Vyprávění o King of Surf 2020 na Nákle

Náklo je štěrkovna s rozlohou kolem 100 hektarů nedaleko obce Náklo pár kilometrů na severozápad od Olomouce. Na kraji jezera obří rypadlo denně vytěží tisíce tun štěrku, roztřídí a naloží na remorkér. Ten ho odveze na druhou stranu jezera, kde si ho vezmou na starost další bagry a náklaďáky. To všechno se ale děje na opačném břehu. Jižní cíp jezera už patří wakesurfingu. Na břehu tady poslední rok během několika měsíců vyrostlo komplet zázemí v původně lodních kontejnerech - bar s kuchyní a terasou, záchody i sprchy. Tady se poslední víkend v srpnu pojede další ročník závodu King of Surf.

Je čtvrtek večer, asi deset hodin. Na Hané totální tma, ale to je třeba v Kladrubech asi taky. Sjel jsem z dálnice a pár kilometrů, co mi ukazuje navigace, se po úzký silničce plazím za valníkem s obrovským bagrem tak 40 za hodinu. Nespěchám a 200 metrů do cíle bagr konečně odbočuje. Tak o půl hodiny později už stojí stan, kolíky zatlučený, karimamka nafouknutá a já si buď povídám s našim zítřejším moderátorem Štěpánem o tom, jak to bude vypadat, nebo se právě pokouším na baru zjistit, kdo tu už je, kdo se objeví v pátek na skim, v sobotu na surf, v neděli na longboard nebo kdo zůstane doma, protože ho odradila předpověď, která na sobotu vypadá dost vlhce a studeně. Večer končim asi desetiminutovým zíráním na úplně jasnou oblohu a pokouším se najít aspoň pár souhvězdí, co bych poznal. Ráno opakuju rituál, protože se probouzím dva metry od břehu jezera s výhledem na východ slunce a ranní zrcadlo na modrozelené hladině. Zírám.

Pátek

Ráno přjíždí i Andreička, se kterou budeme rozhodcovat. Na první den je naplánovaná kategorie skim. Podle počtu registrací to naštěstí první den vypadá dost na pohodu. Ve chvíli, kdy odjíždíme s prvním člunem, je na tabuli rozpis jen na jednu další loď. Říkám si, že se to za chvilku zaplní. Zdravím “Dzień dobry,” protože první jedou holky z Bielsko-Białe a Ivon Wolak rovnou všem vyráží dech krásnou sérkou snap, lip, floater, air, ollie, 180-180 a v druhé jízdě přidává 360. Všechno působí lehce a uvolněně a pěkně se na to dívá. Od teď šlo o to, kdo doplní čtyřku na finálovou loď. Z devíti holek si pro to nakonec zajela Niki Horáková, Andy Nutellová a Janča Jánská.

Kategorie muži byla trochu vypečenější. Vrátili jsme se s první lodí a na tabuli pořád bylo jen jedno jméno a asi můžu rovnou napsat, že to byl Lukáš Hladík. Kromě něj tu asi nebyl nikdo, kdo by někdy před tím na skimu stál. Stačila chvíle hecování a nakonec jsme dali dohromady další dvě lodě. Totální mobilizace. Na seznamu oba kapitání David s Adamem i Radko s Bárou, prostě všichni - dohromady asi šest lidí. Vlastně sedm včetně mne. Andrejka slíbila, že rozhodování dneska zvládne a můžu se přidat. V první jízdě si připadám jako na ledu. Prkno má vlastní hlavu a vždycky si jede kam chce. Jen při pokusu o 360 to jde až moc hladce, takže lehkým pohybem ramene přetáčím na 540. Chvilinku jedu ve fakie, pak se ještě pokusím otočit, ale ztrácím se už v pěně na konci vlny. Objektivně to stálo za hodně málo, zvlášť když jsem nějakou hodinu před tím viděl Lukáše sázet driftery, trojky a shove-ity. Naštěstí to všichni ostatní měli stejně. Všichni zkoušíme triky, ale nikdo asi neměl o moc větší ambice než vyjet z vody a všichni se dobře bavili.

