Rozhovor s Mílou Brzákem o závodu, který přepsal historii adaptive surfingu

V den, kdy se do lavic museli vrátit všichni školou povinní, se na Bali začala přepisovat historie adaptivního surfingu. Ve dnech 1. – 3. září se totiž uskutečnil závod Bali Adaptive Pro, který se vůbec poprvé odehrál na známém reef spotu Echo Beach, který nadělil fenomenální vlny a otestoval tak kvality všech adaptive (handicapovaných) surfařů. A co víc, celý závod se konal pod taktovkou našeho kámoše Míly Brzáka, který za pomocí Reda Wheatlyho celou myšlenku přivedl na svět! Na Bali dorazilo celkem 24 závodníků z 10 zemí celého světa, kteří bojovali o vítězství v 5 kategoriích - upper limb, lower limb, kneeling, prone, visually impaired. Výsledky najdeš na konci rozhovoru.

Čau Mílo! Co tě přivedlo na myšlenku uspořádat závody v adaptive surfingu? 

Ahoj! Byla to potřeba posunout se ze škatulky, kterou Adaptive surf měl, a vlastně i souhra náhod. Adaptive surfaři jsou často ostřílení jezdci z různých koutů světa a zatím žádný závod na světě nepřekvapil podmínkami hodných profesionálnímu závodu. Kromě letošního Wavepoolu v Walesu. Kamarád Red se snažil loni uspořádat kvalitní závody v Austrálii, ale protože jen zákonné pojištění bezpečnosti pláže zde pokryje 50% nákladů akce, nakonec to nevyšlo. Myšlenka udělat závod blízko Austrálie, na dobrých vlnách, s profesionálním týmem, který pořádá ISA a WSL závody a hlavně na místě s konzistentními vlnami a poměrně “levným” organizačním týmem se tak zrodila. Je to spousta peněz a lidí. No a moc adaptive surferů zde nežije a nemluví místní řečí.

Sám už jsi několik světových závodů zažil, v čem byla pro tebe největší výzva pro organizaci a čím se závod lišil od těch ostatních? 

Neměl jsem vůbec páru, co všechno za tím je. A hlavně když už jsem “doma”, tak jsem chtěl taky závodit. I to byl důvod proč jsme letos objeli Evropskou tour Anglie, Wales a Španělsko. Abych nabral inspiraci a zkušenosti. No a samozřejmě velkou obavou byli Balijci. Protože kdo v Indonésii už někdy byl, tak ví, jak to funguje se spolehlivostí. Nakonec jsem byl překvapený, opak byl pravdou.

Byl někdo, kdo tě jako závodník nejvíce překvapil? Kolik lidí se na závodu podílelo, jak oganizačně, tak i v závodě? 

Už před rokem na tripu na Lakey Peak jsem se dozvěděl o surfaři z Brazílie, který má stejný handicap jako já, ale nikdy nezávodil. Nakonec dorazil a myslím, že celou naší kategorii posunul o úroveň výš. Kdyby Mark Richard uměl ještě aspoň 3 slova Anglicky, asi by to bylo s ním lepší. Každopádně dal ve finále dvě 10ky (perfektní skóre!

Jeden z důvodů pořádání závodu v JV Asii bylo motivovat lokální jezdce. Povedlo se nám zařídit účast pro jezdce z Filipín a Indonésie. Oba dva porazili ve finále Mistry Světa a výsledné skóre ukázalo, že nová generace je na cestě. Je těžké říct, kdo překvapil. To, že jsme najednou ve velkých vlnách oproti beach breakům po světě byla zásadní změna, a jak řekl můj dlouholetý vzor Antony Smith: “Adaptive surfing just grew up”.

Co všechno jste pro uskutečnění závodu takového formátu museli podstoupit? Jak těžké bylo získat finance na samotný závod a existuje vůbec nějaká podpora od státu? 

Závod měl silný základ v tom, že pro jeho uskutečnění se parťák Red rozhodl ujít 150km pochod po plážích. Cesta z Newcastle až do Sydney na jeho amputovaných nohách prostřednictvím veřejné sbírky tak zařídila základní objem prostředků, aby se závod uskutečnil. Určitě musím zmínit i Kaie Lindera, což je profesionální speaker extrémních sportů z JAR. Ten taky pomohl sbírkou, přiletěl bez nároku na honorář a celý závod komentoval. Kai je profík a dokonce se nabídl sám od sebe, že chce být součástí!

Jak účastníci zvládali tak technickou vlnu, jako právě Echo? Nebylo to pro některé až nad jejich limity?

