Stubai Snowpark Opening 09

Na ledovci Stubai se nedávno konal opening a naše freeride redakce u toho samozřejmě nesměla chybět . Freeride redakce, jak snowboardová tak i lyžařská, vyrazila na výlet na ledovec Stubai od pátka 23. do neděle 25. října. Byli jsme vysláni ve složení Miliardář z Prahy, jakožto zástupce lachtaního pokolení a reportér, dále pak brothers Kaňůrkovic – mladší jako snb killa a starší jako mistr fotoaparátu, Dawe aka kamera maestro a já. Ledovec Stubai není mezi příznivci našeho krásného sportu moc známý pojem a oblíbená destinace. Leží cca 35km od Innsbrucku, tedy celkem 690km z Liberce, což je asi 8 nebo 9 hodin cesty. Záleží kolik zastávek v mekáči či zastávek za ukojením některých z vašich jiných potřeb uskutečníte.

Po příjezdu cca v 11hodin večer jsem se ubytovali. První překvapení, že naše ubyto za superskvělou cenu 20 euro, je bez kuchyně nás moc nepotěšilo. Naše plány na skvělou večeři se rozplynuly jako pára nad hrncem. Druhé překvapení následovalo ráno, kdy jsme s Dawem vylezli z naší krásné manželské postele s obrovským ježíšem nad hlavou a zjistili, že přesně pod našimi hlavami o patro níže roste budoucí koňská klobása a spousta hovězího. Podotýkám za 20 éček vůně hnoje z první ruky, žádný second hand – prostě paráda. Naštěstí hned ráno jsme zjistili, že naproti přes ulici mají pension naši krajané. Krajané jsou zde již 4měsíce a další minimálně 3 roky je možnost ubytovat se zde kdykoliv, kdy vyrazíte směr Stubai. Jejich pohostinství neznalo mezí a zažili jsme zde skvělou party. Oba páni domácí byli příznivci Freestylu, nikoliv toho sportovního, ale spíše toho životního. Takové ubytování v apartmánech Aufwind nikde nenajdete. Facebook pro zájemce zde.

Park na ledovci je až na samém vrcholu ve výšce zhruba 3000 metrů. Cesta do něj je zdlouhavá a vede přes tři lanovky, než se dostanete až na vytoužený vrchol. Celá naše posádka byla však natěšena na sníh a tak jsme vstávali již za brzkých ranních hodin, abychom byly v parku co nejdříve. Po našem vydrásání se až na samý vrchol ledovce nás čekal krásný výhled na snowpark, který byl luxusně připraven k prvnímu podzimnímu pojezdu. Park luxusní skládal se z jedné lajny tří skoků za sebou, velikostně mezi 10 – 13 metry. Další část parku se nacházela hned vedle a skládala se z jib lines a lajny tří menších skoů- Skoky tak na troječku akorát. Jib line na prvním místě s rovnou bednou za ní následovala lámačka či vedle ležící vysoký žlutý rejl, na kterém (se) lyžaři zabíjeli jedna báseň. Další překážky jako duha, menší rejlík či rakev byly díky nedostatčené rychlosti jen stěží jezditelné. Park byl zakončen luxusním down railem a céčkovou bednou. Bohužel první den našeho ježdění foukal prudký vítr v nárazech a byl velký problém s rychlostí na rejly. Díky větru bylo skákání takřka nemožné. Druhý den nám bylo počasí nakloněno a skákání již bylo možné. V parku se pohybovalo spousta příznivců freestylu, ale i šponi zde měli slušnou základnu. Díky velkému množství lidí se tvořily značné fronty, které nutily ty otrlejší předbíhat a přisedávat k lidem, kteří si vychutnávají jízdu na kotvě o samotě a kochají se výhledem na štubajský ledovec. V parku se také pohybovalo několik killerů, kteří zabíjeli všude kudy jeli. Parta místních lokálů – asi 4 freeskieři zabíjeli na skocích celé dopoledne a poté se přesunuli na rejly, kde jsme společně zajebali. Na skoku jsem viděl luxus flat spin 5 s nosegrabem (děděk dělá ale lepší) nebo kork 9farmute od týpka v rasta mikině. Jeho kámoši, další lokálové na tomto ledovci, také nezůstali pozadu. Skier v Line mikině zabíjel kork 7 na všechny čtyři strany a do každé provedl jinou úchytku. Díky velikosti skoků jsem však nespatřil skákat ani jednoho klokana či jiného dabloše. Na downrejlu pak jeden jediný freeskier během výletu zavdal 27 on a precl 27 out. Padaly zde take přeskoky a různé precly. 

Cesta zpátky se nesla v birthday stylu, jelikož jsem slavil přesně při zpáteční cestě narozeniny. Po předchozím večeru stráveném v pohostinství krajanů se však někomu moc do slavení nechtělo, a tak jsme nakonec slavili s Dejvem ještě další čtyři hodiny po Praze, než nás vyzvedla jablonecká posádka na zpáteční cestě z Hintertux Session. Tímto bych chtěl poděkovat za permice a pohostinnost středisku Stubai. Poděkovat Kaňůsovi za to, že nás bez úhony a střízlivý jako jediný dovezl do rodné vlasti. Dejvovi za skvělou kameru a za nejdelší video na světě. Taky bych rád poděkoval Milionovi-(Poblijonovi) za jeho chytrý řeči, že potřebuje hůlku, aby se mohl pohnout z místa. Také bych chtěl poděkovat Matějovi a Viktorovi za jejich neskonalou pohostinnost, vstřícnost a parádní oslavu hahaha. Wu