Big Shock! Road Gap 2015 by Parks.cz - Stavba

08.5.2015

V první polovině dubna proběhla akce Big Shock! Road Gap 2015 by Parks.cz, která již několik let neodmyslitelně patří k vrcholkům Krkonoš. Těšit se můžete na tři články, které se budou věnovat letošnímu ročníku. Dnes se podíváme, jak probíhala celková stavba.

Vau vau vau ti, kteří by si mysleli, že stavba skoku je něco jako koulení sněhuláka s radovánky okolo, tak žijí v říši pohádek. Road Gap 2015 ale taková Krkonošská pohádka je! Proč? To se dozvíte o pár řádků níže.

Fotogalerie ze stavby od Terky Noskové.

Je první leden, na většině území celé ČR sněhu poskrovnu a meteorologové s optimismem hlásí, že nás čeká další "podprůměrná" zima. No hezký, řekneme si...V únoru naštěstí přichází první výrazné sněžení se silným větrem. Horský poryv přesouvající sníh z jednoho hřebene na druhý byl nakonec klíčový.

Počátkem měsíce března vznikají první ohrádky s nadějí, že přijde poslední záchvěv zimy a nasněží alespoň pár cm sněhu. Od té doby uplyne týden, přichází slunné jarní počasí s teplotami okolo +10 a nám je jasné, že příroda nepomůže. Přesto se nevzdáváme! Dobře čtěte! V půlce března vyráží naše tříčlenné komando ve složení Joseph, Balcek, Tomáš na první misi s arsenálem lopat, hrabiček, desky (dveře šatní skříně), sadou nesmrtelných čelovek Led Lenser a zásobou energie od Big Shock!u. Doplnila nás malá rolba, která nám pomáhá se stavbou snowparku na Moravské boudě a pan Otráda z Erlebachovy boudy se svým archivním Zetorem s pořádnou frézou. Cíl dne byl jasný - shrabat všechen sníh ze všech koutů. V pozdních nočních hodinách zhasínáme čelovky a opouštíme místo činu s žaludkem naruby, pocitem marného boje a financí hozených do kanálu.

Louka u Erlebachovy boudy by se dala přirovnat k minovému poli v případě, že nenapadne alespoň metr sněhu. Bohužel pro nás tolik zdaleka nenapadlo. V okolí odrazu i dopadu se nacházejí kleče, kanály, okrasné balvany, příkopy a další různé terénní nerovnosti. Zničit rolbu by pro nás znamenalo něco jako být pohřben navěky věků a doživotní distanc. Tudíž přichází na řadu trochu kartografie a mapování terénu, vyznačení všech překážek, které na rolbu kolikrát číhaly pár cm pod sněhovou pokrývkou. Ne všechny tyto nebezpečné objekty se nám povedlo identifikovat a najednou z půdy vyjel pod náporem radlice asi půl tunový šutr a díra jako po ručním granátu. Rolba přežila.

Po dvou utrápených dnech jdeme s prosíkem za panem Dvořákem z Moravské boudy a půjčujeme si velkou rolbu. Řídil jí můj táta, kterému děkuji za trpělivost a práci jakou předvedl. Po 2 hodinách hrnutí dopadu nám opět svitla naděje, naděje, která umírá jako poslední. Tento den byl zlomový a dodal nám energii pro vytrvání.

Po x hodinách stavby se nám následujícího dne začal rýsovat odraz, který jsme tak trochu na "punkáče" tvarovali bez žebříku a nějakého horolezeckého vybavení. Proč horolezecké vybavení? Odpovím stručně, stát 5 metrů nad asfaltovou silnicí na úzké římse není úplně dobrý pocit. S velkou opatrností se povedlo nahrubo skok dotvarovat, což nám vlilo optimismus do žil. Vzhledem k výšce odrazu, chybělo pár set kubíků sněhu na dopad a pohled na okolí byl více než žalostný... Otázka zněla jasně, kde sebrat sníh? Přicházely i myšlenky o bagru, náklaďáku a svážení sněhu, což by znamenalo ekonomickou sebevraždu.

Přišly tak opět na scénu fotky z léta a začala lovecký výprava za sněhem, který byl nad a mezi kanály, kameny, klečí a údajným hydrantem. Jednalo se o poslední místo v blízkosti skoku, kde by se dal potřebný sníh vyhrabat. Kanály jsme dlouho nehledali, jelikož odpařují horký vzduch, vytvořil nad každým pěknou jeskyni, takže po pár rozmáchnutí lopatou bylo jasno. Ostatní překážky jsme označili a na řadu tak přišla malá rolba a její máster Zdeněk Kříž, který s bravurou jemu vlastní kličkoval mezi všemi překážkami a vykouzlil nám cca 30 radlic sněhu, které na dopadu chyběly. Sníh se nahrnul k silnici okolo skoku odkud ho už pan Otráda se svojí frézou přestříkal na dopad. V následujících dnes bylo v plánu tvarování dopadu. Toho se ujala velká rolba z Moravské boudy, kterou řídil můj otec. Nyní bylo vše závislé na počasí a rychlosti tání sněhu.

Nastal den D a vše se schylovalo k prvnímu testovacímu skoku, který si vzal na starost Vítek Zárybnický. A tenhle mladej cápek se s tím rozhodně nepáral. Nechal se od Matěje (řidič) roztáhnout za skútrem na 70km/h a poslal to vstříc osudu. Jak se řítil na skok, všem přihlížejícím se tajil dech. Vítek se proletěl do půlky dopadu s prstem v nose. Všem nám spadl obrovský kámen ze srdce a propukla opravdová radost a nadšení. Ty nervy se stavbou za to stály! Vítek si pak dal ještě několik dalších skoků a užil si soukromou session s Road Gapem pouze pro sebe.

Jménem Parks.cz bych chtěl poděkovat všem těm, kteří s námi měli trpělivost a podpořili nás v celé akci. Předně Big Shock!u za energie po celou dobu stavby a následného skákáni, rolbařům - Zdeněk Kříž, Libor a můj otec, za trpělivost a jejich schopnosti, pánům horských chat Marek Dvořák - Moravská Bouda, pan Tomášek – Erlebachova Bouda za poskytnutí prostoru a techniky, řidiči Zetoru panu Otrádovi, Electric (e-frog.cz), Led Lenseru za poskytnutí super čelovek, provozovateli saňkařské dráhy panu Dudovi za půjčení sněžného skútru, který nám dodával dostatečnou rychlost.

Pohádka jménem Roar Gap - kapitola I - Stavba měla šťastný konec! Ještě nás čekají další dvě pokračování s hromadou foto a video materiálu. Road Gapu se letos účastnil: Honza Nečas, Matěj Novák, Martin Mikyska, Dominik Veselka, Darek Bergmann, Tomáš Raiser za snb a Vítek Zárybnický, Honza Balcar, Marek Skála za freeski. Čekají vás fotky od Radka Siebera, Davida Kakudy a Terky Noskové. Video pak obstarají kluci z Burg Production, kteří mají k dispozici i parádní záběry ze vzduchu od kluků z Copter Pro. Máte se na co těšit!

Fotogalerie ze stavby od Terky Noskové.