Soulrider Beach House a Camp Farma Francie 09

Z rozžhaveného indonéského ostrova Bali se na evropské léto přesuneme zpět do francouzského maloměstečka Vieux Boucau, kde stejně jako minulý rok proběhne Camp přímo na písečné duně, což je už na pohled překrásné místo na trávení aktivní dovolenky. Trošičku se vrátím myšlenkami v čase a schválně, co se nám objeví za vzpomínky.

Vieux Boucau je vzdáleno asi patnáct km od největší evropské surf základny Hossegor, v atlantické části Francie zvané Les Landes.

Po osmnáctihodinové projížďce napříč Evropou jsme zastavili přímo u pláže. Jen jsme se rozhlédli a na písečný duně se třepotala ve větru vlajka s povědomým designem Soulrider.cz.

Po privátní cestě jsme se dostali až přímo k jedné z nejpřehnanějších vilek, co jsem zatím kdy obýval. Prakticky ani nešlo, abychom bydleli blíž k vodě. Stačilo skutálet cca třicetimetrovou dunu a rovnou skočit do vody. Vlny se lámaly všude kolem nás, ale pro mně nejoblíbenější bylo místo přímo před naším domem - ani napravo, ani nalevo, prostě přímo před námi. A toto byla i mega záchrana morálky, jak se ještě zmíním.

První dva týdny byly vlnky dost klidný, možná až trochu moc, ale to rozhodně pomohlo campíkům a začátečníkům, kteří by měli daleko víc práce s prvnímy kroky. Celkově jsem byl dost překvapenej, že po týdnu válčení ve vodě někteří jedinci velmi slušně sjeli vlnku a nezůstali jen u plácání se v pěně. Klobouk dolu.

Kromě hlavní náplně, teda výuky surfování, byly na programu všelijaké tématické hry o ceny od sponzorů campu. Velmi zajímavý a urputný byl třeba triatlon, podstatně klidnější petang nebo minigolf. Adrenalinový závod v minikárách stál taky za to. No a komu chybělo nakupování dobrot, vína nebo návstěva surf shopu, rozhodně to neměl daleko.

Našli se i tací, kteří dali přednost zevlování na baráčku, válení se v houpacích sítích, chození po laně nebo tréninku balancu na Indo-boardu.

Nesmím zapomenout zmínit velké pokušení, které se každý den odehrávalo a to byla samozřejmě návštěva nejoblíbenější místnosti v baráku. Bar o který se parádně, někdy až nebezpečně dobře staraly dvojčata Alešák a Arnošt. Právě díky těmto komplikacím jsem byl neskutečně rád, že jsme to měli do vody tak blizoučko a myslím, že mohu mluvit za většinu.

Výlet to byl opravdu parádní. Ani malinké vlny mě nemrzely, páč díky tomu se naskytla možnost zůstat tam celý měsíc.

A po kratičké pauze - návštěvě doma, jsme se vrátili do Francie, páč sezona byla stále v plném proudu.

Konkrétně malá farma kousek od městečka Souston. Tohle místo ztracený mezi kukuřičnými poli je základna švýcarský surfový partičky, s kterýma jsou kontakty provázány ňákej ten pátek a právě na tom vznikl nápad udělat takovou malou mezinárodní družbu. Místečko patří výbornýmu týpkovi z Anglie, co se zasekl třicet let u vody a proto u něj vznikl tenhle kouzelnej camp pro lidi z celého světa. Jelikož jsem teď měl možnost pomáhat Koyakovi na campu a strávil jsem tam slušnou dobu, potkal jsem velkou škálu nejen českých campíků, ale i lidi co se jen tak zastavili po cestě kolem, páč o tomhle místě slyšeli nebo moc dobře věděli, kam se vracejí. Jedna z nejoblíbenějších částí je stodola, kterou zrekonstruoval náš německej kámoš Nicko a přeměnil ji v nádhernej bar, místnost plnou gaučů, v rohu obří postel a na zemi vysypán plážovej písek. K tomu navazovalo několik místností, kde se spalo, pár dalších pokojů v hlavním domě a krásnej malej domeček, kde se člověk rozhodně nezapotil.

Jak jsem již zmínil, nebyla to jen dovolenka - tenhle výlet, ale účastnil jsem se pomoci při výuce surfování. Naši campíci mají zahrnuté hodiny s profi francouzskými lektory, kteří jim podají základní info a já potom sledoval, co kdo jak dělá, radil, fotil, natáčel a plaval pro lidi, který unášel proud směr New York a nebo Bilbao. Musim říct, že oproti začátku léta se proudy hodně změnily, podstatně zesílily a někdy jsme chytli hodně podařený podmínky. Hlavně celý první zářijový týden byl super čistej swell, vítr jak má být, no prostě potěšení být u vody. Samo, že někdy to bylo dost nepoužitelné na našem oblíbeném místečku zvaném La Caserne asi patnáct minut autem z campu, ale aspoň jsme se vydali směr Španělská hranice na Hendai Beach, což je v takovém malém zálivu a dá se i při velkém pekle tady chytit pěknou vlnu normální velikosti.

Podařilo se mi jeden týden udělat si čas víceméně pro sebe a to mě samozřejmě potěšilo ze všeho nejvíc. Strávil jsem dost času ve vodě, naučil se zas něco nového a hlavně nemyslel na žádné potíže. To je přesně to, co pak hřeje u srdce - dobrej pocit z vody, krásný babí léto na francouzském pobřeží, pomalu se barvící příroda a luxusní západy slunka.

Poslední týden se odehrál v zajímavém sledu. Nejen, že se tu objevil kamarád s pořádnou kamerou na rameni a snažili jsme se natočit nějaký sranda záběry, v což pevně věřím, že dobře dopadne. Ale navíc se tu jel světový pohár v surfovaní, kde jste mohli vidět většinu hvězd, kteří inspirujou mnoho kolem sebe, ať už ježděním nebo dnešní módou. Každopádně první dny jim vlny přály a k vidění byly hodně slušný triky. Měli jsme štestí, že jsme zaparkovali vedle auta a hele, to je přeci Kelly Slater a hošan si tam voskoval prkno a převlíkal se do neoprenu. To, co předvedl deset minut na to ve vodě, to byl totální přehled nad prknem i vodou. Vše jsme ukončili na Quicksilver párty, kde proběhl freestyle motocross a koncert. Několik posledních dní uteklo hodně rychle, ranní surf, pofackovat věci, natočit kámošovu jízdu v přehnaným sk8 bazénu a mohli jsme se vykutálet směr ČR.

A v takovéhle pohodě proběhlo minuloroční léto. Tudíž není divu, že už pomalu balím těch pár švestek, surf a huráá směr Soulrider Beach House. Co vy na to?

Rád bych potkal co nejvíce známých z minulého roku, které surf chytl tak jako mě. Pokud se ale nepodaří, určitě navštivte nový objekt Soulrider Accomodation na indonéském ostrově Bali, kde jsou vlny pořád a kde budu pravděpodobně trávit i zbytek roku.