Zuzu Kabelková - česká dáma ve FWQ

Už si ani nepamatujem, kdy jsme tu měli nějakej freeridovej rozhovor a ještě navíc s Čechem nebo Češkou v hlavní roli! Nedávno nás zaujala Zuzu Kabelková,  dáma která se toho nebojí a poslední sezóny se snaží prosadit v závodech Freeride World Qualifier. A abychom se s ní pořádně všichni seznámili, tak jsme jí vyzpovídali v tomhle hodně příjemným rozhovoru! Seznamte se i vy!!

Ahoj Zuzu tak začneme klasikou. Nejprve se našim čtenářům pěkně představ…

Takže dobrý deeeen :-D Říkají mi Zuzu, pocházím z Havlíčkova Brodu a jezdím kvalifikační závody na Freeride World Tour.

Jaká byla tvoje lyžařská cesta od úplnejch začátků až po nápad zkusit si Freeride World Qualifier?

Vděčím rodičům za to, že mě postavili na lyže, když mi bylo dva a půl. Hodně se šetřilo, abychom si mohli dovolit jet jednou za rok do Francie do Alp. Tam to začalo. Nějaké ambice na základce byly, ale srazilo mě auto, měla jsem zlomenou pánev a nějakou dobu trvalo, než jsem se ke sportu na denní bázi vrátila. Postavit se pak na lyže zpátky bylo obří vítězství. K freeridu mě přivedla moje velká soulmate a ukázala mi novej rozměr propojení s přírodou. Říkám tomu „being in the bubble“. Hraješ adventuru, ale reálně. Absolutní soustředěnost, nic jinýho neexistuje, splyneš s kopcem. Jiná forma meditace. Flow. Vloni jsem si vybrala takový vrcholy, který pro mě znamenaly výzvu a zároveň větší bezpečí – při soutěžích se dělá face check, tj. menší riziko, že vezmeš dolů lavinu. A kolem závodů se motá úžasná komunita lidí. Navíc postupem času potkáš hodně super Čechů a Slováků! Freeride nemusí být jen výsadou alpskejch národů.

Letos to nebude tvoje premiéra, ale loni jsi už v tomhle seriálu startovala. Kde si to všude zkusila a co považuješ za svůj největší úspěch a výsledek?

S úsměvem vzpomínám na čtvrtý místo v Axamer Lizum, protože to byl první závod. Proletěla jsem zadkem cílovou bránu asi z tý úlevy, že jsem to sjela :D  Nejpyšnější jsem asi na závod v Kapplu. Byly strašný podmínky, ledová stěna, viditelnost nula. Udržela jsem celou dobu rychlost a dropla svou první skalku při závodech. Skončila jsem pátá. Byly i závody, kde člověk nahnal víc bodů, ale zamilovala jsem si třeba Pitztal Wildface, což je jediná freeridová časovka. Nejedeš na krásu, na hraní si s terénem. Musíš co nejrychleji dolů. Letíš, proměníš se v šílenýho dravce a to mě baví. Vždycky jsem byla takovej Speedy Gonzales. Navíc nad tebou lítá helikoptéra už během dvouhodinového výšlapu nahoru, fakt zážitek i pro diváky. Letos, když budou body, tak si věřím v Pitztalu na bednu. 

Sezóna letos pomalu startuje. Sníh už nám taky nějakej napad a startují první závody Freeride World Qualifier. Takže jaký máš letos plán?

Startuje pomalu. Všechny závody byly posunuty na únor, což je nemalá čára přes rozpočet. Chtěla bych startovat v Axamu,  Les Arcs, Pitztalu, a protože vloni odvolali kvůli počasí Uttendorf Weisssee, tak si na něj v březnu brousím zuby. Zbytek je zatím ve hvězdách, podle sněhu.

Zábava to není určitě nejlevnější. Kolik takováhle sranda stojí na jeden závod?

Je to drahej špás. Průměrně 80 Euro za startovný. Přičti naftu a musíš taky minimálně dvě noci někde spát. Radši nezmiňuju vybavení a servis. Nebo, že přijedeš a zrušej závody pro nepřízeň počasí.

Freeridový závody jsou hodně specifický. Na co všechno si jezdec musí dát pozor a co všechno se přesně hodnotí?

