Leogang hostil finálové závody IXS Downhill Cupu a Sram Specialized Enduro Série

Třetí zářijový víkend, nabízel hned několik závodů, které se měly odehrát v rakouském Leogangu. Tyhle závody byly zároveň posledními ve svých sériích. Jednalo se především o IXS Downhill cup a Sram Specialized Enduro Sérii (dále SSES) a tak pro závodníky to byla jedna z posledních šancí si zazávodit a případně ještě zamýchat s celkovým pořadím.

Veškeré závodění začalo samozřejmě už sobotním tréninkem, jak sjezdařů, tak i endurařů. Podle předpovědí počasí nemělo být nejlepší, jako pokaždé když se v Leogangu něco koná. A sobotní ráno to potvzovalo, leogangské údolí bylo pod mlhou a teplota také nebyla nejvyšší. Nezbývalo nám než se tepleji obléci a vyrazit trénovat do toho nečasu. Nasedli jsme do lanovky a vyrazili na vrchol. Po projetí střední stanice lanovky se na nás usmálo slunce a modrá obloha. Byla to nádhera. Mohlo se jít trénovat. 

Navečer byl naplánován prolog, který se odehrával na fourcrossové dráze s několika odbočkama. Ti, kteří startovali nejdříve tedy ženy a muži z kategorie Amateur Men dráhu absolvovali ještě za sucha. Když jsem byl na řadě já, už pršelo nějakou tu chvíli a dráha se proměnila v dobré kluziště, ale nějak jsem se s tím popral. Prolog vyhrál Fabian SCHOLZ a ženy Birgit BRAUMANN.

Hlavní závod byl klasicky naplánován na neděli, ovšem docela brzo se startovalo. Já jsem startoval už v 8:30 a počasí bylo úplně stejné jako v sobotu. V údolí hnusně a zataženo, ale za prostřední stanicí lanovky opět sunshine. Celkově finálový závod SSES měl naplánován 5 erzet plus sobotní prolog. Měřené úseky byly roztahané po dvou údolích, takže jsme navštívili jak Leogang tak i Saalbach. První erzeta byla spíše rovinatá, plná kořenů, které pěkně klouzaly. Byl to slušnej RnR. Po projetí cíle na nás čekal už jen velice zábavný Milka Trail, který nás dovedl až k lanovce Saalbachu. Druhá erzeta se nacházela přímo v bikeparku Saalbach a vedla po slavné X-​Line. Trať byla dost náročná, plná kořenů a kamenů, ale zároveň hodně zábavná. Hodně mě překvapilo, kolik jsem během jedné jízdy po trati viděl defektů, proto jsem se celou dobu modlil, abych také na ostrých kamenech nepíchnu. 

Po vyjetí lanovkou opět na vrchol nás čekal transfer na start třetí erzety, který se nacházel na vedlejším kopci. Ten se mohl pochlubit nadmořskou výškou 2095 metrů a byl tak nejvyšším bodem závodu. Tento měřený úsek byl nejdelším a nejnáročnějším v celém závodě. Čekaly na nás kamenité, ale hodně rychlé traily, které se následně proměnily na bahení lázeň s přídavkem kluzkých kořenů. Erzeta měla asi 11minut a to je slušná nálož na ruce. Samozřejmě jsem se nevyvaroval několika chybám, které mě během této erzety poslaly  dvakrát na budku. 

Teď už zbývalo se jen přesunout ze Saalbachu do Leogangu na poslední dva měřené úseky, ale nebylo to zadarmo. Sice nás opět vyvezla lanovka, ale od ní to byla ještě hodina pěšky a pořád do kopce. Abych popravdě řekl, měl jsem toho na startu čtyřky opravdu po krk. Začal se zvedat vítr a teplota šla taky dolů. Vypadalo to, že začne pršet a tak jsem se nezdržoval a raději jsem vyrazil dolů po kamenech. Tahle trať patřila k těm kratším, ale těhle 7minut opravdu zadarmo nebylo. Už docela zdrchanej míjím kluky čekající na start sjezdu a pokračuju k závěrečné erzetě vedoucí spíše po lávkách a hodně zavřených bahnitých zatáčkách. Po projetí cíle úseku se vydávám ještě do oficiálního cíle, kde odevzdám čip a zjišťuju, že jsem strávil na erzetách 48minut. Fakt pecka. Trošku jiný level, oproti třeba Gardě (http://www.freeride.cz/bike/clanky/report/trip-na-sram-specialized-enduro-series-lago-di-garda-2cast--20229/) kde jsem na trati byl pouhých 13minut. Vítězem závodu se stal Tobias Reiser z Focus Trail Teamu a celkovým vítězem se stal jeho týmový kolega Fabian Scholz. Kategorii ovládla jak v závodě tak i celkově Anneke Beerten.

Ze závodu jsem měl velice dobrý pocit, tratě se mi opravdu líbily, i když jsem tu první erzetu proklínal. Počasí nám vyšlo a organizace byla opět parádní. Už se těším na příští sezonu. 

A jak co sjezd?
Ten byl hodně ovlivněn počasím. Trať byla trochu mokřejší, ale horní část tratě byla suchá. Johannes Fischbach měl opravdu štěstí, na trať se vydal před bouřkou a zajel tak první místo a díky změně podkladu, který spíš tekl, si první místo udržel až do konce. Ostatní jezdci tak měli hodně malou šanci, aby Fischbacha zajeli. Nejlepším Čechem se na 9.místě stal Petr Malý z Maloch Racing Teamu, který letos jede první sezonu v eliťákách. 18.místo bral Martin Lébl, 20. dojel Jakub Říha. Rostislav Štencel potvrdil svůj duhový trikot vítězstvím v kategorii Masters a tak i celkovým prvenstvím v seriálu. Jana Bártová v Leogangu dojela na 5.místě a celkově brala druhé místo. 

Jak závod probíhal z pohledu jezdce se s námi podělí Vojta Roušavý, který zajel 9.místo v kategorii U17.

Do Leogangu jsme společně s týmem dorazili ve čtvrtek večer, v pátek ráno jsme rozdělali depo, šli si vyzvednout startovní čísla a pak už nás čekala pěší prohlídka tratě a odpoledne tréning. Jelikož jsem byl v Leogangu na kole poprvé po třítýdenní pauze kvůli zranění z tréningu, necítil jsem se na kole moc dobře. V sobotu jsem dal 3 tréningové jízdy a pak to hlavní ze soboty - seeding run. Dal jsem klidnou jízdu na jistotu, což znamenalo 11.místo, s kterým nejsem spokojený. V noci na neděli dost zapršelo a na trati to bylo trochu znát, v tréningu jsem zastavil na pár místech a ujasnil si kudy pojedu. Ve čtvrt na 2 jsem startoval finálovou jízdu. Skoro celou trať jsem jel slušnou jízdu, bohužel ve spodní části tratě mi to uklouzlo v zatáčce před horizontem a zadní kolo mi přepadlo přes hranu klopénky, ztratil jsem rychlost a dost času. Nakonec v cíli 9.místo.

Další zajímavé články