Vega Hut

Seznámení s Markétou a Tomem 

V listopadu minulýho roku jsme bydleli již 4. měsícem ve španělském Bilbau. Rozhodli jsme se na prodloužený víkend navštívit Asturii, což je stejně jako Baskicko jedno z autonomních společenství severního Španělska, vyhlášený hlavně krásným pohořím Picos de Europa a opuštěnýma plážema na surfování. V Asturii jsme mimo jiné navštívili český surf domeček Salty Lobos, který máme už dlouhodobě rádi, stejně tak jako máme rádi lidi, kteří ho vedou.

V Salty Lobos se střídají housekeepeři asi tak rychle jako zvyšující se počet příspěvků na instagramu s hashtagem #czechsurfer. Proto jsme se museli trošku opít, abychom se mohli se všema novýma tvářema pořádně seznámit. Během večera se nás zeptala jedna blondýnka, která v domečku v tu dobu pracovala se svým klukem: „Hele, nejste vy ten pár, co má přestavěnýho toho osobáka na spaní, a píše blog na SURFRovi? Jestli jo, tak jsme si s vaší pomocí přestavěli našeho!!“ … a tak jsme se seznámili s Markétou a Tomem. A už na první dobrou jsme pochopili, že s timhle párem si máme co říct a že toho máme společnýho víc, než bychom čekali.

Kdo je Markéta a Tomáš?

Markét s Tomem jsou takoví dva pražští hipsteři, kteří spolu už ňákej ten rok randěj. Oba dva mají vystudovaný celkem hustý obory na vysokých školách a oba dva už si v Praze rozjeli slušnou profesní kariéru.
Ale to bychom o nich nepsali článek, kdyby to u toho skončilo.
Oba jsou totiž tak trochu „wild souls“, kterým život v korporátu dlouhodobě nevyhovoval. A tak se rozhodli, že si sbalí saky paky, dají výpověď v práci a budou konečně dělat to, co je baví.

NoMad Story + Vega Hut

My jsme se poprvé dostali na Vega Hut právě v březnu 2019, kdy nás Tom a Markét pozvali „na brigádu“. V tu dobu vlastnili M+T chatičku asi 2 dny a my jsme díky tomu zažili uplný začátky celýho projektu.
Celej víkend jsme tvrdě makali, surfovali, kecali a grilovali. A tak ten krásnej příběh začal.
Naše druhá návštěva proběhla v červnu a třetí návštěva v červenci. Vždycky jsme přijeli, zamakali, zasurfovali, pokecali, pojedli a popili a jeli jsme dál. Bylo to nádherný, chatička rostla „jako z vody“ a stejně tak jako vzkvétal Vega Hut, tak vzkvétaly i přátelský vztahy mezi přechodnými i starými obyvateli chatičky.
Tohle všechno byl náš úhel pohledu. Ale jistě by vás zajímalo to, jakým způsobem Markét s Tomem na tenhle nápad vůbec přišli. Naštěstí nám M+T poskytli krásnej rozhovor, kde nám to nejdůležitější prozradili!

• Tak pro začátek… jak vás to vůbec všechno napadlo?

Tomáš: Plány byly v počátku různý - když člověk sedí u compu v korporátu, tak si vymejšlí různý fantazie.
Moje prvotní představa byla koupit si obrovskej levnej pozemek někde v přírodě u surfovýho spotu. Na pozemku by kromě starýho kamenýho baráku byly vystavěný mini domečky ze dřeva, každej by měl akorát kamínka na zatopení a prosklenou stěnu s výhledem na oceán. Mezi chatičkama by chodily krávy a já bych trávil čas stavěním dřevěných chatiček, surfováním a pozorováním oceánu z houpací sítě.
Dlouho byl tenhle plán na úrovni vymejšlení podnikatelskejch záměrů po šestý plzni v Lokále. Zhruba na stejný úrovni jako plány udělat lanovou stezku po přažskejch střechách, pronajímat housboty na Vltavě, otevřít shotbar v Dlouhý, těžit kryptoměny nebo prodávat marocký kožený brašny. Tim bych chtěl říct, že v momentě, kdy jsme odjížděli pracovat na Salty Lobos, jsme sice podnikatelský plány ve Španělsku měli, ale rozhodně nebylo jasný, jestli je dotáhneme dál, než prodej marocký kůže.

Markéta: Rozhodnutí, že bychom se rádi přestěhovali do Španělska, padlo asi před třema rokama. Od tý doby jsme začli sledovat španělský realitní servery a ve volnejch chvílích v práci hledali nějakou nemovitost na prodej.

