3Beach Crew in US Part 2 - Brighton, Canyons

Brighton je resort, kam vyrážíme poznávat místní nekonečné lajny překážek. Po příjezdu na parkoviště si vyzvedáme permice a s očekáváním bereme první lanovku. Už ze sedačky vidíme, že park je neskutečně dlouhej a hlavně all-​shaped. Po výjezdu nahoru vyrážíme okamžitě do parku, ale zjišťujeme, že k tomu, abychom mohli na překážky, musíme vyplnit test na počítači, zaplatit deset babek a podepsat tak pět papírů, že v případě úrazu resort nebudeme žalovat a vlastně si za všechno můžeme sami - prostě Amerika. 

Po půlhodině v kanclu dostáváme fešný kartičky s fotkou nejen na památku, ale hlavně na vstup do parku. Jestli jsme počítali správně, pak se park skládá z cca 45 překážek, z čehož jsou 4 skoky (obvykle je skoků víc + U rampa, ale kvůli nedostatku sněhu je stavba větších překážek dost omezená) a zbytek bedny a raily od nejjednodušších kluzišť až po streetový pekla. Celkově za jednu jízdu můžete dát mezi 10 až 15 hity. My volili línější variantu, cca 10 překážek za jízdu, občas se povedlo něco odjet. Po pár hodinách a několika držkách jsme se rozhodli, že bude lepší se nezrakvit hned zkraje a začali jsme objevovat ostatní části rezortu včetně dalších panorámat jak z pohlednic, na který si tady už pomalu a jistě zvykáme stejně jako na nejlepší večeře od tety Jan.

Brighton položený v nadmořské výšce v rozmezí 2800 až 3300m.n.m. s 66 sjezdovkami, na které vás dopraví sedm sedaček, nabízí nesčetně možností nejen ve snowparku, ale užít si můžete i pojezdy na prázdných sjezdovkách, kde je manšestr ještě ve dvě odpoledne. Když do toho všeho ještě nakydá, pak není důvod jezdit kamkoliv jinam. Ale my se už přesouváme o dům, teda o údolí, dál, do největšího resortu v Utahu - Canyons.

Vše, co bylo napsáno o Brightonu, platí o Canyons dvojnásob. Ty jsou totiž s rozlohou 4000 akrů největším resortem v oblasti a bezprostředně sousedí s Park City a Deer Valley. Díky Stevovi, PR managerovi, kterej vyučoval po revoluci angličtinu ve Svitavách, máme šestidenní skipass a media akreditaci k právě probíhajícímu největšímu skicross závodu v Utahu. První den spíš projíždíme sjezdovky a seznamujem se s terénem. Další den už zkoušíme 1,1míle dlouhej snowpark. Ten se skládá z devíti za sebou jdoucích skoků, který jsou seřazeny podle velikosti od nejmenšího po největší. Nutný je podotknout, že skoky tady jsou dělaný pro normální smrtelníky (na rozdíl od Park City), a proto je zkoušíme všechny. 

Následuje přinejmenším 20 beden a 20 railů všech obtížností. Po dvou dnech ve snowparku jsme se rozhodli, že projedeme komplet resort. Je to těžší quest než by se mohlo zdát. Když si vezmete, že se skládá ze 158km sjezdovek, ke kterým vás vyveze 19 sedaček, je to nadlidský úkol. I přesto se nám to vesměs povedlo a další den jsme se proto mezi ježděním šli kouknout na probíhající závod ve skicrossu a hlavně snowboardcrossu. Nikoho z nás předtím tahle disciplína moc nebrala, ale když jsme viděli vražednou trať s několika buttery a skoky s tably víc jak 12m, spadla nám brada. O prestiži závodu svědčí mezinárodní účast, skvělý výkony jezdců a naprostá profesionalita pořadatelů. Ve snowboardcrossu se na třetím místě umístil Jarryd Hughses, stříbro bral Alessandro Haemmerle, a zlatou vybojoval Rakušan Markus Schairer. Zlato mezi ženami si odvezla Kanaďanka Dominique Maltais.

Náš poslední den v Canyons byl plnej adrenalinu. Všechno začalo tím, že nás při cestě do resortu chytla sněžná bouře a díky tomu jsme prvně skončili v dálničních svodidlech, kde zůstala i část našeho nárazníku. Naštěstí všichni v pohodě a pokračujeme o necelou míli dál, kde jsme naopak zůstali viset v kopci v levým pruhu dálnice. V týhle prekérce nás zachránil policajt, kterej nás vytlačil (!!!) jeho autem na kopec.  Velký díky Highway Patrol, kdo by kdy věřil, že je člověk tak rád uvidí! Každopádně powder day v Canyons za to stál.