Trip na Sram Specialized Enduro Series Lago di Garda 2.část

Hned po deštivém nedělním závodě v Terlagu (Trip na SSES Lago di Garda 1.díl), který jsem vzdal, jsme se přesunuli s Adamem do dějiště druhého závodu SSES, do města Riva del Garda (70m.n.m.). Zde se závod měl konat až v pátek, proto jsme doufali, že se počasí vylepší a pořádně si zajezdíme na gardských trailech. Trochu to zkrátím, pondělí nám pršelo tak děsně, že jsme ani nevylezli z apartmánu a na další dny to nemělo být lepší. Všechny dostupné předpovědi hlásily déšť na celý týden. V úterý ráno se mi , ale opět potvrdilo, že když jsem na Gardě nedá se věřit žádné předpovědi, jelikož okolní 1600m vysoké hory čarujou. Ranní obloha byla bez mráčku, slunce pálilo a tak byl program jasný. Vyrážíme provětrat naše endurka. 

První zastávkou dne byl vrchol kopce Monte Brione (375m.n.m.), který se nachází mezi Rivou a Torbole. Na začátek to byla docela slušná nálož, ale výsledek stál za to. Po hodince klidného šlapání a tlačení jsme se dostali na vrchol k vysílači. Odměnou nám byly super traily po skalkách vedoucí kolem bunkrů z první světové války. Ovšem největším zážitkem a adrenalinovou bombou byla jízda po trailu vedoucím po samé hraně Monte Brione, neboli od 300 metrové propasti nás dělilo asi 15cm. Masakr. 

Po několika stech metrech jsme dorazili k obrovské Fort MITTELBATTERIE, kterou jsme objeli i přejeli a vydali se po cestě pro pěší, která je plná jak schodů, tak i kamenitých úseků. Opravdu zábava. Po minutí druhé velké pevnosti (Fort Garda) míříme už jen po asfaltce do centra Rivy. 

Z Rivy jsme se vydali po bývalé hlavní silnici, vedoucí okolo jezera, do 12km vzdálené vesničky Pregasina, která se nacházela v nadmořské výšce 520 metrů. Jelikož jsme se s Adamem nechtěli vracet stejnou cestou vydali jsme se dál vzhůru pod vrchol Nodice (860m.n.m.). Cesta to byla opravdu zajímavá plná kamení a obřích kořenů, chvílema jsem si připadal jak šerpa, když jsem tahal kolo na zádech. Po 40minutovém výšlapu z Pregasiny jsme se konečně dostali do sedla v nadmořeské výšce 790 metrů. Odměnou nám byl jeden z nejtechničtějších trailů co jsem do té doby jel. Volné kameny, šílený sklon a 180° zatáčky v tomhle všem. No popravdě brzdy dostaly hodně zabrat a hlavně 160mm zadní kotouč, o kterém jsem do té doby říkal, že stačí. Dostat se zpátky do Rivy bylo opravdu náročné, ale byla to bomba. 

Kvůli středeční celodenní průtrži mračen jsme se na kolo dostali až ve čtvrtek, kdy byl naplánovaný oficiální trénink SSES a večerní Prolog. Kupodivu bylo stejné počasí jako v úterý, ovšem rtuť v teploměru byla poměrně výš, takže na trénink paráda. Erzety měly být poměrně rychlé, ale přejezdy měly trvat cca hodinu a tak jsme se rozhodli s dalšími šesti českými bikery přiblížit se na start erzet autem. Byl to super nápad, stihli jsme všechno a bez časového presu. A co erzety? Erzety 1-​3 byly téměř u sebe a délka prvních dvou se pohybovala okolo 1-​2minut. Byl to takový sprint v náročném terénu. 

Trojka byla o trochu delší a největší překážkou byl hladký kámen o rozměrech asi 3x6 metrů v dost velkém sklonu. Pokořit tuhle hladkou skálu na suchu je docela hustý, jaký by to bylo teprve na mokru? Tohle říkal asi každý rider v cíli 3.erzety. Čtyřka byla taková rovná špageta, ale díky vlhkým kamenům to byl i tak docela rock and roll. Jak řekl Přemek Tejchman, “řídítka držíš rovně, ale celý kolo ti skáče zleva doprava o 20cm a nemůžeš s tím nic dělat“. Poslední měřený úsek byl taky poměrně krátký, ale hodně trialový. Jednoduše řečeno, hned po startu následovalo asi deset 180° zatáček plných kamení a jeden menší drop. 

Večer nás už čekal jen tradiční Prolog, který oproti Terlagu vedl úplně celý městem. Prolog byl takový sprint plný umělých překážek, a výjezdu na korbu auta. Díky tomu bylo podél trati opravdu hodně, hodně lidí. Mě se Prolog moc nepovedl, jelikož nejsem žádný sprinter, ale byla to zajímavá zkušenost, na který budu pracovat. Vítězem úvodního klání se stal opět Michal Prokop, který tratí doslova prosvištěl. 

Asi vám nemusím říkat, jaký bylo počasí v den závodu. Klasicky, doslova chcalo. Naše česká skupina (starovní čísla 80-​89) v podání Přemek Tejchman, Adam Stašek, Petr Muhlhans, Jakub Hnidák a já odstarovala v 9:10 a vydali jsme se směr první erzeta. Během výšlapu nám naštěstí přestalo pršet, ale na startu erzety opět začalo a vydrželo to až do cíle o tři hodiny později. Musím říci, že to bylo opravdu náročný, ale bavilo mě to a jel jsem téměř bez chyb. Třetí erzeta byla pro mě peklo, aneb tu skálu, o které jsem psal výše, jsem sjel v tom lijáku poslova po prdeli. Nebyl jsem sám. Sám jsem byl zvědav na závěrečnou doslova trialovou erzetu, jak to sjedu, když na suchu mi dělala problémy. 

Před startem jsem si pro jistotu doslova vyždímal rukavice a vrhnul jsem se do toho. V jednom úseku, kde se objížděl velký šutr jsem se zasekl a ztratil jsem pár vteřin, ale rychle jsem nasedl a jel vstříc dropíku s bahnitým dopadem. Dal jsem ho bez problémů a byl jsem i hlasitým řevem odměněn. Po projetí cílem jsem už pádil do cíle, sice skoro nikdo už nepospíchal, ale já jsem už chtěl ze sebe sundat ty mokré hadry. Do cíle jsem dorazil sice s celkovým časem 13:34.28min což je cca +6minut než měl vítěz Nicolas Lau, ale já jsem rád za ty zkušenosti, které jsem během závodu získal. Michal Prokop dojel na 10.místě i přes to, že ho potkal defekt a pád. Přemek Tejchman si svou dravou jízdou vybojoval 15. pozici. Musím uznat, že erzety na Gardě byly opravdu krátké, protože součet časů erzet v Terlagu dával hodnotu 25minut a tady byl součet nejrychlejšího 7:30 minuty. Čekal jsem delší erzety, ale tase byly techničtější. Jinak to bylo opravdu pořádný enduro.

Po závodě jsme se šli vysprchovat a zabalit. Těsně před odjezdem jsme ještě navštívili Bike festival v Rivě v jehož rámci se SSES jelo. Musím říci, že bylo na co se koukat, novinky na rok 2015 už byly vystavené a je teda na co se těšit. Co se týče tripu do Itálie, tak jsem byl spokojenej. Sice nám půlku tripu propršelo, ale to nám vynahradilo zase super bikování a závodění.  Kdo na Gardě ještě nebyl tak vřele doporučuju, ovšem co se týče počasí tak musíte počítat doslova i s tím nejhorším.

.