Týden před závodem dostaneš zonning, viz obrázek. V tom si musíš najít svou lajnu, jak asi pojedeš. Den před závodem probíhá face-​check. To je ta fáze, kdy zíráš dvě hodiny na svah dalekohledem, fotíš, odhaduješ a další čtyři hodiny to třeba večer diskutujete a prohlížíš s ostatníma na počítači. Tak to je příprava. Sounds like fun, he?:)

No a druhej den ráno pod kopcem šlapeš nahoru, někdy cca 20 minut a někdy třeba  2,5 hodiny. Musíš stihnout bejt nahoře včas. a pak už jen 3,2,1 a drop in. Hodnotí se plynulost jízdy, rychlost, technika (kotel lidí jezdí v záklonu a to je fuj!). Taky hodně kreativita, originalita lajny a hraní s terénem. Můžeš spadnout, ale nesmíš ztratit lyži nebo sjet ze zonningu. Obojí znamená diskvalifikaci. Mrkněte na video, tim se to vyjádří líp. (Hledejte modrou kombinézu:D)

Určitě to taky není žádná procházka růžovou zahradou, takže co zranění nebo třeba lavinový nebezpečí. Máš nějaký zkušenosti? Samozřejmě nejen ze závodů…

Safety first!!! Vloni jsem při hnusným počasí najela s kámošem do žlabu a měla jsem pocit, jako bych stála a jela zaráz. Byla mlha a koukám - metr od lyže mi ujíždí svah dolů, obří kra cca metr tlustá, nejdřív pomalu a pak hukot. To mě hodně plesklo. Ty věci se dějou kolem tebe denně. Bez ABS-​bagu, pípáku a znalosti předchozích sněhových a větrných podmínek si koleduješ o průšvih. No a při závodech naštěstí tolik ne. Vloni při tréninku jsem se kutálela jako tomahavk asi 100 metrů. Hnusnej pocit, jseš zavřenej jak v pračce a říkáš si, kdy to skončí. Lyže se hledaly cca 2 hodiny a měla jsem lehčí otřes mozku, vyhozený rameno a pár dní vypadala, jako když jde malý bobr spát :). Větší zranění – tuk, ťuk, jsem neměla. Bohužel ale jak nebyly prostředky správně regenerovat, nebo mít náhradní lyžáky, tak se mi rozjel zánět okostic. V noci to bolí, moc jsem nenaspala Nemohla jsem pak ani běhat, nic, větší otřesy jsou peklo. Lyžáky obouváš se slzama a lyžuješ jako pani Radová. Přes půl roku to léčíme. Modlím se, aby se ten zánět spolu s oblevou vzal za ruce a šel do víme kam...

Podařilo se ti na tvojí cestě získat nějakýho sponzora, kterej by ti pomohl ať už finančně nebo materiálně, a co vlastně jinak děláš za živobytí, abys to mohla se svým koníčkem spojit?

Jako každej rozmazlenej lyžař oceňuju technickou propracovanost i design. S oblečením mi pomohl Peak Performance, hlavní sponzor Freeride Wolrd Tour, a budu ráda, pokud se domluvíme i na další sezonu. No a třeba všechny ty úžasný fotky mi dělá Matěj Třasák s Editou Horovou zdarma z dobrého srdce, a že asi posunuji i jejich hranice extrému, haha. Jinak jsem si sama sobě sponzorem. Pracuju léta v marketingu. Dá se říct, že všechny peníze i čas dávám do lyžování, horskýho kola a cest. Do rakve si tedy pravděpodobně vezmu lyže a hromadu vzpomínek. Zní to jako jmění? Mně jo! :)

Do hlavní Freeride World Tour se dostanou pak jen ty nejlepší holky. Máš třeba nějakej jezdec vzor?

Jojo, deset nejlepších z celosvětové kvalifikace postupuje na svěťák. Mám moc ráda holky z Shades of Winter - Matildu Rapaport, Lotten Rapp a Sandru Lahnsteiner, který je 36 a jezdí jak drak. Sandy je můj vzor, přemýšlí velmi podobně, má obří srdce a našla cestu, jak mít sport jako součást celoživotního poslání. Točí filmy a pořádá freeride kempy pro holky.

