní chargers tomuhle breaku říkaj insta right, protože si sem jezdí dělat luxusní fotky na Instagram v masivních barelech. Já tomuhle breaku říkám shred right, protože pravidelně z barelu lítám rovnou na dno, který doprava shredim obličejem až na pláž. Nicméně, Llandudno je krásná malá osada na okraji Table Mountain National Park plná výborných surfařů a vodních zvířat. Za tu chvíli, co tu jsem, jsme tu surfovali s tučňáky, na pláži jsem našel rypouše sloního (od kamarádů jsem zjistil, že se jmenuje Buffel a je to místní celebrita, připlouvá sem na pobřeží z Antarktidy každou zimu), a pravidelně do zátoky plavou odpočívat keporkaci a velryby jižní. Je to jedno z míst, který vidíš v takových těch motivačních videjích na YT se záběry přírody a tak. Jsem neskutečně vděčnej, že se nám podařilo najít bydlení na takovým výjimečným místě v Kapským Městě.

Jak vnímáš místní surfovou kulturu? Jsou inkluzivní, cítíš se ve vodě fajn?

Velký prkna, starý trucky, dlouhý cesty za vlnama. Popsal bych to jako californskej dream s nádechem divokýho západu. Spousta surfařů, hlavně mojí generace, tu nosí klobouky a oblíkaj se jak hippies. Hodně z nich do toho miluje techno a psychedelické látky. Je to zvláštní kombinace. Jinak myslim že surfová komunita je tu dost otevřená. Chodim jezdit s pár místníma klukama a myslim si, že mě bez předsudků přijali a často mi radí a pomáhaj. Ke všem jsem byl hned od začátku upřímnej a upozornil je, že naše společný session pro mě můžou být poslední, pokud mě někde nechaj a nevytáhnou z vody. Zatím jsem tu za pět měsíců nezažil žádnou vyhrocenou šarvátku, jen občasný osobní zhroucení po neuspěšným pádlování na vlnu (včetně těch mých).

Funguje tam MagicShitWeed? Nebo věštíš surf forecast z krabích kůstek?

Vezmeš dvě krabí klepítka do hrsti a vrhneš je na stůl. Klepítka směrem k sobě znamenají fresh, glassy overhead. Klepítka směrem od sebe jsou špatný znamení a radši do vody nechodim. Není to storprocentní, ale většinou přesnější než MSW. Většina surfařů, co jsem potkal, používá windy.com a windguru. Windguru tu má precizní odhad na vítr. Windy taky fachá celkem spolehlivě a k tomu je moc milý, pokud máš stejně jako já rád pohyblivý barevný obrázky.

Jaká je JAR? Co tě baví na místních lidech, kultuře a přírodě?

Příroda v Cape Townu je divoká a dramatická. Většina Mysu Dobré naděje je chráněný území, a tak tu najdeš krásně zachovalý místa plný zeleně a života. Kromě zvířat ve vodě tu v lesích žijou třeba opice a kobry (tuhle skutečnost jsem pochopil tvrdou cestou, potom co jsem byl několikrát oloupen o batoh babunama a odejit z pěšiny kvůli slunící se kobře). Celý pobřeží poloostrova je těsně obehnaný strmýma svahama pohoří Stolový hory. Jsou tu fantastický hiky a traily pro horský kola. Jedna věc, na kterou jsem si doteď nezvykl, je tady na jihu světlo. Nevim proč, ale místní světlo tu vykresluje barvy nějak sytějc, než co jsem zažil v Evropě. Ze sessions při východu a západu má člověk fakt magický zážitky. 
Kulturně je pro mě Cape Town taková kombinace místních tradičních kultur a naší západní (ne)kultury. Cape Town je veliký město (tušim okolo čtyř milionů) a neustále se tu něco děje. Co mě osobě moc baví jsou food markets, trhy s řadou food trucků, produkty od místních start-upů nebo třeba organických farmářů v krásných venkovních prostorách, často doprovázený živou hudbou. V centru města je taky rozsáhlá undergroundová scéna elektronický hudby, hlavně techna. Techno je tu obrovský a je doménou místních hipsterů a surflordů. Něco jako u nás folk bratrů Ebenů.

V Cape Townu je moc pozitivní atmosféra, valná většina lidí je velmi přátelská a přívětivá. Bují tu taková bezelstná přátelskost a přívětivost k ostatním, klidně jen kolemjdoucím. Pokecáš si s každým, koho potkáš, i když vlastně občas o ničem. Lidi tu v sobě mají takovou tu milost, která je nám v Čechách trochu cizí. Musí to být tim podnebím. Vím, že místní vtipkujou o tom, jak jsou Capetowňani neoblíbený zaměstnanci, protože by furt chtěli bejt venku na slunci a u vody.

