Lukáš Tomšů
07.12.2010
Téměř každou sezónu se stane, že se na českých kopcích objeví nějaký ten panáček, jehož snowboardové skillz rozhodně stojí za pozornost. Jedním z takových objevů uplynulé sezóny byl Lukáš Tomšů, který ve velkém stylu začal porážet hromadu známějších protivníků v sérii závodů 4x4. Více o něm i jeho přístupu k ježdění se dozvíte z tohoto rozhovoru...
Lukáši, nejklasičtější otázka – jaké byly tvé snowboardové začátky?
Moje začátky byly podobný jako u ostatních. Klasicky jsem začal s lyžema, samozřejmě mě to tak v jedenácti přestalo bavit, protože jsem viděl starší kámoše, jak jezděj na prknech. Pak nastalo přemlouvání rodičů a další rok bylo prkno pod stromečkem. Pár sezón jsem se plácal u nás na Vysočině, kde občas sezona trvá pět dní, takže progres byl opravdu pomalej, ale občas se zadařilo a mohli jsme vybudovat skoky v našem snowparku, který mám tak deset minut od baráku. Pak jsme začal jezdit do větších hor a to mě chytlo tak, že teď trávím celý zimy na horách.
V minulé sezóně jsi byl hodně vidět na závodech a nakonec jsi byl celkově čtvrtý v sérii 4x4.To jsi byl asi spokojenej? Tušil jsi, že by to mohlo dopadnout takhle dobře?
Snažil jsem se objet celou sérii závodů a to se mi povedlo. Byl jsem spokojenej z každý odjetý jízdy a z každýho postupu do finále a nakonec i z celkovýho výsledku. Vůbec jsem netušil že by to mohlo dopadnout takhle dobře, protože občas jsem v tréningu neodjel žádnou svojí jízdu, ale když byla kvalda tak to padlo a postoupil jsem do finále, kde mi to dvakrát vyšlo a dvakrát tak na půl.
Rok před tím jsi ale tolik nezávodil, co tě dovedlo na závody?
Předloni jsem byl na Lipně, kde jsem dvakrát spadl a čau, pak mi do ostatních závodů něco vlezlo a nakonec jsem jel ještě finále ve Špindlu a to bylo všechno. Neměl jsem ani tolik s kým jezdit, takže to bylo těžší se hecnout a někam vyrazit sám. Loňskou zimu jsem byl na horách, takže nebyl problém se domluvit s bandou a vyrazit kamokoliv na závody.
Závodíš rád? Motivuje tě to? Nebo si spíš užiješ pohodový ježdění jen tak?
Mám rád když si můžu zajezdit v dobře upraveným parku s kámošema a je jedno jestli to je závod nebo jen tak.V závodě je dobrý, že se do všeho hecnu, snažím se jezdit co nejvíc čistě a hlavně všechno odjíždět, horší jsou pak ty stresový situace na startu:) Proto je nejlepší přijet na start těsně před svojí jízdou, pak nemáš čas se stresovat, jen vyšleš triky tak jako kdyby o nic nešlo a je pohoda. Když se mi povede zajet dobře nějaký závod, tak mě to hrozně motivuje do dalšího ježdění a dalšího závodění.
Většina kluků o sobě dneska dává na české snb scéně vědět už jako děcka (Danýno, Dára Bergmann a další). V tvém případě to bylo později. Čím to? Co tě motivuje posouvat se dál?
Mý začátky byly pomalejší, já jsem začal pořádně skákat až tak před čtyřma rokama a nebyl jsem k tomu vůbec směřovanej jako mlaďoši dneska. Freestyle mě chytil natolik, že jsem sám od sebe začal objíždět závody a tím jsem o sobě dal vědět. Co mě motivuje? Posouvání svých hranic, každý nový odjetý trik a skills mlaďochů.
Letos už máš za sebou i sponzory. Jak jsi je získal? Oslovil jsi ty je, nebo to bylo naopak?
Napsal jsem si životopis a rozeslal ho snad všude. Plno firem se mi omlouvalo, že je krize a že prostě nejsou prachy. Naštěstí jsem se seznámil jedno léto na Dachu s Majkem Strakou a ten mě doporučil Tomášovi Koudelovi který distribuje prkna Bataleon. Hned druhý den jsem sjel do Brna a bylo to:) Teď už na nich jezdím druhým rokem a nemůžu si je vynachválit. Pak jsem si ještě psal s Jožinem Toufarem od Nuggetu, že se domluvíme v průběhu sezóny. Na jaře jsem dostal vzorky a jel na můj první fotoshooting do Livigna, kde to bylo úplně nejlepší. Takže můj další sponzor je firma Nugget. A nakonec jsem se letos na podzim přes Pepého Samka dostal do závodního teamu www.skateshop.cz.
Rád se proletíš na macatých kickerech, musíš se do nich ale nějak hecovat?
No jasný. Nikdy nepříjdu do parku a nezačnu jen tak sám skákat ten největší skok, to je fakt nejhorší! Vždycky když skáču něco většího ,tak musí někdo se mnou a navzájem se hecovat, musím mít chuť do ježdění a hlavně nesmím být po kalbě, která trvala až do rána...
Většina mladejch kluků už dneska jezdí ve skandinávským-robot-stylu ale u tebe je spíš vidět takovej ten styl ze staré školy, protáhlý graby a pořádný polety do půlky dopadu, tak jak to známe třeb od Andrease Wiiga. Máš představu jak by ten trik měl vypadat než ho uděláš? Máš třeba nějaký zahraniční jezdce, kteří ti dodávají inspiraci nebo jsou tvým vzorem?