V neposlední řadě závod hodně ovlivnil místní surf profík a podnikatel Tai Graham (člověk, který stojí za Single Fin podnikem).  První den se přišel podívat na závod a byl tak unešený, že zaplatil pronájem jet ski na finálový den. Ty samé, které jsou na jakémkoliv CT závodě po světě. Vzhledem k tomu, že vlny byly na finálový den fakt silné a lámaly se daleko od pláže, byla to obrovská pomoc. Navíc, když ležíte na prkně vzadu na lehátku, v závodním dresu a vezou vás na heat, najednou si říkáte sakra, co tam ten týpek z Havířova vlastně dělá, haha?

Jak sis vůbec vedl ty, jakožto jediný zástupce naší země? Dokázal jsi se v tom organizačním stresu vůbec uvolnit, aby ses chvíli soustředil na ježdění? 

Abych si nalil čistého vína, byl jsem trochu zklamaný. V kvalifikaci (kdy zrovna vlny vypnuly). V seminifálne se pak závodilo jeden proti jednomu. Střetl jsem se s Brazilcem Robsonem, který vyhrál Evropskou tour. Podařil se mi první floater v závodě a celkově jsem měl skore 13.33b, což je skvělé. Robson však získal 17.83b, postoupil dál a nakonec bral stříbro. Mrzelo mně to, ale starat se o chod akce a zároveň jezdit, to dalo zabrat. Mrzí mě to, protože bych se už rád dostal na bednu. Ale můj čas asi ještě přijde.
Chce to na sobě makat a učit se dál. A tomu se teď budu intenzivněji věnovat.

Díky za rozhovor Mílo, ať se ti daří!

Díky za rozhovor a děkuju čtenářům, co si ho přečetli. Hlavně bych chtěl poděkovat všem, co se podíleli na organizaci celého závodu a také surfařům, co dorazili závodit!

Foto: Marek Štefech

Pro víc informací o závodě Bali Adaptive Pro, navštiv www.baliadaptivepro.com nebo sociální sítě - Instagram, Facebook.

Nezapomeň sledovat taky Mílovu neziskovou organizaci Adapted.cz - Instagram, Facebook.

rozhovor

Honza Považan
Další články autora

zveřejnil

Jakub Michna
Další články autora

Další zajímavé články

Billabong parta zápasí s šílenou The Box ve filmu Good Call

Billabong je Australská značka. Kluci z Billabong party proto ví, že kdo neochutná reef pod šílenou vlnou "The Box" na západním pobřeží Ozu, jako by nežil. Proto se producenti týhle firmy na celotělový prezervativy rozhodli poslat svojí partu právě tam. Pár mladších kluků mělo na týhle vlně svoji premiéru. 15ti minutovej film Good Call rozhodně stojí za vaší pozornost.

Report z první zastávky Českého Poháru v Surfingu- den druhý!

Už je tomu déle než týden, co byli na portugalském pobřeží Atlantiku korunování vítězové první zastávky Českého Poháru v Surfingu. Ptáte se, proč nám tak trvalo dodělat report? Možnost první: tento historický milník znamená pro českou surfovou nobilitu strašně moc. A tíha odpovědnosti zvěčnit tuto kataklyzmickou událost, která katapultuje surfaře českého na vrchol surfového potravního řetězce, se na autorovi projevila a způsobila zdržení... Možnost druhá: autor je línej pazneht a místo svojí práce tráví dny sledováním youtube videí, na kterých lidé zápasící s nadváhou padají z rotopedů. Čemu uvěříte, je na vás. Ať už je to, jak je to, následující binární kód obsahuje exkluzivní a zákulisní informace z Caparica Czech Open - první zastávky Českého Poháru v Surfingu. Na konci tohoto textu se dozvíte, kdo nás vyvede z temnoty na surfové výsluní, kdo vnese do našich (stokem nepolíbených) duší koncentrovanou aloha spirit, a kdo globální surfové komunitě jako přední a nejdominantnější exemplář živočicha zvaného jako surfař český, ukáže, že v naší inland zemičce taky umíme škubnout směrem k lipu!

Report z první zastávky Českého Poháru v Surfingu - den první!

O víkendu 11.-12. září proběhla první zastávka Českého Poháru v Surfingu v portugalské Costa da Caparica. Vítěz a vítězka navždy vstoupili do české surfové síně slávy a jejich jména budou jednou provždy vryta do našich srdcí. Tento český surfový milník si zasloužil plnou pozornost, proto jsme do Portugalska, země plné temperamentu, dorazili. Bůh žehnej nízkonákladovým aerolinkám! Přímo na místě jsme vstřebávali veškeré stimuly, které pobřežním vzduchem poletovaly a průběh závodu jsme popsali nám tak blízkým způsobem - vypovídající hodnota nulová, úroveň srandy průměrná!