Soulrider Surfcamp Bali

Konečně jsme na chvilku uschnuli a hlásíme se po delší době z Bali. Přečtěte si text o Kuta beach, podívejte se na fotky a přijeďte si zasurfovat, ohřát se a vyhnout se všem poplašnejm zprávám o prasečích, ptačích, lidských a jiných chřipkách.

Těšíme se na Vás v ráji.

.

Je snad někdo, kdo by zapomněl na svůj první den na Kuta Beach? Totální naplnění dojmy ze všech možných úhlů..., vůně hřebíčkového tabáku, kouř z miniaturních obětních Hindu dárečků, nekonečné troubení taxi, stovky usmívajících se pouličních prodavačů a jejich nabídek od návštěv klášterů, výprav na vrcholy sopek, přes kouzelné houbové shaky a nebo masáže. No zkrátka, na co si pomyslíte. Nesmím opomenout všude přítomný hukot tisíců motorek - jak po ulicích, tak po chodnících i v nejužších postranních uličkách mezi domy, neustále troubících, aby upoutali svou pozornost a v pořádku dorazili k vysněné písečné pláži a přehnaně teplé vodě.

Už tak navnaděn skočit do vody na parádní surf session, nechat spláchnout tíživé vzpomínky na hodiny strávené v mikrosedačkách ekonomické třídy leteckých společností, kolena namáčklá na hruď a jídlo s příchutí recyklovaného papíru. Naděje a vidina pláže je snad jediné, proč jsem ještě nikdy nezačal nahlas křičet. Jen malý kousek mě dělí od vytoužené nirvany, i když bez semaforu a přechodu se zdá, že se nedá přežít přeběhnutí toho miniaturního pásu asfaltu, který mi chvilkami připomíná spíš německej Autobahn, než beach side klidného a spirituálního ostrova Bali. I přesto stačí vychytat pravý okamžik a jak vystrašená slepice přeběhnout poslední peklo a konečně ta pravá odplata - dotek písku a jsem zas na Kuta Beach.

Z malé balinézské rybářské vesničky, kam američánek Robert Koke po prvé v roce 1930 přivezl první surf a následně postavil první hotel až po dnešní vizi, kterou jsem popsal, jedna věc zůstává pořád stejná. Pro mnoho a mnoho lidí z celého světa je to místo, kde doopravdy začali surfovat - něco jako stejně proslavená pacifická sestřička Waikiki Beach na Hawaii. Tomu i přesně nasvědčuje bilance surf shopů od nejstarších 5 m čtverečních malinkých krámků, až po nejslavnější mezinárodní značkové shopy po každých 50 metrech na Kuta Street. Vyrostly tu surf školy. Lokálové a prodavači pití všichni nabízej boardy na půjčení a své učitelské schopnosti, zejména nováčkům pláže, na který maj super čuch i metody, jak v nich zapálit zájem o surf.

Tento lifestyle se vpil hluboko do písku pláže. A vlastně proč ne? Surfovat může přeci každý. Kuta beach tomu zcela nasvědčuje svou rozmanitostí vln pro všechny stupně surfařů. Na tomhle bezpečným plážovým zlomu písečný dno dokáže vytvořit malý vlnky, ale i hodně velký a mega rychlý vlny. Dno je navíc výhoda pro začátečníky anebo pro ty, kteří mají špatný pocit z toho, co na ně čeká v hloubce dál od pobřeží, tak jako třeba na korálových útesech. Místo jednoho z nejpravidelnějších zlomů je nazváno Halfway, páč je na půl cesty po ulici Jalan Pantai Kuta, než zahne do Jalan Melasti. Tohle místo dokáže pochytat vlny za každého swellu a každé hodiny, takže není vyjímkou vidět tu místní hvězdy nebo profíky. Hlavně před západem slunce, kdy už probíhá spíš zábavná session po ranních vražedných místech jako jsou Uluwatu, Padang Padang, Bingin, Belangan, atd. Někdy se vyplatí jen tak se projít s prknem po pláži a až uvidíte tu pravou vlnu, skočit do vody a užít si ji.

Nejen díky prodavačum všeho a surfování, je na pláži o zábavu postaráno. Často se můžete stát svědky surf závodů, Kuta karnevalu, dočasného skate parku, hudebního festivalu a nebo klasické párty s DJs z celého světa. Jelikož je vstup na pláž zdarma a náš „Soulrider house“ je jen pár minut chůze po pláži směrem k letišti, je dost lehké si sednout a zaseknout se do pozdních hodin. Když nad tím tak přemýšlím, na světě už nebude moc takových míst.

Přes vše, o čem jsem se tu rozepsal, když sedím na prkně v teplé vodě indického oceánu, koukám jak se na obzoru zvedají a klesají rybářské lodičky s přicházejícíma vlnama, je to určitě ten samý pocit jako v těch 30.letech. Samozřejmě než se rozpádluju a zvednu oči na pobřeží. Ale i tak si myslím, že je to hodně v klidu a vše OK, protože pochybuju, že je na světě místo, kde je propleteno tolik různorodých elementů a přesto se tu najde tak málo násilí a dramat ... a tolik klidu, lásky a míru v duši. Není to neuvěřitelné?

Soulrider.cz Surfcamp, Bali 1.11.2009