Short Australian surf trip

Pětidenní roadtrip po pobřeží Austrálie okolo Goaldcoastu. Jak se to vlastně všechno seběhlo? Jak se taková socka, jako jsem já, mohla dostat takhle daleko?

Asi takhle – už druhým rokem jsem člen raftové TR HIKO. Do Austrálie jsme se s týmem dostali na Mistrovství světa v raftingu. Mistrovství trvalo 14 dní a konalo se v Queenslandu. Rád bych vám sem napsal, kolik medailí jsme za celkem 4 disciplíny vyhráli, ale přijeli jsme s prázdnou (i když jsme byli ve 2 kategoriích na 4. místě, celkově jsme se umístili na 5. místě).

V tomhle stanovým městečku byli ubytováni všichni účastníci závodů

Po skončení mistrovství jsme měli s klukama ještě týden do odletu nazpět do Čech. Když se všichni rozhodovali, co budou ten týden v Austrálii dělat, já už měl jasno. Jsme v Austrálii, tak surf, ne?

Narychlo jsem ještě přemluvil jednoho kámoše, a jelo se.

Vzhledem k tomu, že nejsem moc plánovací typ (na to mám moji milovanou), tak jediná informace, kterou jsem do tý doby věděl, byla ta, že se někde v Queenslandu surfuje. Zabalili jsme si krosny, hamaky a nechali to osudu. Vlastně až na místě jsme zjistili, že v Queenslandu se sice surfuje, ale samotnej stát je dlouhej asi jako celý pobřeží Španělska a Portugalska dohromady, a z 80% (až na Sunshine coast) ho lemuje korálovej útes, kterej všechen swell brzdí a na pobřeží to potom vypadá jako na Macháči.

Takže, když to všechno shrnu věděli jsme, že chceme s Honzou (to je ten kámoš) někde surfovat a nejbližší možný místo bylo až v Brisbane, což bylo 2500 km od nás – což bylo asi 30 hodin autem.

No anebo 3 hodiny letadlem.

Takže letenky jsme kupovali večer před odletem :D stály sice čtyřku, ale my byli na surfování neuvěřitelně natěšený.

Plánování jsme moc nedali ani teď a v pondělí večer už jsme seděli v letadle směr Brisbane.

Sunset surfing

To, že se nám klasicky od začátku výletu nedařilo, bych vlastně taky mohl zmínit. Na check-inu při vstupu do letadla nás oba stáhli o další litr, protože jsme měli těžší příručáky. Souběžně v tu dobu se mi už taky povedlo zabookovat super "výhodně“ dodávku, kterou jsme to tam chtěli projet. Musím přiznat, že v tu dobu jsem nebyl úplně ve formě a dělal jsem všechno na telefonu, ale cena za 280 dolarů (4500czk) za 5 dní v luxusním vanu mi přišla víc než přijatelná a hned jsem tam zadal číslo karty. Bohužel jsem byl tak rychlej a blbej, že jsem si nikde nevšiml – taková ta klasika – že pokud si to chcete za tyhle peníze auto půjčit, musíte složit kauci 95 000 tisíc v cashi. Nebo si zaplatíte další "výhodný" balíček, a nemusíte skládat nic. Samozřejmě jsme na účtě tolik peněz neměli, takže jsme v tom nakonec zahučeli za dvakrát tak víc.

Náš drahý (doslova) van, kterým jsme "cruisili" po GoldCoastu

Auto jsme fásli hned ráno a hned se vydali do meky australskýho surfování – BYRON BAY. Pro fanoušky Marvelů je to místo, kde bydlí Thor (Chris Hemswroth). Pro ostatní je to nádherný hipsto-surfo-cute městečko, který je asi 2 hodiny daleko od Brisbane. Byron Bay je dost turistickej, takže se tam dá najít spoustu míst, kde si dát dobrý kafe nebo burgra. Přímo na surfování jsou ve městě dvě pláže.