V klučičí kategorii Andrejičce pomáhám víceméně jen se zapisováním triků, protože když dojde na pocit z mojí jízdy, nemám názor. S odřenýma ušima mne posílá na finálovou loď s Davidem, Adamem a s Lukášem. Ten mi naposled ještě radil, že na skimu je lepší mít špičky blíž k hraně. Beru si to k srdci. Taky si půjčuju druhý z jeho Stratosphere prken. Za prvé mne překvapuje, že proti surfu nemá vůbec výtlak a musím rychle do tahu, aby se to nezačalo potápět. Pak přijde příjemnější překvapení, protože tohle prkno se chová malinko líp a mít špičky blíž u hrany asi vážně zabírá. A nakonec to byla bójka přímo ve vlně, kterou celkem hladce objíždím o pár centimetrů. Nechápu, jak se to daří, ale povedlo se mi udělat docela hezky snap, miniaturní olíčko a něco jako air asi dva centimetry nad vlnou. Jen ruce mám pořád jako retard, protože se ze všech sil snažím vyrovnávat všechny nálady prkna. Přidal jsem k tomu hang five a hydrant a mám lepší pocit. Nakonec to není jen pocit, ale i druhý místo. 

Večer se zase všichni vidíme na baru nebo u aut v kempu, kde se před sobotou začínaj objevovat nový tváře. Tancuje se, postává nebo posedává se a po všem drbání probíráme i to, jak to zítra bude vypadat a jak to udělat, aby to stálo za to. Ani nevim, jak jsme se k tomu dostali, ale před spaním se loučíme s tím, že pro surf ráno spálíme trick list. Musel jsem pak ještě párkrát vysvětlovat, že triky nebudeme ignorovat úplně, ale že jak říkal Phil Edwards (týpek z Endless Summer): Nejlepší surfař je ten, kterej se nejvíc baví.

Sobota

V pátek nemělo cenu o počasí vůbec diskutovat, protože všechno vycházelo a sluníčko svítilo od rána do večera, ale sobota měla podle předpovědi vypadat hůř. Nechápu, jak se to povedlo. Náklo skoro všechny bouřky obešly a přes den pršelo dohromady tak čtvrt hodiny. Podle radaru na východ i na západ od nás Mordor. Druhá příjemná věc byla, že se na šábes nepracuje ani ve štěrkovně a nemuseli jsme proto tolik sledovat provoz na jezeře a projíždějící remorkéry. No a třetí věc byl pohled na startovačku a rozpis lodí. Ten byl proti pátku o dost delší. Začali jsme proto radši dřív. Kromě toho jsme v pátek odladili i pár problémů s přenosem a předpokládali jsme, že nebudeme muset tolik zastavovat a spravovat kameru. Dneska už jsem se do ničeho nemíchal a staral se o sledování času a dělání poznámek, abych si při vybírání lidí do finále dokázal vzpomenout.

Jestli někdo z účastníků stál hodně za zmínku, tak to byl Rasťo s home spotem Domaša, což je daleko na Slovensku, kousek za Prešovem. Kromě toho tu byla silná účast místních a zbytek, se kterým se vídáme přes léto na různých akcích. A všichni jezdili dobře. Přes den bylo vidět pár třišedesátek, takeoffy, olíčka, switche, floatery, lipslidy a snad i jeden pokus o transition na druhou stranu vlny. Největší překvapení ale rozhodně přišlo se jménama Darča a Gabča na rozpisu lodí. Niki Horáková je představila jako svojí mámu a její kamarádku a řekla, že to jen chtějí zkusit. Hlavně kamarádka Gabča teda není na první pohled úplně atletická postava a to co přijde asi nikdo z nás nečekal. Obě dvě vlnu za lodí absolutně rozsekaly: styl jak blázen, ukázkový oblouky, jeden menší floater a hezkej top turn. Gabča první jízdu končí pokusem o 360. Při kotvení už řešíme, jestli holky Niki náhodou nezajely a jestli udělala dobře, že si je přivezla. Na ostatních lodích už se všechno vyvíjelo daleko míň dramaticky. Nevím, jestli tomu pomohlo ohlášení toho, že spálíme tricklist, ale už od rána tu vládla skvělá atmosféra a taky snad nikdo nebyl v křeči z toho, že musí podávat výkony.

