Damüls – Mellau Trip 2015

Sobotní příjezd byl trochu hektický, protože 3km před parkovištěm a vytouženým freeridem začala ostatní auta do prudkých serpentýn protestovat, až se zcela zastavila. Po půlhodinovém zpoždění, když už jsme věděli, že první lano rozhodně nestihneme, jsme se rozhodli nepodpořit otáčející se auta z kolony a vracející se zpět do městečka Au, ale naopak jsme se pustili do boje se sněhem na silnici, který jsme zdárně vybojovali a zaparkovali.

Kvůli nabranému zpoždění jsme prošvihli možnost rozjíždět největší prostor pro lajny po velkém sněžení pod lanovkami Sunegg a Hasenbühl, tam už bylo hotovo. V dobré náladě z krásného sluníčka jsme se v Damülsu nechali vytáhnout lanovkou Uga, na jejímž vršku jsme se mohli rozhlédnout do všech směrů a vytipovat si první lajny. Středisko má poměrně členité kopce dosahující výšek od 1500 do 2000m n.m.. Planiny řídce pokryté lesním porostem a křovím.

Prvních pár minut štěstí se nám naskytlo po výjezdu lanovkou Hohes Licht, kdy jsme přejeli na druhou stranu kopce a sjížděli směrem k vleku Ragaz. Hluboký prašan, ve kterém jsme se bořili po stehna, ještě neutrpěl sunhinem a my ho schytávali přímo do „fejsu“.:) První sjezd byl krátký, ale příjemný a my pokukovali po kopci Ragazer Blanken, který neměl nakonec takový úspěch, jak jsme čekali, a jeli ho v prašanu v podstatě rovně, jaká to byla placka. Úkol byl opět jasný a znamenal, že se musíme vrátit zpět lanovkou Hasenbühel na kopec Hohes Licht a pustit se do rozrývání druhé strany (možná lepší napsat severní strany nebo jaký) kopce a následného přejetí do druhého údolí mezi vesničkami Damüls a Mellau. Trocha traverzu, nějaké to malé přejetí pláně a my si mohli sjet poprvé kopec Elsenkopf, do kterého jsme se pustili hned prvním žlebem a Snowpigs si zase chrochtali blahem. První vyrazil Pája, vyskočil z lesa a téměř okamžitě utrhnul malou lavinku. Sjel naštěstí v pořádku, takže jsme si jen připomněli pravidla bezpečnosti a jezdili s rozestupy, aby se opravdu nikomu nic nestalo. Bohužel se nedalo nic jiného dělat, kopec měl velký úspěch, tak jsme ho museli jet ještě 3x a různými žleby, aby nedošlo k přejetí nějaké předchozí lajny a zkažení prvních dojmů.

Po obědě jsme se vydali z údolí nahoru lanovkou Hohe Wacht, kde jsme zkoukli terén a hodně se nám líbil směrem k vesničce Mellau. První úsek za sněžnými zábranami byl příjemný, velmi bezpečný freeride, lehké dropy mezi keři a dojezd ke sjezdovce, odkud jsme pozorovali vjezd do 100m tunelu, který nově spojuje rezorty Damüls a Mellau. Váhali jsme, že bychom se vrhli do jámy lvové ještě před tunelem, ale protože nikdo z nás neměl tuto část projetou a nevěděli jsme, co je dole, rozhodli jsme se raději projet tunelem a kouknout na to z druhé strany. Ulevilo se nám, když jsme viděli 30m skály prokládané křovím a místečky sněhem, že jsme se do toho nepustili, protože počáteční nájezd byla strmější planinka s lákavým prašanem. Pohled od průjezdu tunelem směrem k vesnici Mellau nás utvrdil v tom, že nezbývá nic jiného, než šusem sjet 100m po sjezdovce a vyjet do 15m vysokého protisvahu, kde byl les a spousta možné zábavy pod lanem. Následoval minutový traverz lesem a otevřeli se nám epické mítinky s prašanem a výhledem na sjezdovku Rossstelle, které jsme brázdili následující den hned několikrát s novým sněhem po prsa..:)) Což se druhý den ukázalo, jako nejlepší svah.

Nástup do kabinky Gipfelbahn nám opět umožnil pohled na údolí pod výstupním bodem z kabiny a opětovnou radost z toho, že jsme se nevrhli do skal a křoví před tunelem, každopádně se nám zalíbil svah po výjezdu z tunelu a museli jsme to tudy poslat dolů. Sjezd byl super, jen nikdo nečekal 10-​ti minutový traverz rozlehlým údolím, chvílemi podél potoka a lesem a následné 20min plazení se bez sněžných pásů do kopců, což bez nich už nemělo cenu jet podruhé. Dostali jsme se na planinu na úpatí 8 sedačkové, vyhřívané lanovky Rossstele, která mířila do zakázaného lesa, kde bylo bohužel vysoké riziko padání lavin a bohužel tam předchozí den zemřel v lavině jeden ze záchranářů. Byl čas návratu a našeho přemístění do 50km vzdáleného ubytování v chalupě české juniorské reprezentace, tak jsme si užívali lyžařské atmosféry a unavení šli brzy spát. 

Ráno, po návratu do Damülsu nás čekalo překvapení s obrovským množstvím prašanu, nekonečným sněžením, jen bohužel i trochu nekonečné mlze, kterou jsme vyřešili traverzem z Uga lanovky směrem k Hohen Wacht, který byl tak skvělý a dlouhý, že jsme ho museli jet 4x. Bohužel po několikátém pádu horlivého telemarkera jsme raději šli hned na oběd, tím otočili list a stranu kopce a začali jezdit včerejší kabinu Gipfelbahn a užívali si do nekonečna prašanu od pasu až do prsou. Svižné traverzy lesem, které byly jako tobogán, nás nutili se umívat a sjezdy mýtinami v pomalém hlubokém sněhu, řvát blahem.

Unavení a spokojení se Snowpigs po „Práci, jako každá jiná“ vrátili k autu a všichni jsme měli dobrý pocit z tohoto střediska, kde bylo i v pondělí dostatek naducaného prašanu, členitého terénu, který na každé straně kopce nabízí jiné možnosti a krásná panorama. Na jedné strmé, často skalnaté svahy na dropy, prokládané řídkým lesem na druhé planiny s údolíčky a traverzy podél potoků.

Za SnowPigs.cz : Móňa
Podpořte nás na FB : https://www.facebook.com/iSnowPigs
Info o středisku máte tady : http://www.mellau-damuels.at/
Přehled starších článků najdete na rypáckém webu www.snowpigs.cz