Sri Lanka - ráj na zemi

Dnešním článkem z továrny Traga dua, bychom vám chtěli přiblížit surfing, na krásném ostrově Srí lanka, za kterým jsme sem přijeli s mojí družkou Gabrielkou.

Bydlíme na východním popřeží pár metrů od pláže na českém Surfhousu pod taktovkou Báry Jindrové, který zde funguje až do konce října a pak se přesouvá společně s vlnami na západní pobřeží.

Naše cesta za letním dobrodružstvím začala dobrodrůžem už v Praze, kdy jsme měli letenky na 15. června a Gábi 13. obhajovala svou diplomovou práci a já jsem 14. dodělal poslední důležitou zkoušku ve škole. Naštěstí jsme vše zvládli a mohli jsme s klidným srdcem nasednout ve Vídni do letadla. 

Letěli jsme asi 11 hodin, což nám uběhlo rychle a pak už „jen“ transport autem přes celý ostrov do surfové vesničky Arugam Bay, která se nám měla stát na další 3 měsíce domovem. 

Prvních pár dní jsme se chtěli v klidu rozkoukat, což se nám úplně nepodařilo, protože jsme byli jedni z mála bělochů, co sem na začátku sezóny dorazili, a tak jsme byli dost středem pozornosti všude kam jsme se hnuli. Hned na začátek jsme potřebovali trochu vybavit dům, opatřit si spolehlivou motorku a najít si pár kamarádů, kteří by nám pomohli zapadnout do místního chodu vesnice. 

Jak dny ubíhali tak jsme si mohly tyto úkoly odškrtávat a mezitím jsme si začali oťukávat zdejší surfové spoty. Na zapůjčeném stroji značky Honda Hero, který nám pomohl v naší nezávislosti na místních tuk tukářích, jsme záhy procestovali blízké i vzdálené okolí a okoukli celý sortiment zvířat a rostlin, který Srí lanka může nabídnout. 

Za nějaký čas strávený v Arugam bay pouze ve dvou, na Surfhouse dorazili první kamarádi, kteří si přes Bali a Srí lanku „zkracovali“ cestu domů z dvouročního pobytu v Austrálii. Od této chvíle na Surfhouse začali lidi postupně přijíždět a my už jsme tu nebyli nikdy sami. Dorazila i Bára a Ozzy, který se mohl utrhnout jen na 6 dní, ale zato si to tu se svým nadšením a houževnatosí užil co to šlo. 

Veškeré jeho zážitky hezky sepsal v článku „ Padelboarding na Srí lance“ ZDE na Freeride.cz, takže můžu s klidem přeskočit co tady vše Ozzy viděl a zažil.

Pokud bych měl Arugam Bay představit v krátkém medailonku, vyzdvihnul bych určitě to, že se tu dá bydlet hned u pláže a máte na výběr ze dvou odlišných spotů na jednom místě. Jeden lehký a bezpečný pro začátečníky i pokročilé a druhý pro zdatné jezdce s rychlými vlnami na reefu.

Vzhledem k tomu že tu většina věcí nefunguje tak jak jsme zvyklí z Evropy, tak ani rozdíl hladin mezi odlivem a přílivem tu není příliš znatelný (maximální rozdíl hladin je pouhých 8 cm). Jen občas při nástupu do vody je trochu mělčeji na reefu, ale to se spíše odvíjí od fáze měsíce. 

Vesnička jako taková má příjemnou atmosféru, jelikož ji tvoří jen pár chatrčí nabízející k prodeji místí pochutiny okolo silnice a sem tam se mezi ně vměstná nějaký hotel. Na ulici si potom nepřipadáte jako v nějakém velkém turistickém středisku, což jistě každý ocení. Když vás při procházce touto promenádou přestane bavit odmítat nabídky místních trhovců, můžete jim kteroukoli uličkou mezi domy uniknout na pláž, podél které je vesnice rozeseta. Na pláži, stejně jako všude jinde, pravděpodobně potkáte psy, kteří nejsou nijak nebezpeční, ale hladit bych je nedoporučoval. Po ulici se taky běžně potloukají krávy, kozy, opice a kočky a otázka silničního provozu jim vrásky zrovna nedělá.

Surfing
Luna se od našeho příjezdu jednou a půl krát otočila a já už si celkem zvykl na místní pravačku, Gábi přesedlala na kratší prkno, a my byli připraveni na příjezd snowboardové party RumGang. Ten dorazil ve složení Tomáš Tuzar s jeho sestrou Eliškou, Filip Gutwirth s Kristýnou, Emil Franěk a ještě s nimi přiletěla Petra Šmejcká. V příručním zavazadle s nimi pak dorazil samozřejmě i Jerry Sailor, jinak by to ani nebyl RumGang.

