Proti větru a Velký Fatranský Kriváň

Začátkem února jsme se rozhodli konečně zmizet na víkend na milované Slovensko. V pátek po práci skáčeme do auta a jede se. Ještě na Bumbálce nevíme, kam přesně (Vysoké? Západní ? MF? VF???). Nakonec dle reportů přátel na telefonu, rosničky ve skle atd. se rozhodujeme pro nejkratší vzdálenost. Jedeme na Malou Fatru. Ještě píšeme zprávu na Chatu pod Chlebem, že po 20.00 bychom se tam mohli vydrápat. Chatařka potvrzuje a my vyrážíme směr Šutovo.

Zde necháváme auto a po turisticko-​skialpinistické stezce šlapeme nahoru. Na chatu dorážíme dle domluvy, po cca dvouhodinovém šlapání ve slušné vichřici (cca 90km/​h) z čeho nejsme moc nadšení, protože kde bude zítra ten sníh? Dáme něco malého na jídlo, nějaký Horec a jde se spát. Je pátek, v kójích kromě nás ani noha a proto někomu i slušná kosa!

Ráno vstáváme něco po 6:00 a po výhledu z noclehárny máme všichni v puse rohlíky ještě před snídaní. Je vymeteno. Vítr pomalu ustává. Teď jen najít ten prašan. V rychlosti balíme a sbíháme do kuchyně. Dáme praženice a jde se šlapat. 

Dle reportu by měl být prašánek někde za "VFK" k ústí potoka Studenec. Vyrážíme od chaty a pro ranní sjezd se rozhodujeme ještě vyběhnout pod Chleb a sjet směrem k Snilovskému potoku. To se daří a nějaký sníh se i našel. Skládáme kamarády a pokračujeme potokem až do sedla a odsud rovnou na hranu "VFK". Plni napětí čekáme, co za scenérii se nám ukáže. 

Není to hezké. Všechen sníh sfoukaný někam do neznáma. Kvalita možného sjezdu tak maximálně na opravdu ostré brusle a pro jistou hokejka do každé ruky! Vichřice vymetla všechen sníh. Tak se jak ovce zařazujeme za ostatní a lezeme směrem na vrchol "VFK". Zde dáváme kratší siestu a užíváme i absolutního bezvětří na Malé Fatře!

Po půl hodině, když se zrovna řadíme za další a další lidi a chceme si udělat vrcholové foto, všímáme si, jak se jedna skupina lyžařů vydává na sjezd západním žlebem. Nejsme si vůbec jistí, ale po najetí prvního z nich je rozhodnuto, rychle bereme věci a vydáváme se pěkně jeden po druhém do tohoto sjezdu. 

Nahoře ve žlabu dokonce najíždíme i do sněhu, střed je trochu tvrdší, ale níže už to stihlo krásně změknout a užíváme si takový jarní firn. Na aktuální podmínky určitě nejlepší rozhodnutí a super sjezd! V zimě se touto stranou moc nejezdí, jelikož bývá za dobrých sněhových podmínek hodně lavinózní. I proto jsme spokojeni, že se nám to dnes podařilo!

Rozkládáme kamarády, natahujeme pásy a lezeme zpátky až na vrchol "VFK". Slunce začíná opravdu přidávat na intenzitě, a tak výstup není zadarmo. Po hodině jsme zpátky nahoře, ale jelikož si chceme nechat nějaké síly i na zítra, rozhodujeme se sjet na druhou stranu, zpátky, směr Snilovský potok a odsud nahoru na chatu.

Loučíme se s Luckou, která odjíždí s kamarády domů. My z rána již máme vybranou cestu sjezdu, jenže po celodenním slunci a mrazu, je tento žlábek úplně na beton. Jenže nám to moc nevadí, jelikož pro dnešek máme splněno!

Na chatu dolézáme ještě za světla a tak dáme ještě při západu slunce nějaké pivo a Horec. Dneska chata bude naopak úplně plná, a tak poslušně po horcovském večerníčku jdeme spát! Opět pěkný den tentokrát na Malé Fatře.

Text + foto: Proti větru

Zdroj: www.garashop.cz/blog