První finálová loď nám byla jasná: Ajka Lišková, Markéta Maňásková a nakonec přátelé a příbuzní rodiny Horáků - Nikča, Darča, Gabča, ča-ča-ča. Na druhou loď jsme nakonec dali šest kluků: Ozzák, Jirka Hasalík, David Lapčík, Mára Skalský, Kuba Michna a Smíča. A pustili jsme se do toho. Na ježdění už na konci dne byla vidět trochu únava, ale o to lepší tu byla nálada. No, nakonec jsme my rozhodčí byli rádi, že jsme spálili ten trick list a mohli jsme pořadí udělat víceméně jen podle toho, jak se nám líbilo ježdění. Stačí mi představit si, jak by to vypadalo na vlně, která se může kdykoliv zavřít a zmizet a porovnávám, kdo do toho dává všechno co může a kdo do toho dává míň. A tak se stalo, že nám kluky v sobotu vyhrál Kuba. Ten sice nedal 360 nebo sadu dalších tríčků jako David nebo Mára, za což restekp, ale prostě si to nejvíc užíval. Jestli to potřebuje lepší popis, tak to určitě má za takeoff z bodysurfu, parádní turny, menšího aira a hlavně za ten styyyl!

No a pak bylo zase vyhlášení. A nebylo to jen za dnešní surf, ale po kratší přestávce došlo i na vyhlášení krále a královny - King and Queen of Surf. Dalo by se říct, že to je něco jako nejlepší kluk a nejlepší holka. Ten, kdo jezdí všechny tři dny. Ten, koho jste si tady stoprocentně museli všimnout. Ten, u koho jste se mohli spolehnout, že s ním bude dobře na vodě i na suchu. Počítač nakonec vybral pár David Lapčík a Niki Horáková. No, vlastně to nebyl ani tak počítač jako holčičí porota. Večer pak plynule přešel do mejdanu, protože za mixák už během dne dorazil Forrest Pine. Tohle už asi nepopíšu tak přesně jako to ježdění. Byl jsem rád, že můžu na chvíli vypnout, ale budu si pamatovat chvíli, kdy FP pouští Bella Ciao [El Profesor] a najednou skáče úplně všechno kolem. A určitě se tancovalo ještě chvíli po půlnoci, kdy přicházela noční bouřka, která mne zahnala do stanu.

Neděle

Už je to dlouhý, co? Ale nám ty dva dny utekly jako nic a najednou byla neděle ráno. Meteorologové předpověď vylepšili na sluníčko a 26°C. Vyšlo jim to. Dneska budu mít rozhodování jednodušší, ale o tom později. Na lodi je naložený erární 9’ singlefin Olaian, na kterém dneska pojedou až na výjimky skoro všichni. Poslední papír s poznámkama se mi už nedaří najít, takže si budu muset vzpomenout, že z první lodi jsem určitě chtěl vidět znovu Karla Křenka. Podle fousů, dlouhých vlasů a počtu dětí pobíhajících kolem něj na břehu starší týpek, co se nejdřív tvářil trochu upejpavě, ale jezdil krásně, na prkně bez problému dokázal dělat cross-stepy a mám dojem, že měl našlápnuto i na hang five. K tomu bych jen podotknul, že na longboardu je tenhle trik úplně jiná liga, protože tady nestačí jen natáhnout nohu na špičku prkna. Ideálně z bottom turnu je potřeba dostat prkno pod hřeben vlny, přeběhnout dopředu, jednu nohu vystrčit přes špičku prkna a chvíli tak jet souběžně s vlnou. Chce to balanc, přehled o vlně a dobrou kontrolu prkna. Extra body jsou za přesunutí nohou na špíčku přešlapováním, kdy se střídá levá a pravá (cross-step) místo toho, aby se posouvaly spolu.