Co se společnosti týče, myslim si, že každej Evropan/ka, co přijede do JAR, musí bejt trochu přepadlej z těch diametrálně rozdílných realit, který tu lidi žijou. Zatímco velká část místní populace žije pod hranicí chudoby, nemá přístup k pitný vodě, internetu, a často ani není schopná složit na stůl dostatek jídla, potomci kolonií a evropští imigranti se tu prohánějí ve svých Lamborghini, bydlí v luxusních domech s výhledem na moře a žijou svůj nejlepší život v často velmi izolovaných bublinách. Cape Town je touhle očividnou nerovností proslulej, najdeš tu místa, kde jsou na jedný straně hollywoodský vily s bazény a flotilou sportovních aut a přes ulici je township bez kanalizace, pitný vody a často bez elektřiny. Tyhle nerovnosti vytvářejí napětí, který je tu cítit na každým kroku. Do teď je pro mě náročný se zorientovat v dynamice tý bezmoci s tím něco zásadního udělat a s porozuměním tomu, že jako privilegovaní Evropani (s relativně nedávnou historií vykořisťování africkýho kontinentu) jsme součástí tohohle problému a neměli bychom ho vnímat jako cizí. Tak a tolik moje vsuvka k problémům lidstva.

Vnímáš pozůstatky apartheidu a segregace?

Určitě. Tohle je stinná stránka týhle jinak nádherný země. Ač apartheid jako systém rasový segregace skončil před skoro třiceti lety, strukturální rasismus je v JARu všudypřítomnej. Máš tu například masivní nerovnosti v rozdělení majetku a menšinová populace bělochů vlastní většinu bohatství. Nevím z hlavy přesný čísla, ale myslím, že nejbohatší cca 3000 populace tu vlastní víc než nejchudších 30 milionů. Tím, že valná většina z těch 3000 je bílá a z 30 milionů černá, je zřejmý, že je tu nějaký strukturální problém. V některých částech města jsou ulice plný žebrajících. Nikdo z nich není bílej. Téměř všechny „nižší“ pracovní pozice jsou obsazeny místními Afričany. Nikdy jsem například neviděl bílýho pracovníka za pokladnou, uklízeče, nebo zahradníka. Rasismus je tu extrémně citlivý téma. Například nikdy tu neuslyšíš rasistický poznámky nebo nadávky. Tyhle přímý projevy rasismu tu absolutně nejsou tolerovaný. Na téma post-apartheidský JAR bys mohl napsat knížku, protože všechno je tu nějakým způsobem spjatý s rasismem. I ve vodě, si troufám říct, je 99 procent surfařů bílých. Celkově přitom bílá populace tvoří míň než deset procent.

Kde nejčastějc pózuješ na pláži a proč se ti ten spot líbí?

Llandudno je spot, kterej mam před bytem. Když funguje, je to randál a často je tam hlava na hlavě. Užívám si tam jezdit při a po západu, kdy většina lidí musí pryč, aby se dostali včas domů. Obzvlášť když byla karanténa od osmi večer, to byla pohádka. Další oblíbenej spot je Dune v Noorhoeku. Nachází se na konci asi čtyři kilometry dlouhý pláže s parkovištěm na druhý straně. Musíš k němu pěšky cca 20 minut, a tak se občas stane, že máš vlny úplně pro sebe. Se silným offshore se tam lámou lefts i rights, který se nad mělkou dunou rolujou do luxusních barelů. Tam si chodim rovnat páteř a dělat klukům fotky.

Který vlny jsou pro nás matláky a kam lezou místní corelordi?

Je tu několik beach breaků s dlouhýma a táhlýma vlnama, který matlákům jako my odpustěj kde co. Jinak za mě kdekoli, kde neni moc lidí, se pro matláka místo najde. Kommetjie má třeba nespočet liduprázdných reefů, kde se stačí rozhlídnout z kopce nad pobřežím a vybrat si. Kolem Cape Townu je takových míst spousta.

Místní corelordy potkávám na Dune, sem tam v Kommetjie. Vím, že spousta z nich chodí shredit na ukrytý pláže v Cape Point National Parku. To je místo, o kterým jsem slyšel báje a zatim pořádně neprozkoumal. V městečku Hout Bay pod ikonickým útesem Chapman's Peak se zimním swellem ožívá Dungeons. Tahle 30-40 stop velká vlna je považovaná za jednu z nejnáročnějších big waves vůbec, hlavně kvůli tomu, že se nepředvídatelně zvedá a láme hned o několik reefů v řadě. Tam místní corelordi prej často uvíznou mezi sety a proud je odnese na ostrý pobřeží pod útesy.

Už máš nějaké kamarády, krom těch imaginárních? S kým surfuješ?

První měsíce jsem trávil se spolužáky mých bývalých spolubydlících. Byli to většinou Francouzi a Španělé, co tu chodili do jazykový školy na kurzy angličtiny. Pár z nich byli nadšení surfaři. Ve vodě jsem si udělal pár kámošů, co tu žijou. Tady bych chtěl vyzdvihnout jednu zajímavost na mojí generaci místních Afrikánců. Nevím, čemu to připsat, ale spousta lidí ve věku 20-30 tu nosí jména atmosferických jevů. Je to zvláštní věc. Třeba můj nejbližší surf parťák se jmenuje Tide. Je to místní rodák a totální shredder. Skvěle rozumí místním podmínkám a předpovědím a díky němu se dostanu na famózní spoty ve správný dny. Další kámoš, kterýho jsem potkal na techno festivalu, se jmenuje Storm (afrikánsky Storrum). Občas podnikáme mise s jeho partou mně podobných nadšenců. Se sousedem od naproti jezdíme tady náš spot. Soused se jmenuje Rain. Občas si s nima přijdu jak v partě X-menů.