To nám napovídalo, že před sebou máme měsíc plný surfování a zážitků všeho druhu, což se taky stalo. Bohužel pro Péťu, v tom negativním slova smyslu, protože jí nejdřív málem zašlapal slon a pak si na motorce zranila nohu, která se v místních podmínkách nechtěla moc dobře hojit. 

Co se týče ježdění, tak nejvíce času, především brzy ráno a navečír, jsme trávili s Tomířem na místním Main Pointu a zbytek party pak na lehčím spotu zvaném „Baby point“. Přes den se pak odpočívalo, nebo se vyrazilo na nějaký jiný spot tuk tukem.

Main point, který je od Surfhousu asi 300m je nejzásadnější surfový plácek na Srí Lance. „Funguje“ od začátku května až do konce října. Vlna je dlouhá cca 250 - 300m a dá se chytat v podstatě na dvou pointech. Je to jediný reefový spot v okolí a tudíž je vhodný používat botičky. 

Já a můj pobočník Tom nejsme gayové a proto je nepoužíváme. Odměnou nám za to bylo každodenní čištění odřenin dezinfekcí. Krom nástupu a výlezu, kde hrozí poškození spíše surfu než-​li jezdci, je Mainpoint relativně bezpečné místo na ježdění. Spot se nachází na výběžku písčité zátoky a jezdit se na něm dá téměř každý den, což je jednou z jeho mnoha výhod, kterou s partou hojně využíváme. 

Menší problém v Arugam bay nastává v momentě, kdy si svého plovoucího přítele poškodíte. Oprava surfů tu je totiž v porovnání s cenou dost nekvalitní a připraví vás to minimálně o pár dní ježdění, protože místní surfshop si jede Srí lanským tempem. Takže pokud by se někdo chystal na A-​Bay rozhodně si vezměte na menší oděrky vlastní solarez.

Problém No. 2 se objevuje v momentě, kdy prkno zlomíte, jelikož na Srí lance se nové prkno jen tak koupit nedá. To je způsobeno tím, že v 80. letech byla z důvodů občanské války přerušena veškerá lodní doprava a nějakého záhadného důvodu ji ještě nestihli obnovit a tak dostat sem nová prkna je pro ně obtížné. 

Cesta ze Surfhousu na Main point vede po pláži okolo již zmíněného „baby pointu“, kde se nemusíte bát žádného korálu ani mořských proudů protože je přímo v zátoce. Vlny se tu lámou hned v několika úrovních, což se hodí když do vody naleze víc lidí než by pobrala jedna vlna. Tím se Arugam bay stává velice výhodnou lokací, jelikož si zde zajezdí každý a nemusíte, pokud nechcete ztrácet čas a peníze přejížděním na vzdálenější pláže. Jako na většinu vln i tady je dobré si přivstat, jelikož ráno je lineup klidný a prázdný, což se během dne často mění, lidí začíná přibývat a vlny jsou rozfoukané. K večeru se hladina opět uklidňuje, lidí ubývá a vše to podbarvuje západ sluce, což není nepříjemný.

Když už vás však chození na pláž bosi jen se surfem v podpaží přestane bavit, není sebemenší problém mávnout na jednoho z milionů tuk tukářů, který vás odveze na kterékoliv jiné spoty v okolí. Ty jsou většinou vzdálené cca. 15min a řadí se mezi ty jednodušší. 

Na jih od vesnice je to Crocodille rock, což je spot kam se musí zajet tuk tukem nebo motorkou a pak jít bud 2,5km po pláži pěšky, nebo se tam dopravit člunem přímo z Arugamu. Tak jako tak je tam většinou prázdno, takže pokud jste ochotní se sem vydat, získáte opuštěnou pláž s chatrčí a velkou skálou jen pro sebe. 

O dalších pár minut cesty tuk tukem dál je spot zvaný Peanut Farm. Tady není nutné se někam daleko tahat se surfem v ruce, tuk tuk man vás vyhodí hned u pláže a vy si můžete okamžitě užívat zdejších vln a pohody ve stínu stromů. S RumGangem jsme sem vyráželi celkem často na odpolední sessions, jelikož zdejší valivka obzvláště Emiloj dost sedla. Podobně jsou na tom i Pottuvil a Whiskey point, což jsou též dobře přístupné spoty.

Za ten měsíc s Rumpartou uběhlo spousty vln a barelů, které jsme pokořili a než jsme se nadáli, kluci sundávají finy z prken a ukládají svoje stroje do surfbagů na dlouhou cestu domů. Obratem je tu však vystřídává další bandička a život na Surfhousujde dál. 

Zároveň se tu chystá 6ti hvězdičkový ASP závod australských surfařek (takže bude na co koukat, a mužský Longboard open, kde se utkají ve vlnách nejlepší longboardisté planety. Šampionát je v plném proudu příprav a vy se můžete těšit na fotky a report v nadcházejících dnech. 

Díky za pozornost Traga.