Dva měsíce na Dachsteinu vol.2

Ačkoliv nám z médií klepe globální oteplování každý den na dveře, jsou věci, které se jen tak nezmění. Ano, jistě víte, že nám v Krkonoších zatím nepřibyl žádný ledovec, a tak nejbližší variantou pro letní snowboarding i po letech stále zůstává starý dobrý Dachstein Gletscher. Vzhledem k jeho nadmořské výšce už i tam skončila sezóna, a tak je tu dvoustý tisící první článek z Dachu, aneb Dva měsíce vol.2…

Fotogalerie od Kučise ZDE.

Pokud jste si kdy mysleli, že léta na Dachsteinu budou jedno jako druhé, stejně jako já, budete vyvedeni z omylu… nejsou. Změnit se na horách může skoro všechno. Ale pěkně postupně…

Letošní sezóna začala na Dachsteinu poslední týden v květnu, jen pár dní před oblíbenou Superstar Session. Ta měla probíhat 2. až 5. června a rozhodně se na ni chystala slušná řádka jezdců i „novinářů“. Počasí ovšem neukázalo svou nejpřívětivější stránku a nahoru v podstatě ani nemělo smysl jezdit. Po dvou dnech byla Superstar Session oficiálně zrušena a odložena na neurčito. Ani v dalším týdnu se počasí neobrátilo, a tak nakonec konání hlavní (a jediné) akce léta vyšumělo do ztracena…

Počasí bylo vlastně hlavní komplikací letošního léta. Celkem pravidelně se střídal vítr, déšť, sněžení a mlha. Hezky bylo snad jen občas na víkendy, kdy fronta na vleku připomínala spíš oblíbená česká střediska (jedna jízda byla tak na půl hodiny). Trend, který začal už v květnu, se udržel až do poloviny července, kdy se po posledním vydatném sněžení na týden udělalo hezky… a 19. července byl park uzavřen.

Snowpark byl i letos rozdělen na Beginners park a Super park. I setup překážek se hodně podobal loňsku a bohužel se celou dobu neměnil. Jako již tradičně nabízel park zábavu především pro milovníky železa, nicméně i na skocích se dalo příjemně proletět. Se slzou na víčku však musím vzpomenout na loňskou práci českých shaperů, jelikož letos bylo o překážky pečováno o pořádný kus méně.

Největším letošním překvapením pro mě byl značný úbytek (především českých a slovenských) jezdců (kromě již zmíněných víkendů). Snad jako by návštěvníci předvídali poněkud nevlídné podmínky a raději se Dachu obloukem vyhnuli anebo se zastavili jen na prodloužený víkend. Parta Čechů, kteří zde strávili víc než polovinu sezóny, se tak letos zúžila jen na Honzu Koukola, sns trojku Marčus, Kučis a Marf, dále Elišku Šírovou, Pavlínu Dufkovou a mě.

Zahraničních jezdců, kteří stáli za vidění, se tu ale prohánělo mraky. Mezi lokály letos vyčníval letec Flo Galler, který se nejspíš rozhodl, že se naučí jibbovat, a po měsíci jsem z jeho rail skills pomalu přestával chápat. Nejslavnější lokál Marc Swoboda si hned z kraje června obnovil zlomeninu ruky, v parku ho alespoň důstojně zastupovali kámoši Dominik Wagner, Seppi Scholler nebo Woina. Ze zahraničních jezdců byla radost koukat na Baszi Takacze a hlavně na Vojtka Gniazda Pawlusiaka, který jezdí stále lépe a rozhodně nepoznáte kdy jede na switch a kdy ne. Zajímavou postavou byl Novozélanďan Nick Johnson, který slušně jezdil, rolboval park i fotil a v půlce července se sebral a jel domů za sněhem, hehe. Nápadně dobře jezdila i bulharská (v podstatě reprezentační) parta a posledním koho nemohu nezmínit byl mladý slovinský talent Aljoša Krivec, který sázel devítky jako nic a jen tak mimochodem vyprásknul i double backflip. 