Vždycky když dělám něaký trik tak chci aby to vypadalo dobře, takže vejška a protáhlej grab je základ. Baví mě lítat daleko, třeba letět v bs 1 až do pr. je nejlepší pocitovka, samozřejmě se snažím ve všech rotací lítat co nejdál a bezpečně to stopnout do dopadu. Je plno jezdců co mi dodávají inspiraci, stačí jen kouknout na jakýkoliv videjko...Ale hodně se mi líbí styl Danny Davise, jezdí krásně uplně všude a na všem, pak freeridový party Nicolase Müllera nebo Gigiho Rüfa a to bych mohl pokračovat dlouho, je jich moc.
Co ti říká street?
Nejvetší vražda:) street už jsem jezdil, ale ještě ne takovej, abych jel na railu z 15 schodů který jsou odhrabaný pro ještě větší smrt. Pokud ale letos bude příležitost a budu na to mít dostatečný skills, tak do toho půjdu.
Přes zimu jsi také dělal shapera ve Špindlu? Jak ses k té práci dostal?
K týhle práci jsem se dostal přes Marka Vampolu. Mára je ze stejnýho města, tak se s ním znám už pár let. V Parkdesignu už maká dlouho a já jsem ho náhodou potkal na první Spring Session. Když jsem pak jel do Špindlu, tak mi sháněl ubytko on, parkrát jsem bydlel i v bytě kde byli všichni jako Motor, Zahrada, Mrázl a další, takže jsem se s klukama seznámil, pak už jen zeptal Motora na práci a ten souhlasil. Děkuju Márovi, že mě dostal mezi tyhle lidi a Motorovi za příležitost pracovat ve Snowparkdesignu.
Co ti tahle práce dala (samozřejmě kromě toho, žes mohl strávit sezónu na horách)?
Určitě mi dala plno krásnejch okamžiků, ke kterým bych se asi jinak nedostal, například jezdit do práce na Mísečky už v sedm ráno a být nahoře uplně sám při východu slunce a užívat si tu pohodičku a volnou sjezdovku do parku, vidět, jak před očima rostou skoky a podílet se na jejich stavbě nebo pracovat s Čonkstarem, kterej zabíjel každou hláškou, bylo opravdu super.
S kým si nejraději zaježdíš?
S lidma co nejsou v zevlu, maj v sobě hodně energie a chuti do ježdění. S každým koho baví snowboarding stejne jako mě. Rád si zajezdím s jibberem na railech a bednách, rád budu šlapat hodiny po kopcích a rozjíždět s bandou freeriderů neprojetej pudr a určitě si pudu zaskákat do parku s kymkoliv, kdo tráví víc času ve vzduchu než na zemi.
Svatý Petr nebo Mísečky?
Šejplá rampa Svaťák. Inverze nebo čerstvej nákyd Mísečky.
Co ježdění venku? Kam by ses rád podíval?
Nejvíc mě loni zaujalo Livigno, mají tam super skoky, levnej chlast a krásnou přírodu, rád bych se tam chtěl letos ukázat znova, pak určitě v létě na Schnal, kde panuje letní pohoda v super parku a určitě někam do Států, kde je to na úplně jiným levelu než kdekoliv v Evropě, ale to ještě něaký čas potrvá.
Přemýšlel jsi o tom, že bys vypadnoul ven třeba na dýl?
Teď poslední dobou o tom přemýšlím častějc.V Čechách o dobře placenou práci nezakopneš a vydělat si na celou sezonu je docela těžký. Hodně kámošů jezdí do Whistleru, kde jsou uplně super podmínky jak v zimě, tak i v létě a práce je tam taky hodně,jen tomu asi nechám ještě nějaký čas.
V létě si byl, jestli se nepletu poprvé, surfovat, jaká to byla zkušenost?
Už dlouho jsem o tom přemýšlel a letos v létě jsme vyjeli z lidma od nás za mojí ségrou na Playground základnu do Francie. Zkušenost to byla super, vůbec jsem netušil že by to mohlo být takhle náročný na fyzičku a to, že za 10 dní surfování sjedu tři vlny a zbytek buď bezmocně pádluju na line up nebo se topím a lokám slanou vodu, už vubec ne:) Ale určitě můžu říct, že to za těch pár jízd stálo a surfing jsem si oblíbil natolik, že další léto chci jet znova a na dýl.
Co vlastně děláš, když nejezdíš? Chodíš do školy nebo pracuješ?
Před rokem jsem ukončil jazykovku, pak zkusil přímačky na vejšku, kam mě nevzali, takže jsem se do zimy musel někde usadit v práci. Nejjednodušší pro mě bylo jít k táťkovi do servisu nákladních aut, kam jsem chodil každý léto na brigádky. Pak zima ve Špindlu a zase tu byla otázka co dál. Nic jsem nesehnal a tak jsem mohl jít aspoň zpátky k tátovi, za co jsem moc rád. Jinak by to byl problém si vydělat na sezónu. Pak jsem ještě koncem září odjel na tři tejdny do Itálie sbírat jabka.
Jaké jsou tvoje plány na nadcházející zimu?
Ve Špindlu už máme pronajatej byt, čekám až napadne a vyrážím. Chci objet co nejvíc závodů, fotit, točit, prostě chci dělat všechno kolem snowboardingu.Určitě se chci podívat někam ven, možná i zkusit zahraniční závod, abych zjistil že jsem úplnej lůzr a hlavně chci jezdit tak abych se zbytečně nezranil.
Děkovačka na závěr?
Nejvíc děkuji rodičům, že mě hodně podporovali a podporují i teď, pak sponzorům Bataleon, Nugget a Skateshop.cz, protože bez nich by to bylo mnohem těžší, mojí holce, že má se mnou tolik trpělivosti, když jsem pořád pryč a taky děkuji za prostor pro tento rozhovor.