• Proč zrovna Španělsko, proč Asturie? 

Tomáš: Asturias jsme znali a na první pohled jsme si říkali, že by se tu něco takovýho dalo zrealizovat. Je tu celkem málo lidi, krásná příroda a na každym rohu polorozpadlej baráček na prodej. K tomu krásný vlny, který prozatím neobsadili tisíce surfařů.

• Jak už jsi řekl, na podzim roku 2017 jste vyrazili pracovat na Salty Lobos. Jak jste došli k tomu?

Markéta: Tehdy nám jednou na Salty, když jsme tam byli jako hosti, Sája vyprávěla, jakou mají na domečku skvělou crew. A tak nás napadlo, že když hned ve Španělsku nenajdeme pozemek nebo dům ke koupi, tak se zkusíme poptat, jestli bychom tam tu crew nemohli dělat taky. Chtěli jsme si taky bez nějaký velký počáteční investice vyzkoušet, jestli bychom tam fakt chtěli žít.
A protože jsme nic nenašli, tak jsme byli nadšení z toho, že Šurda dal na Facebook, že do Salty Lobos shání lidi. Nezaváhali jsme ani vteřinu a nakonec jsme si plácli. Lobos chtěli někoho s instruktorskou licencí, takže jsme s Tomem v dubnu vyrazili do Portugalska na kurz. V tu chvíli jsme v práci dali výpověď, udělali tombolu o věci z bytu a na začátku června jsme se odstěhovali na Lobos.
Na Lobos jsme byli jednu sezónu a bylo to svělý. Vztahy jsme měli a máme fajn. O tom, že bychom si chtěli najít něco svýho na Veze, jsme se netajili, všichni to věděli.

• Proč zrovna playa de Vega? A jak těžký bylo sehnat pozemek v týhle konkrétní lokalitě?

Tomáš: Při cestování severním Španělskem 4 roky zpátky jsme sice nenašli konkrétní pozemek, ale našli jsme lokalitu. Tím vysněným místem se stala Vega, malá a kouzelná vesnička s nejlepší vlnou v okolí. Okolo útesy, na pláži dva bary, ve vesnici jeden obchůdek se zeleninou a bagetama. No a hlavně ta vlna - kde z vody koukáš na zasněžený vrcholky pohoří Picos de Europa.

Markéta: Hledali jsme něco přímo na ve Veze - druh podnikání se posléze odvíjel od typu, velikosti a ceně nemovitosti. První vážnej zájem jsme měli o obrovskej pozemek nahoře na kopci ve Veze s úchvatnym výhledem na oceán - ten jsme si vyhlídli už v Praze. Ale pozemek a stavba by nás stála tolik, že když jsme přemýšleli o návratnosti celýho projektu, muselo by jít o něco s ubytovací kapacitou kolem 20 lidí - takže by to bylo obrovský. Bylo to pro nás hodně velký sousto, proto jsme dlouho otáleli. Už jsme byli skoro rozhodlí, že pozemek vezmem - ale na další schůzce s realitním agentem jsme zjistili, že pozemek že je prodanej.
Takže jsme byli zpátky na začátku.
Pomalu jsme slevovali z našich nároků - už jsme nevěřili, že něco seženem přímo na Veze, a začli jsme se dívat i ve vesnicích okolo. Pořád to ale nebylo tak úplně ono. 
Takže jsme každej den sledovali, co novýho na trhu nemovitostí, Tom měl nastavený upozornění na každej novej inzerát, co se objeví v radiusu asi 15km od Vegy.

Tomáš: V prosinci už jsme byli defakto na cestě domu, měli jsme za sebou krásnej rok na Lobos, ale odjížděli jsme s lehkym zklamáním, že se vrátime do Prahy a náš sen bude žít dál zase jenom v Lokále.  

Markéta: Předposlední den jsme našli ještě jeden dům asi 3 km od Vegy a řekli jsme si, že se na něj ještě musíme jet podívat. Dům byl krásnej, ale bylo by na něm strašně moc práce. Prostě to nebyl TEN dům.
To jsme ale nevěděli, že hned den po tom HO najdeme.
Druhej den ráno jsme šli surfovat na Vegu - dát si před cestou domů poslední surfovačku. Domu z minulýho dne jsme měli plnou hlavu. Jo, ne, hrozně práce, kdo ví, jestli to celý nespadne a tak. Zrovna jsme pili kafe v kavárně u pláže, když Tomovi přišlo upozornění na mobil - Casa en venta, lugar Vega.
Úplně jsme zkoprněli - podle obrázku to vypadalo, že ten domeček je 200m od nás!
Rychle jsme zaplatili a běželi se na něj podívat. A bylo to ono! Domeček prťavej, opuštěnej, ale pár kroků od pláže! A že byl tak malej, i cena byla taková, že pro nás nepředstavovala vidinu hypotéky na třicet let.
Takže jsme se sbalili a do půl hodiny vyrazili do realitky, říct jim, že my to teda berem.