Poprvý za tři roky surfování jsem viděl holky ve vodě surfovat v plavkách. No, schvaluju :D 

Protože je Austrálie neuvěřitelně drahá, měli jsme oprávněnou obavu z toho, na kolik dolarů nás vyjdou surfy. Tady nás musím pochválit. Lidi, pokud ještě neznáte, tak aplikace Awayco je to, co byste si měli na cestování a rentování surfů stáhnout. Sice funguje tenhle projekt jenom někde, ale tam, kde funguje, se určitě vyplatí. Jde o to, že si surfy můžete vypůjčit přímo ze surfshopů, a jde i o top modely. Awayco je  takovej sharing systém a ceny se hodně liší oproti půjčovnám. My jsme si přes Awayco půjčili super prkna na celý 4 dny za 55 dolarů. Já jsem jezdil na skvělý fishce Channel Island 6,0 a Honza na kratším pěňáku.

Takhle se v surfshopu označují boardy AWAYCO

Podle většiny lidí, kterých jsme se po cestě ptali, je v Byron Bay problém s kempováním v autě přes noc – a to po celým městě. Někde jsem taky četli, že za wild-camping v týhle oblasti rozdali policajti za parkování za minulý rok 2200 pokut, a tak jsem si řekl, že pokuta je opravdu to poslední, co v tuhle chvíli potřebujeme. Tak jsme se nakonec rozhodli strávit noc na odpočívadle u dálnice, který ale spíš připomínalo kemp, protože tam byl nespočet dalších nocležníků. A spaní v autě, který jsme si půjčili, je pro člověka jako jsem já lepší než 4 hvězdovej hotel!

Další den jsme zkoušeli jinou pláž u městečka Ocean shores, ale nebylo to nic moc. Hlavně jsme ve vodě po 20 minutách zůstali sami, a z toho jsem opravdu neměl dobrej pocit. Večer jsem si z té krize sedl za komp a začal pořádně hledat, co dál. Našel jsem pláž, Stanned rocks, podle fotek vypadala krásně, tak cíl byl jasnej. Nic jsem od toho nečekal, a o to víc jsem byl překvapenej z toho, co tam na nás čekalo.

První věc, kterou jsme viděli, bylo krásný parkoviště na kopečku nad spotem, ZADARMO (to se v Austrálii moc nevidí), u kterýho byly free grily, a celkově to působilo strašně krásně. Posléze se nám otevřel výhled na krásný glassy waves s průhledem na mrakodrapy Goldcoastu. Ve vodě bylo sice hodně lidí, ale vln tam bylo pro všechny dost.

WELCOME in RAINBOW BAY, BITCHES!

Na jednom z nejkrásnějších spotů, kde jsme si žili celý 2 dny nádhernej australskej sen.

Jinak tady je mých pár *quicktips* na surf vanlife v Austrálii

  • Pořádně si čti podmínky v půjčovnách vanů
  • Místa na spaní jsou skvělý na většině rest areas, kde jsou často i grily
  • Neptej se lokálů na žraloky, protože odpověď je vždycky stejná: „Jojo, jsou tady, drž se u lidí a buď rychlejší než oni a jejich vytasený zuby
  • V Austrálii se nemluví anglicky. Přízvuk, kterým se tam dorozumívaj, jsem byl schopnej dekódovat vždycky až tak napopátý
  • Je dobrý řídit se australským příslovím: „Všechno tě chce zabít.“
  • Přímý pohled kasuárovi do očí není ta nejchytřejší věc, co vás může napadnout. A už vůbec ne něj syčet a mávat rukama a pořvávat: „Jdi ode mě ty velká slepice!!"

To by bylo pro tenhle krátkej report všechno.

Takže Austrálie, díky!

Tentokrát za No Mad Story solo Adam

(Poděkování Honzovi za jeho trpělivost s tím, mě fotit, díky!)

napsal

No Mad Story
Další články autora

Další zajímavé články