Nejvíc pochopitelně poví fotky (Kučisovi patří velký respekt za to, že si v těch několika slunečných dnech našel čas na focení, místo toho aby se proháněl parkem), a tak si užijte přiloženou fotogalerii. Z Dachsteinu je ještě v zásobě materiál v podobě videa, takže se můžete těšit na oblíbené tricktipy a možná i více.

Na závěr vás jistě bude zajímat, jak bych zhodnotil takhle dlouhý pobyt na horách a jestli bych ho doporučil. No… ačkoliv se zdá, že letní snowboarding je bezpečný a člověk se toho spoustu naučí, většina lidí má problémy s nedostatkem motivace, a tak dny končí u pohodového ježdění, hraní game of snow (hezky česky na zm*da) a válení se v chillout zóně. Na druhou stranu je v Rakousku hrozně krásně, příroda nemá chybu, ceny jsou podobné jako u nás a sportovní i noční vyžití je celkem bohaté. Už dvakrát jsem neodolal trávit léto právě takhle a řekl bych, že příští rok se nerozhodnu jinak. Když se totiž potká snowboarding, letní pohoda a parta přátel, není nad čím přemýšlet… Life’s good!

Fotogalerie od Kučise ZDE.

Jelikož fotografové nedostávají mnoho příležitostí vyjádřit se i slovem, přinášíme vám minirozhovor s již zmíněným fotografem Ondrou Kučerou. Na konec celého reportu pak shlédněte velice zajímavý teaser, který pro vás připravil autor tohoto článku Mike Straka.

Ahoj, ty už jezdíš na Dach řadu let, jak bys zhodnotil tuhle sezónu? (kolikrát jsi tam byl, jak se ti to letos líbilo, počasí, park, party, cokoli...)
Čau, já na Dach jezdim od tej doby co v GaPa skončily GAP1328, takže už asi 4. sezónu, každý léto tady strávím hodně času, takže mám s čim srovnávat. Letos bylo podstatně horší počasí než loni, což mě štvalo hlavně kvůli focení, jezdit se dá i když je pod mrakem a navíc je i rychlost, taky park byl oproti minulejm rokům hodně odfláknutej, ale to každej kdo tam byl ví. Co se týče života kolem, tak to bylo super, diskošky v tenne, grilovačky u jezera, koupačky na pláži... 

Všiml sis letos někoho, kdo tě hodně zaujal? Nebo nějaké jiné zajímavosti?
V parku jezdilo hodně lidí, který jsem absolutně neznal a přesto mi svým ježděním vyráželi dech, ale konkrétní jména neznám.

Na rozdíl od nás jsi řešil ubytko punkováním v autě, jaký to bylo?
Letos jsem tu byl na měsíc v kuse, čehož jsem se trochu bál, dřív jsem tak po 14 dnech dával pauzu a na chvíli zajel domů. Naštěstí mám dodávku a v ní udělaný spaní, nejsem žádná princezna a navíc tenhle kočovnej život mi vyhovuje, kde si zastavím, tam spím, takže to pro mě byla těžká pohoda. Jediný, co mi trochu dělalo vrásky na čele, bylo to, že mi už na cestě tam začaly odcházet brzdy :-). 

Jak se ti jezdilo v autě bez brzd? Hehe…
No heh, jak jsem psal, tak jsem si už cestou na Dach všimnul, že to neni 100% OK, tak jsem se je snažil šetřit třeba i tím, že jsem stopoval, abych nemusel jezdit ty serpentýny nahoru. Cestou domů jsem přes celý Rakousko použil brzdu jen 4x!!! A v Čechách, když jsem asi 10km před domovem dobržďoval na semaforu, tak mi pedál spadl na podlahu a já jel dál, naštěstí padla zelená a domů už jsem to doklepal, ale bylo to HC. 

Přijedeš za rok znova?
Když jsem tam letos byl, tak jsem furt opakoval, že za rok už se tu neukážu, ale je to ani ne 14 dní co jsem se vrátil a už mě zase cuká v noze že bych jel na sníh, chyběj mi ty lidi tam, ta pohodička tam. Uvidíme, jestli nevypadnu do Améru, tak se na tom Dachu asi zase sejdeme. 

Díky za rozhovor a za fotky. Nazdar.
Nemáš zač a měj se fajn, všichni se mějte fajn a užívejte léta.