Jinak moje přítelkyně, která žila v Cape Townu několik let, než odjela na exchange do Prahy, tu má spoustu fajn kamarádů, se kterými trávíme čas. Na to, jak je to veliký město, je surfovej okruh v Cape Townu relativně malej a každej se tu zná s každým.

V bytě vedle nás bydlí můj jihoafrickej mentor Andrew. Andrew je doslova capetownskej Kai Lenny, možná leda s tím rozdílem, že dá dohromady i složenou větu. Šlehá vlny na všem, co plave, a plave ve všem, co je tekutý. Je jeden z OGs co začali jezdit capetownský big waves jako Dungeons a Sunset v Kommetjie. S Andrewem jsem začal dělat free diving a momentálně se ho snažím přesvědčit, aby mě roztáhl na 40 stopou Dungeon na mým twin finu.

X-Meni a Andrew v akci:

Prý jsi od souseda dostal harpunu na žraloky? Co s ní zamýšlíš? Trápení tuleních mláďat? Myslíš, že s ní někdy půjdeš do vody, nebo spíš sám sebe postřelíš v autě po cestě?

Nedávný shlídnutí Seaspiracy, ač to z mýho pohledu byl takovej faktickej Long Island (jakože smíchali spoustu faktů, co spolu moc nejdou dohromady), mě nakoplo, že pokud chci obohatit svoji vegetariánskou dietu trochou ryby, budu si ji lovit sám. Bohužel, na prvním freedive tripu jsem Andrewa postřelil v autě a od tý doby mě potápět nebere. Naštěstí jsem našel nový využití pro harpunu a teď ji používám místo leashe, kterej mi vždycky akorát překážel na noze. Je to geniální… když spadneš, rychle zamíříš a prostřelíš prkno. Pak ho jednoduše přitáhneš i s hrotem. Doporučuju všem surfařům. Horší stránka je, že potřebuješ hodně prken.

Makaio já ti děkuju! Nechtěl jsem ti to říkat, abys nezáviděl, ale v sobotu otvírá vlna pod zámkem v Brandýsy. Tak si užij to nudný oceánský vzdouvání a čííst! 

Matěj neholduje sociálním sítím, takže stalkovat ho nebude snadné. Nicméně psal, že když ho potkáte v hospodě, kupte mu Kozlika!

z tarotových karet vyčetl

Jan Moleš
Další články autora


Další zajímavé články

Trofej z Boost Mobile Margeret River pro si odnáší Tatiana Weston-Webb a Filipe Toledo

Boost Mobile Margaret River Pro presented by Corona je za námi. Ve West Oz zvítezili Filipe Toleda a Tatiana Weston-Webb. Je to historicky podruhé, kdy dámskou i pánskou část jedné z prestižních zastávek WSL vyhráli zástupci jedné národnosti. Brazilská smečka se zdá být nezastavitelná. Zastávka odstartovala neuvěřitelnými XL podmínkami na Main Breaku a závod přinesl několik nezapomenutelných momentů. Zkraťte si čekání na další zastávku na Rottnest Island krátkým shrnutím závodu.

Mrkněte na krásný artový film Daleko od oceánu od dua Karkys a Adam Svoboda

Artová krátkometrážní lahůdka Daleko od oceánu vypráví příběh muže, co se jmenuje Adam. Adam žije v Čechách a je surfař. Adam ví, že čechy a surfování nejdou moc dohromady, a tak jezdí se surfovým prknem na sněhu. Tento inovativní koncept by se dal poměrně snadno streamlinovat a monetizovat: na prkno by se zamozřejmě musela noha nějakým způsobem upevnit, prkno by se nejspíš trochu zploštělo, hrany by se naostřily... jo počkej chvíli.

Mark Healey vyhrál O’Neill Wave of the Winter 11X Award

O’Neill Wave of the Winter 11X je jedenáctý ročník prestižního klání o nejlepší vlnu sezóny, vzniknuvší kolaborací forecastingové platformy Surfline a surfového giganta O’Neill. Koncept klání je veskrze digitální. Účastníci zasílají záběry odjetých vln na několika spotech na North Shore Oahu. Jmenovitě především Pipeline, Backdoor, Off the Wall, Sunset, Haleiwa a Outer Reefs. Čtveřice legendárních sudích následně určí, kdo odjel na North Shore vlnu sezóny. Vlna sezóny se většinou pozná tak, že po jejím shlédnutí jdete rovnou do sprchy. Vítěz vstupuje do surfové síně slávy, získává neutuchající respekt globální komunity jezdců na polyurethanu a přízeň všech hulu tanečnic s kokosy místo bikin.