Tomáš: Bez detailnější prohlídky, bez zkoumání smluv, nic jsme neřešili, jenom jsme věděli, že tohle je ono.

• Co je to vlastně Vega Hut?

Tomáš: Domeček je vlastně jedna velká místnost, ve který jsme si pohráli se dřevem a vytvořili monstrózní palandu pro 10 lidi, rozdělenou do čtyř buněk. Inspirovali jsme se noclehárnama na horských chatách v Rakousku, kde jsme sami několikrát přespávali. Cílem cestovaní pro nás nikdy nebyl hotelovej pokoj, ale místo, na kterym se ubytování nachází. VegaHut jsme postavili pro podobně smýšlející lidi, kteří chtějí bydlet na krásným místě, přímo u spotu. Každá postel je dost velká i pro většího surfaře a všechna místa na spaní jsou tzv. connected - takže se každý může připojit na wifi a u postele si zapojit laptop i telefon.
K tomu máme malou zahrádku na polehávání, hraní petanque nebo večerní posezení u ohně. U domečku máme velkou dřevěnou terasu na yógu a postavili jsme si pergolu s venkovní kuchyní, grilem a plátnem na letní kino a videocoaching.

• A co bude hlavním účelem Vega Hutu v budoucnu? 

Markéta: Rozhodli jsme se, že Vega Hut bude primárně surfová škola. To je taky byznys, který nedělá ani jeden z českých baráčků, co jsou v okolí, takže jim alespoň nebudeme konkurovat. Chceme být/jsme taková základna u pláže, kam si clověk může přijít půjčit surf, neopren a zaplatit si surfový lekce.

Tomáš: Jak popisovala Markét, budeme fungovat jako surfová základna. Na lekce, surfovej pokec, yógu nebo promítání filmu zveme každého, kdo bude mít cestu kolem.
Všechno jsme promysleli tak, aby se k nám vešla skupina 8-10 lidi, což je podle nás ideální počet lidí na surfovou dovolenou. Možnosti, jakym stylem bychom chtěli domeček provozovat, jsou v zásadě tři:
1. Možnost pronajmout celej domeček partě kamaradů, kteří si chtějí sami zorganizovat surfovou dovolenou a mít celý baráček pro sebe.
2. Vidíme okolo sebe spoustu šikovnejch lidí, kteří organizují nejrůznější surfcampy, yogaretreaty, biketripy atd. Pro tyhle akce jsme absolutně otevření, takže pokud má někdo chuť zorganizovat aktivní dovolenou, rádi poskytneme kompletní zázemí, pomůžeme v případě zájmu i s organizací.
3. Když zrovna nebude probíhat žádný camp, budeme otevření pro jednotlivce a menší skupinky, kteří se budou chtít zastavit na pár dní u oceánu.

• Je nějaká celková messege vašeho projektu, nebo zpráva, kterou

chcete vyslat do světa?

Markéta: Co mi přijde jako nejdůležitější poznatek je to, že to jde. Že jde žít/podnikat v cizí zemi, v zemi, jejímž jazykem člověk nemluví úplně dobře. Že jsou tady všichni hrozně fajn a snaží se nám pomoct a nedávají se na nás jako na nevítaný cizince. Z toho jsem měla trochu obavy. V český surfový komunitě se dost mluví o lokalizmu místních, ale my jsme se s tím zatim nesetkali. Lidi ve vsi, sousedi, lidi na úřadech, řemeslníci - všichni se nám to vždycky snažili spíš ulehčit, nikdy naopak. Taková neoficiální starostka Vegy, paní, co chodí zásadně v zástěře, dřevakách, s kosou a brouskem za pasem, nám z vlastní inciativy a vlastní silou navozila několik koleček štěrku a vybudovala cestičku k pozemku, aby se nám líp chodilo. Taky nám nosí vajíčka nebo salát. Nebo kluk a jeho rodina, co tu mají krámek, nám dali do užívání jejich sad, když jsme ho potřebovali - jen za to, že se jim budeme starat o jablka. To jsou věci tak dobrý, že jsem si ani nepředstavovala, že by takhle dobrý mohly bejt.