Kronplatz – Plan de Corones: málo známá tyrolská libovka

Když mě asi před půlrokem kluci lámali, abych zaplatil zálohu na březnové Alpy do střediska, o kterém jsem nikdy neslyšel, trošku jsem se ošíval. Ale nakonec jsem do toho šel a nebyla to vůbec špatná volba. Za půl roku se všechno trošku vykrystalizovalo, rozšeptalo dál a 20. 3. byla na parkovišti nastoupená sedmičlenná třebíčská crew, připravená pořádně ztrestat Kronplatz. Naskákali jsme do aut a přejeli 700km přes Rakousko a kousek Německa a Itálie, natěšení na pořádnej jarní pojezd.

O středisku

Středisko Kronplatz se rozkládá na jediné hoře v jižním Tyrolsku, mezi Zillertalem a Dolomity. Jeho nespornou předností je perfektní technická vybavenost – z 90ti % procent je pokryt kabinkovými lanovkami, zbytek obstarávají sedačky. Pro lyžaře možná zbytečnost, snowboardisti jistě ocení. S tím souvisí i vysoká odbavitelnost a minimum front, veškeré sjezdovky jsou navíc vybaveny zasněžovací technikou. To vše přispívá k tomu, že lze Kronplatz označit za jedno z nejmodernějších středisek nejen Itálie, ale Evropy vůbec. 

Sjezdovky pokrývají masiv téměř ze všech stran, rozmanitost terénu je tedy značná. Na samotném vrcholku (2275m.n.m.) najdeme množství širokých modrých sjezdovek, které v podstatě splývají v jednu (Olang, Plateau, Belvedere a další). Jsou ideální jak pro začátečníky, tak pro rychlou jízdu s carvovými obloučky. Na severní straně hory, jsou kvalitní dlouhé červené a černé sjezdovky, které vedou k základní stanici s parkovištěm. Komu by tato hlavní část areálu nestačila, může si udělat několikahodinový výlet napříč údolím a dorazí do San Martina k další černé sjezdovce s názvem Piculin. Cesta je to však zdlouhavá a pro pokročilé jezdce spíš nezajímavá. Celkem středisko nabízí více než 100km sjezdovek.

Vzhledem k termínu naší cesty (konec března) bylo ideální poježdění mezi desátou a jednou. Ráno zvlášť na severní straně byl povrch dost zmrzlý, odpoledne naopak hodně rozměklý a i přes menší počet návštěvníků hodně rozježděný. Park zavíral ve tři.

Zajímavým, a pro některé členy naší výpravy dost zábavným poznatkem bylo umístění a především program Apres-​ski baru pod hlavní kabinou, kousek od parkoviště. Od odpoledních hodin zde každý den na velkém prostranství odpočívali znavení sportovci a za doprovodu tradiční italsko-​rakouské hudby pili, tančili a zpívali.

Snowpark

Nejdůležitější element střediska bude pro čtenáře Freeride.cz bezpochyby místo, kde bude prostor pro nějakou tu vzdušnou rotaci či zábradlí k ohoblování, tedy snowpark. Vzhledem k velikosti resortu se tu nachází pouze jeden, zato však pořádný. Již druhým rokem, kdy se shapování chopila lokální freestyle partička zvaná VITAMIN F tu přes celou zimu stojí vymazlený, každý den upravovaný park úctyhodných rozměrů. Na délce asi 800m počínaje budovou pro jezdce s posezením na střeše se můžete rozhodnout pro 3 lajny. Jak už to tak bývá, jsou rozděleny dle obtížnosti na pro-​line, medium-​line a easy line. Za jednu jízdu dolů se můžete proletět na 4 platformách za sebou, na kterých stojí kickery od tablu 8 metrů až po závěrečného 20 metrového macíčka. Všechny skoky měly příjemné odrazy, některé víc nakopnuté, některé posílají spíše do dálky, takže si každý může vybrat dle své chuti. Znovu připomínám, že ačkoliv byl všední den, pár jezdců a jarní počasí, tak každé ráno bylo luxusně ushapováno jako podle pravítka a žádná seklá hranka na odrazu nehrozila.

Kdo nosí rozkrok u kolen a místo výletů do stratosféry radši tupí hrany na railech, určitě si taky přijde na své. Po celém parku je rozeset bezpočet beden, lámaček, speed railů, kink-​railů. Některé pro začátečníky 30cm nad zemí, některé naopak vysazeny pěkně vysoko.

Abyste nemohli namítnout, že tohle najdete v každém druhém evropském parku, je pro jezdce pochystáno pár specialitek jako například kabinka na bonkování, duha přes kabinku ve výčce cca 3m, butter z jedné strany platformy skoku vybízející k různým transferům do boku, vysílací kláda s barely po boku, schodiště s cca 12 schody s railem uprostřed a bednou po straně, wallride bedna posazená na úvodní střechu chatky a další.

Pokud máte třeba mladšího sourozence, kterého už pěkně od mala připravujete na jeho budoucnost pro-​ridera, je po straně snowparku postaveno 6 menších boulí s tablem 1-​5 metrů a k tomu tři široké bedýnky pro úplné začátečníky.

Shrnuto a podtrženo, Kronplatzský snowpark je prostě luxus a pokud se rozhodujete, kam shredovat, můžu vřele doporučit. Vzhledem k tomu, že je na slunné straně, tak se ježdění od konce února pomalu rovná jarnímu ledovci, jenom to tak rychle neleze dolů. Jako jediné mínus bych viděl vlek obsluhující park, kterým je bohužel kabinka, tedy je potřeba po každém runu vyzout, nalézt a celá jedna jízda tak trvá o trochu déle (asi 15min.).

3D animace parku:

Oficiální web snowparku (včetně fotek, výčtu překážek, webcamery) naleznete ZDE.

Ceny
Pro sezónu 2009/​2010 platily následující ceny:

Jednodenní skipass:
do 23.12. 33 EUR
24.12. – 9.1. a 31.1. – 13.3 41 EUR
10.1. – 30.1. a od 14.3. dále 36 EUR

6ti denní skipass:
do 23.12. 167 EUR
24.12. – 9.1. a 31.1. – 13.3 209 EUR
10.1. – 30.1. a od 14.3. dále 184 EUR

Oblast

Kronplatz se nachází na severu Itálie, asi 70km od hranic s Rakouskem. Celá oblast je dvojjazyčná, domluvíte se jak italsky, tak německy a společně s angličtinou není problém si říct o cokoli.

Cesta

Podle plánovače tras vyjde cesta na něco málo přes 700km a 7,5 hodiny (z Třebíče), z vlastní zkušenosti však víme, že se tento čas může pořádně natáhnout. Spolu s několika přestávkami, obědem a v průměru jednou zácpou na silnici z toho bylo nakonec 10 hodin. Kdo tedy míří z Moravy, osvědčila se nám trasa Znojmo–St. Polten–Salzburg–Innsbruck–Brunico. V úseku mezi Salzburkem a Innsbruckem čekejte hlavně o sobotách extrémní provoz, takže zdržení.

Cesta z Prahy má cca. 650km a s přestávkami se dá zvládnout za 7 hodin. Ideální trasa je klasicky přes Plzeň-​Rozvadov-​Mnichov-​Innsbruck-​Brunico, tedy pořád rovně po vymazlených německých dálnicích.