Knock Out (The Tenth Round)

V povedených snímcích jako byly Fast Food, In Transit nebo Apples and Oranges jsme mohli zahlédnout řadu dnes slavných jezdců. Alterna si během let stihla získat díky svému přístupu ke snowboardingu i neobvyklým metodám natáčení slušnou řádku příznivců. Letos tomu jistě nebude jinak. Přestože herci, kteří se ve filmu tentokrát objevili, povětšinou pocházejí z hlubin amatérských teamů světových značek, výsledek jejich práce je opět o kus lepší než před rokem…

V úvodu nám autoři dávají jasně najevo, že mají v otázce analog versus digitál jasno. Z filmových kotoučů pak loví záběry ze starších snímků, které v celkem veselém intru shrnují jejich píli v posledních deseti letech.

Na řadu už ale přichází první jezdec, jediný Evropan a náš starý známý Tadej Valentan. Neodpustí si poznámku, že ve Slovinsku nemá snowboarding na růžích ustláno (fakt jsou na tom hůř než my), ale vypadá, že jemu je to celkem jedno a rozjíždí film hodně našláplým profilem. Posílá sedmičky v backcountry, jako by se nechumelilo, mezitím si střihne nějaký ten powder turn, stihne pár street railů, zabloudí i do parku a nakonec to zabije slušnou cab 900 jak jinak než do prašanu. Big up!

Další pán na holení je JF Fortin, který se už v Alterně celkem zabydlel. Jeho part je hlavně o pohodě a celý se odehrává v backcountry, kde se JF viditelně cítí jako doma a dává spoustou stylových rotací na všechny možné strany (ano, čtyři). Aby se ukázal jako hodný chlapec, nechává chvíli prostoru i svému bratrovi Vincovi. Jejich společný profil přeruší až part nejexotičtější a to ten, který patří Indii.

Tenhle přelidněný asijský stát má kromě mnoha jiných zajímavostí i hory tyčící se do osmitisícové výšky, a tak se ti méně znalí diváci dozvědí, že je zde také každý rok celkem slušný nákyd sněhu. Výprava v sestavě Matt Belzile, Eric Greene a Travis Williams dokumentuje snowboarding, ale i zasněžené lesy plné opic (what?), indické chlapce dovádějící na prknech půjčených od proriderů, párty na bytě v indickém podání a také úžasnou radost místních lidí nad obyčejnými věcmi. Part doprovázený indickým popem končí a prostor dostává zcela zaslouženě nejlepší rider v celém filmu.

Matt Belzile je jeden z mnoha pro nás téměř neznámých kanadských diktátorů a styl, se kterým se letos vytasil, je prostě dokonalý. Ať dělá cab 270 na streetu, anebo kroutí desítky na skocích, všechno je v takové čistotě, že zůstává rozum stát. Podle mého názoru nejhezčí ježdění roku. Howgh! (Když už z tohoto filmu neuvidíte nic, dopuručuju alespoň tohle jméno vyťukat na youtube, stojí to za to…)

Následující part zajímavě přechází ze skateboardingu do snowboardingu a jezdec, který se v něm představí, už patří mezi legendy. Chris Dufficy. Tenhle člověk byl před lety jedním z těch, kteří začali na snowboardu takovým stylem, jakým se jezdí dnes, a přestože už Chris jezdí nějaký ten pátek, rozhodně nic nezapomněl. Střídá různé terény a mezi mnoha triky několikrát odpálí i svojí unikátní cab 9 z přední hrany (řekl bych signature, kdyby ji úplně stejně nedělal i Martin Černík, heh). Stihne si ostříhat vlasy, dát několik opravdu macatých dropů a na závěr parádní handplant; pak už jen předá žezlo mladší generaci.

Sebastian Toutant, známý spíše jako Seb Toots, je jednou z největších snowboardových nadějí na naší planetě. Má nějakých 16 let a očividně mu to nevadí. Ti pozornější o něm jistě už slyšeli, například když na O'Neill Evolution posílal airy circa sedm metrů nad quarter, nebo když v Kanadě sem tam vyhrál nějaký ten obří TTR závod. Seb jezdí všechno a všechno mu jde… Mega kickery, street, backcountry… párkrát se strašně rozbije a se slovy: „Haha, krev…“ a úsměven od ucha k uchu se zvedne a jde na další pokus. Celkově úžasnej part.

Na řadu přichází čtveřice Beaulieu, Rasman, Beardmore a Maxwell. V dost velké pohodě a slušným tempu stihnou jakoby jen tak mimochodem celou řadu triků a zase zmizí v rozvířeném prašanu. Poslední flek zbyl zcela zaslouženě na japonského ninju Takaharu Nakai, který překvapivě celkem umí. Víří prašan celého světa, aby druhou půlku svého profilu strávil na jednom spotu. Nakai gap je skok přes cestu nepříliš dlouhý, ale dopad je o víc než patnáct metrů níž než odraz. Takaharu vyzve asi deset triků a má odpracováno. Nádherný triky, úžasný záběry. Krása.

Střih, závěrečné outro, titulky a zase smích…

Celý film působí neobvykle pohodovým dojmem a oproti některým letošním snímkům, které byly snad až příliš dlouhé, si udržuje svižné tempo. I bez záběrů z vrtulníku je celé video po obrazové stránce na skvělé úrovni. Množství úhlů, ze kterých se natáčelo skvěle, odlišuje i záběry stejných spotů. Nechybí ani spousta skvělých uměleckých snímků s filmovým puncem, tak typickým právě pro Alternu.

Tvůrcům se podařilo parádně namíchat záběry z parků, street, backcountry a freeriding. K tomu dostatek zábavy a lifestylu, které ke snowboardingu neodmyslitelně patří. Tradičně výborný soundtrack a skvěle zvolená skupina snowboardistů dotváří celý Knock Out. Film, který ukazuje snowboarding jako zábavu, pohodu, život, svět. Snowboarding takový, jakého máme chuť být součástí. That’s it!