Stodola Klasick Wheels přežila další surfovej mejdan

Obyčejná stodola není úplně ideálním místem pro pořádání mejdanu. To ale neplatí pro holešovickou klasick(ou) stodolu, kde se už pár let prolínají komunity milovníků rychlejch kol a oleje a oceánskejch snílků. Páteční mejdan ve stylu dob, kdy růžový boardshortky s délkou těsně pod nádobíčko surfaře byly cool, připravila partička kolem Surfcamp.cz , aby tím zakončila další úspěšnou letní sezónu.

Na mejdan jsem šel s přesvědčením, že nepozřu ani kapku alkoholu a že půjdu ve 12 do pelechu. V momentě, kdy jsem otevřel vrata, jsem se smířil s tím, že scénář páteční noci bude vypadat úplně jinak. Po krátkým úvodu a poděkování kemperům a teamu se programu ujal jeden ze členů Surfcamp party - Mára Fischer, alias českej Jack Johnson. I přes menší technické potíže nakonec dokázal vpálit do srdcí přítomnejch surfařek známý i vlastní originální kytarový riffy (pokud chcete, aby Mára zahrál i na vašem mejdanu, pište jeho manažerce @michaelaveliskova ). 

Hudební kulisu si následně vzal pod křídla Petr Pouzar aka DJ Pouziboy, aby připomněl nesmrtelný pecky, který spousta z nás poprvý slyšela ještě v postýlce. V soutěži o SURFR ceny čekal na každého surfaře v teamu podezřele děravej neoprén a díky bohatý tombole neodešel skoro nikdo s prázdnou - kdo nic nevyhrál, odnesl si určitě pořádnou vopici.

Z taktických důvodů jsem vzal do zaječích už kolem druhé hodiny, což byl moment, kdy se mejdan teprve rozjížděl. I když stodola žila až do ranních hodin, je důležitý zmínit, že surfový mejdany nejsou primárně o tom, kolik piv a panáků naklopíte, nebo kolik písniček vydržíte non-stop trsat. Je to především možnost, jak na jednom místě potkat téměř celou komunitu. Pozdravit starý kámoše, ale i poznat nováčky, který ty barely, airy, kaťáky a spotchecky teprve čekají. Muzika, pivo, kámoši...už jen ty vlny (a slunce!) chybí.

Tak zas za rok, nebo u oceánu!

Fotky: Karolína Smilková