Máš nějaký vyšší ambice nebo spíše si to pořádně užít s kámošem a ukázat, že ani holka z Čech se ve velkejch horách neztratí?

(Smích. :D ) Jo, mám velkej sen, že si prostě sednu do tý helikoptéry, pak prostě nahodím lyže a jeduuuu. Nejvíc mě láká Aljaška, proto jsem absolvovala takovou hustou výzvu #AlaskaForZuzu. Z finále vznikla fotka a na Instagramu docela jede. Chci ukázat, že český holky se ve velkejch horách neztratěj. Obecně je mou největší ambicí, sjezdit co nejvíc kopců po světě, dokud mi tělo bude sloužit, a pomáhat hlavně holkám překonat strach zkusit něco nového :).

Když  zrovna nezávodíš, kde se přes zimu nacházíš a jaký je tvoje oblíbený místo na prašan, který bys třeba doporučila našich čtenářům?

Potrpím si na Rakousko – je pro mě nejdostupnější. Mám moc ráda Stubai, kde je vždycky záruka sněhu. Tam trénuju, tam regeneruju, tam pracuju, tam jsem našla u príma slovenské rodiny v Alpenhausu další domov. Jinak na prašan doporučuji St.Anton, Rendl, Sölden, Lech am Zürs, Kitzsteinhorn, Fiss. Fajnšmekři, kteří upřednostňují skialpy v menších oldschool střediscích, musí navštívit Uttendorf-​Weisssee a Axamer Lizum. Romantika jak motyka! Na Francii se mi teď nedostává času a prostředků, ale miluju Tignes, Les 3 Vallées, Les 2 Alpes

Máš nějakej cestovatelskej sen, kterej by sis chtěla splnit?

No, to je ta Aljaška. Když získám pro #AlaskaForZuzu nejvíc lajků, budu mít možnost spolupracovat při finále Freeride Worltd Tour. To znamená heliski, prašan, super partu a každodenní challenge. Zdá se mi o tom denně a bojím se, že už se mnou není k vydržení, jak o tom pořád melu :).

Co bys vzkázala ostatním nejen holkám, ale i klukům, co třeba uvažujou  že by World Freeride Qualifier zkusili…

Ať mi napíšou, že pojedem společně autem a sharneme náklady Emotikona smile. Vážně myslím, že zkusit to může každej, stačí se dobře umístit v nějakejch otevřenejch závodech, získat dostatek bodů a probojovat se tak do kvaldy. Pak už to jede. Hlavně by předtím neměli podcenit dlouhodobej silovej trénink, cvičení na výbušnost, vytrvalost a koordinaci. Kdo zaspal léto, fakt to v říjnu nedožene. Velmi často se taky stane, že závod připomíná spíš bruslení na skále a nezřídka to končí vážnými úrazy, pokud nemáš dostatečný zkušenosti s různými typy terénu. Musíš zkrátka zapojit mozek i intuici, pak budeš umět číst svah. Psychika v tom hraje obrovskou roli.

Nakonec to necháme čistě na tobě. Takže poslední slova a děkovačky…

Závěrem bych dodala: Keep the balance! Jsem mega vděčná za všechny šťastný dny v horách, příležitosti a možnosti poznávat, reflektovat. Za to, že jsem našla přátele, podporu, sounáležitost a pocit domova. Tytéž díky se sluší adresovat i těm, kteří vás nechápou, nevěří nebo prostě jen neunesli vaši cestu a způsob života. Pomáhají vám uvědomit si, jací jste, a že se prostě neohneš, nezměníš, nezabiješ svoje vnitřní dítě. Zkrátka to tak má být a člověk si musí nosit dobro a balanc v hrudním koši. To mě naučily hory a sport.. Fandim všem českejm a slovenskejm lyžařům, skialpinistům, freeskierům, freestylistům, skicrossařům a vůbec všem, co znaj svět ze dvou prken. Protože oni „rozumí “ :) .

Díky moc a ať se daří!!

Zuzu se už měsíc snaží získát lajky pro tuhle fotku na Instagramu, aby mohla letět na Aljašku. Dejte jí tam palec hore a dostanem ji tam!