Surfing na východním pobřeží Bali

Surfařská sezóna na Bali se dělí na dvě odlišné části, které jsou dané ročním obdobím. Jsou to „wet season“ a „dry season“, což lze také přeložit jako období dešťů a období sucha.  Období dešťů začíná někdy koncem října a končí na přelomu dubna a května. Takže pro čtenáře na severní polokouli to je vlastně zima. Ale bude lepší zůstat u zažitého názvu wet season. Když jsem na Bali přijížděl začátkem prosince loňského roku, věděl jsem, že teď je wet season a hlavou se mi honily obrazy nekončících provazů vody, povodní a podobných radovánek. Ale záhy jsem zjistil, že realita je trošku jiná. Ráno povětšinou pěkně a odpoledne nebo večer přijde průtrž doprovázená bouřkou, to je typický wet season den. 

Pro surfing je také důležitý směr větru. A v průběhu wet season převládají větry vanoucí východním směrem, takže offshore na východě (offshore znamená, že vítr vane z pobřeží proti zvedající se vlně, vyhlazuje ji a také zabraňuje, aby se vlna zlomila příliš brzy). A především tyto východní větry činí východní pobřeží ideálním místem pro surfování během wet season. 

Na východním pobřeží Bali lze nalézt bezpočet velmi kvalitních surf breaků, na kterých lze perfektně jezdit po celý rok. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco během wet season je většina surfařů na východě, po příchodu dry season se všichni rozptýlí na více spotů a vy zde máte šanci dostat více vln, na kterých je méně lidí. Jenom prostě musíte vstát brzo ráno, než začne foukat, a vědět, který spot v ten den funguje podle aktuálního swellu. V tomto směru je zkušenost nenahraditelná, nicméně tady je pár tipů. 

Jeden z posledních „secret“ spotů na Bali. I když tak úplně secret už taky není, protože během svých několika návštěv jsem zde potkal japonce, australany, angličany, němce či francouze. Nicméně ve srovnání s jinými spoty je na vlnách stále ještě relativně málo lidí. Možná je to i tím, že je z Kuty snad nejdál, na motorce se tam jede asi 45 minut. Jednou ze zvláštností tohoto spotu je, že to je right-​hander (vlna se jede směrem doprava, což ocení zejména regulárové) , což není pro Bali typické, 98% spotů zde tvoří left handery. Dalším, a pro mě osobně hodně přitažlivým, aspektem je, že se jedná o point break, tzn. že dno se sestává převážně z kamenů a ne z korálů, jako tomu je v převážné většině ostatních surfových spotů na Bali. Vlna na point breaku je obvykle pomalejší, než na právě zmiňovaném reef breaku, což mi naprosto vyhovovalo. Ovšem pády na dno jsou zde téměř stejné, protože tyto kameny jsou hodně ostré, často obsypané lasturami jako žiletky. Na Cucukanu (čte se čučukan, v indonéštině se c vyslovuje jako české č) jsou k dispozici tři peaky pro ježdění. Hlavní peak je téměř přímo  před warungy (warung je něco jako bufet či stánek na pláži, většinou obyčejná bambusová chýše, nabízející na naše poměry neskutečně levné a zároveň dobré jídlo, pivko či nějaké to nealko). Nevýhodou tohoto peaku je, že má dost malý takeoff prostor (místo, kde surfař čeká, aby si chytil vlnu), takže lokálové nebo diktátoři z Austrálie si v pohodě odchytají většinu vln, zatímco našinec jenom smutně kouká a čeká co na něj zbude. 

Další peak je vlevo od toho místa a surfařsky není příliš zajímavý, vlna zde není tak velká a dobrá, je to spíše pro začátečníky. 

No a třetí je pak vpravo od main peaku a funguje jenom při swellu 7 stop a víc, ale potom nabízí úžasné barely. Jednou jsme zde surfovali s kámošem Paldou, když všude jinde byl opravdu velký swell (kolem 8 stop) a zrovna tam nějací lokální proz natáčeli videjka v těchto barelech. Tak jsme jenom stáli na břehu a s otevřenou pusou zírali na téměř nemožné. Ta vlna se totiž láme skoro u břehu a nejlepší barely se dělají za odlivu, kdy má voda minimální hloubku. To co tam ti týpkové předváděli bylo opravdu neskutečné a já si ani nechtěl domyslet, co by se asi stalo, kdyby udělali sebemenší chybu a spadli...

Příště pár postřehů z Keramasu

Amigo

.