Příběh splitboardingu - část 4. (Nízké Tatry)

Byl konec ledna roku 2013. Na českých i slovenských horách panovaly ideální sněhové podmínky. Ježíšek byl nadělen, příchod nového byl zapit, takže byl ten pravý čas na to, vyrazit do Tater a začít kreslit linky na strmé svahy Nízkých Tater. Situaci telefonátem podpořil Doktor. Ozval se i Viki, který už od podzimu naléhal, že by si rád vyzkoušel splitboard. 

Byl pátek večer a já popíjel nealko v hostinci. Po půlnoci jsem se vytratil, převlékl se do zimního, do auta naložil vybavení a slušně se vrátil do baru, abych se rozloučil s přáteli. Zatáhnu za kliku a náhle hospoda ztichne. Ve snowboardovém oblečení zřejmě v brzkých ranních hodinách vypadám, jako zjevení. “Co čumíte, já jedu jezdit na Chopok, adios”. Sedám do auta a vyrážím do Hradce Králové, kde se dozvím, že se k nám přidá ještě Losky, který se řítí z Německa, kde pořídil obytného transportéra.

Jsou zhruba dvě hodiny ráno a my vyrážíme směr Slovensko. Cesta je zasněžená, ale Tranzit si to v pohodě brumlá. Ačkoliv je nálada dobrá, začínám pociťovat únavu z práce, a proto se přemísťuji na letiště a chvilku na to usínám.

Probouzím se až na Slovensku. Je světlo a auto hopsá přes zasněžené a zmrzlé výmoly. Serpentýny do střediska Jasná jsou mi již známé. Jsme na místě. Mám pocit, že jsem zažil teleport.

Zaparkujeme vedle dalších obytňáků. Mrzne, až praští. Posnídáme, převlékneme se, obdivujeme splitboard GARA, který si přivezl Losky.

Popadneme prkna a vyrážíme ke kasám skiareálu. Já a Viki jdeme v plné polní, protože máme v plánu přenocovat na Kamenné chatě na vrcholu Chopoku. Losky a Doktor jsou otužilí romantici a přenocovat budou v autě.

Permice pořizujeme za přívětivou studentskou cenu 23Eur a vyrážíme vzhůru. Vzhledem k tomu, že ve středisku Jasná se v posledních letech hodně investovalo, tak se dá pohodlně dostat až na vrchol Chopoku, a to jak z jižní, tak i severní strany kopce. S permicí v kapse nemáme na rozpojování splitboardů ani pomyšlení a celý den testujeme splity ve spojené verzi. Zejména Doktor se neostýchá a Panoramic vystavuje obloukům v těsných žlebech i dropům ze skalek. 

V pozdním odpoledni se já a Viki odebíráme na Kamenku a Doktor s Loskym sjíždějí do údolí, aby noc přečkali v útrobách Tranzitu na parkovišti. Obě varianty noclehu mají své klady i zápory. Kamenka vás po celodenním ježdění ubytuje a poskytne snídani za cenu 12eur (v případě, že jste majiteli kartičky Alpenferain). My si dáme teplou večeři, pár piv a při kouřové Vikimu v rychlosti ukážu, jak funguje splitboard. 

Kamenná chata na Chopoku pojme celkem 35 lidí. Někteří chtějí spát (my), ostatní chtějí popíjet borovičku, hrát na kytaru a békat. Toť nevýhoda nocování na Kamence, kterou však vykompenzuje výborná snídaně s možností volby mezi kávou a Tatranským čajem (doporučuji čaj). V případě nocování v nevytoponé dodávce se dá hovořit zejména o negativech. Na hluboký spánek často nedojde a do mokrých a promrzlých bot se po ránu také neleze s grácií. 

Je neděle a my máme v plánu splitboarding. Viki sjíždí v plné polní do údolí, aby uložil batoh do auta a společně s Loskym vyrazil vzhůru k vrcholkům po svých. Doktor je majitelem sezónní permice do Špindlu a tudíž neřeší ani permanentky na Chapok. Čas čekání na doktora využívám k recenzování lavinového batohu. 

Doktor doráží na vrchol. Slunce svítí a my se vydáváme po hřebeni směrem k Dereším. Netrvá to dlouho a střemhlav se vysíláme do doliny. Před setkáním s ostatními si sjezd stihneme ještě jednou zopakovat. Azurové počasí se rychle mění, přichází mraky a padá mlha. Losky neměl při výstupu na Gaře problém. Viki si nasadil jeden z pásů obráceně a následně se mu na spodní stranu pásu dostává sníh a tak dorazí na vrchol po svých. Začátky splitboardingu jsou někdy kruté a dejme si ruku na srdce a přiznejme, že pás nasadil obráceně téměř každý z nás. 

Zvedá se vítr, začíná sněžit a je nejvyšší čas vyrazit do údolí. Volíme technický sjezd, se kterým si všichni poradili bez větších problémů. Ty nastávají, až když dorazíme k vozu.

Silný mráz a topení během noci zřejmě zanechaly na funkci vozidla následky. Losky, jako nový majitel má ideální příležitost k tomu, aby ukázal, jak rychle najde s Tranzitem společnou řeč. Naštěstí se mu to podaří poměrně rychle. Motor naskakuje a nejen Tranzit kouří o 106.

Je neděle odpoledne. Zbývá už jen uklidit prkna a naskočit na šestihodinový teleport zpět do Hradce Králové.

Autor: Míra Kube /​ SplitUnite.net