Na druhou loď jsem se těšil a nakonec samozřejmě splnila očekávání. Byl tu hlavně Ozzák, Adam a Kuba Michna, takže takeoffy, cross-stepy, solidní hang fives, jízdy na switch, piruety … Abychom trochu posílili genderovou vyváženost ... a protože holky taky jezdily dobře, tak tuhle trojku doplnila Káťa Prokopová a (jako obvykle) Niki Horáková. Mohlo být tak po třetí odpoledne a meteorologům začala vycházet i předpověď na odpoledne. Bohužel vítr. Předpověď ukazovala v nárazech snad 30 m/s. Zjistili jsme to hned, jak jako první dojel Ozzák na konec dráhy a otočili jsme se proti větru. Rozhodli jsme se teda, že budeme jezdit jen po větru, aby všichni dostali stejnou šanci. S odpolednem a zhoršujícím se počasím všem jako by zmizela chuť jezdit a najednou byli asi na padesáti procentech toho, co jezdili před hodinou. Laťku se asi nejlíp povedlo udržet Ozzákovi. V poznámkách mám hang five, cross-stepy, switch, cheater five a takeoff. Druhá postavička, která si zaslouží pozornost, byl opět Kuba Michna. Ten si na rozjezd chytil vlnu za projíždějící lodí bez lana a doplnil to ježděním na switch, cross-stepama, otočkou a jízdou pozadu (bez komentáře).

Jak jsem už psal, tak pro mne neděle byla jiná a jednodušší. Rozhodování o jízdách ve finále jsme nechali na těch, kdo jezdili. Není to o tom ukázat, jak těžká dřina je někdy práce rozhodčího a jak složitě se musíme dobírat k výsledkům. Je to meeting, kde všichni jezdci dostanou svoje slovo a měli by se shodnout na pořadí. Dává to smysl, protože všichni svoje jízdy navzájem viděli a většinou mají naježděno i nakoukáno na to, aby měli srovnání. Všichni jsme se teda celkem snadno shodli na prvních dvou místech a zbývalo už jen jedno. Nakonec to prostě byl Adam, i když nebylo daleko od toho, aby si o to s Niki zahráli kámen-nůžky-papír.

Takže jsme pozdě odpoledne vyhlásili i výsledky longboardingu a to už začínaly pomalu mizet i poslední stany a stánky, obytky, dodávky i osobáky. Stánky jsou jedna z věcí, kterou jsem opět moc nestihnul. Vedle Mysticu holky z Flamenell, stánek Surfr/Amazinc a obytka Very Mary a u všech, zvlášť u posledních dvou, permanentní a dlouhej zástup lidí. Lukáše (Very Mary) naposled pamatuju ještě jako kluka s modrýma dredama někdy na střední, pak jsem ho spoustu let neviděl a mám pocit, že jsme teď oba dělali jako by to bylo včera. Tak asi zase zdravim zpátky na Bali.

A na co bych určitě neměl zapomenout byla kuchyně. Vlastně hlavně kuchařka. Bombí to tam Anička Štemberová. Jeďte tam a dejte si to všechno. Dejte si k snídaní lívance, toast s avokádem a vejcem Benedikt a ovesnou kaši s čokoládou, kokosem a ovocem, k obědu quesadillu, saláty, trhaný maso chilli sin nebo con carne - všechno s náloží lásky, klíčků a semínek. Jasně, no, mekáč to prostě není, takže někomu se to prostě nemusí líbit. My jsme byli spokojený. Víc než spokojený. Bylo to nejvíc. A takhle to letos bylo na Nákle se vším. Já to už nemám sílu protahovat. Vidíme se příští rok!

VÝSLEDKY:

SKIM

Muži:
1. Lukáš Hladík
2. Honza Bartovský
3. David Lapčík

Ženy
1. Ivon Wolak
2. Nikola Horáková
3. Andrea Jadroňova (Andy Nutellka)

SURF

Muži
1. Jakub Michna
2. Marek Skalský
3. David Lapčík

Ženy
1. Markéta Maňásková
2. Gabriela Beranová
3. Alena Lišková

LONG

Mix
1. Petr Hozák
2. Jakub Michna
3. Adam Hofman

napsal

Honza Bartovský
Další články autora

nafotil

Jan Novák
Další články autora

Další zajímavé články